Lidi přežili zatím všechno, mrzli v době ledové, nechali si na hlavu padat rozžhavené šutry, když se šťastně zabydleli pod činnou sopkou, přežili morové podpásovky, tuberu, černý kašel i neštovice, španělskou chřipku, sovětskou revoluci a rozkvět komunismu v Československu a nakonec i západní demokracii. Co horšího nás mohlo kdy potkat? Všimněte si, že vždy pár lidí stálo naprosto nevzrušeně lehce stranou a o nic se moc nestarali. Ať už šlo o příjezd rusáků v osmašedesátém nebo o nástup neobolševické sebranky v pohnutých devadesátkách, vždy se našla zajímavá skupinka lidí, kteří se starali víceméně o sebe, stáli stranou veškerých hnutí, ať už to byla hnutí mysli nebo politická hnutí, či epidemie, pandemie, očkování, či jakákoliv vystoupení herců, Mikulášů, amatérských čertů či hudebních skupin.
Většinou se tito lidé zajímali hlavně o sebe, o své zdraví, kondici, schopnosti a věci, které se naučili – a samozřejmě v řadě první, ne-li přímo nejprvnější se zajímali o sex.
Sex je totiž zvláštní fenomén, on se dokonce i dost špatně definuje – co je to sex? Většina odborníků, když má odpovědět na jednoduchou otázku, co je to vlastně sex? začne zadrhávat a koktat. Většina lidí si pod pojmem sex představí nahatou ženskou, proč nakonec ne? Ale je otázka, jestli každá nahatá ženská je sex?
Je to celkem jednoduché, ano, sex je nahatá hezká ženská, která se bude chovat svůdně a lákavě, ale pozor, ono je to dost zrádné – v zatuchlém pokojíku, kde se budou vášnivému spojení (většinou čehokoliv s čímkoliv) oddávat dva rozvášnění gayové, může být více sexu než v celém dívčím internátu, kde se budou holky zrovna připravovat na písemku z češtiny. Takže, ona ta otázka, co je to sex, má ještě docela dost důležitou podotázku, možná ještě důležitější, než cokoliv jiného – od koho si to vlastně máme nechat vysvětlit?
Je to prostě s tím sexem o dost složitější, než jak se nám to do hlav snažili vtloukat komouši nebo katolíci, dodnes nechápu, proč se nestarali hlavně o sebe a o své soudruhy, když už tak přišlo tvrdý na tvrdý.
Docela dobře si pamatuju, jak jsem měl s komoušema pořád dokola potíže, protože jsem fotograf, i když většina lidí, kteří mě alespoň tak nějak na předpažení znají, tvrdí, že fotit vůbec neumím, ale zase na to říkám, já se nikomu se svýma fotkama nevnucuju, ani se svými videoklipy, kdo je chce vidět, tak si o to řekne, když je vidět nechce, rozhodně se mu neobjeví na monitoru ani na obrazovce, když si třeba zapne televizi.
Nesoutěžím a nikam a s ničím se nevnucuji – jsem vůbec normální? Většina známých si myslí, že ne a pravděpodobně mají pravdu.
Jo, s tím sexem je to skutečně o hodně složitější, než to na první pohled vypadá, nejspíše by nám asi pomohla přísně vědecká sonda do oblasti informací a řízení systémů. Do toho pořádný kus biochemie a psychologické analýzy a mohli bychom být o pár kroků k řešení problému s identifikací sexu blíže.
Jinými slovy, určit, jestli jde o sex či nikoliv, je otázka informatiky, otáka, jak bude cokoliv, co můžeme označit jako sex, působit na subjekt, který bude naladěn na příjem „sexuálních informací“, je otázka psychologická a biochemická.
Ono, jen tak mimochodem, když už jsem ten problém nakousl – víte, že nejlepší metoda, jak se vyrovnat s možností virové nákazy, zvláště, když se objeví nové, dosud nezažité viry, je dostat se do extáze? Je jedno, jestli je to pomocí dlouhodobého tance nebo posloucháním magických rytmů, popřípadě společnou masturbací s oddalováním orgasmu. Už vidím naše Národní shromáždění nebo parlament nebo co to je, jak se s ministrem zdravotnictví v čele, oddávají po celou noc společné masturbaci. Tuhle sestavu jsem ještě nezažil, ale je pravda, že za šedesát let, co tak lehce sleduji souběžnost sexuálních rituálů a různých klasických onemocnění, jsem nikdy nebyl svědkem, že by kdokoliv, kdo se „bavil“ dlouhodobým pohlavním vzrušováním, dostal třeba rakovinu nebo nějakou těžkou virózu, která by ho třeba na týden srazila na kolena. Nebo do postele.
Můžeme si z toho dělat legraci nebo to brát smrtelně vážně, jedno je jisté – to, že se většina rituálů konala v naprosté nahotě, mělo zřejmě svůj hlubší význam. Nahý kovář koval rituální prsteny a rituální svícny a samozřejmě si rituální dýky, atame a možná i vidličky. Pomocnice mágů a čarodějů samozřejmě byly též úplně nahé.
Samozřejmě, pokud má kdokoliv zájem o Kurz výkladu tarotových karet, tak se mi může ozvat, jde o můj vlastní Kurz výkladu, nikde jinde ve světě se s ním nesetkáte, stojí 25 tisíc Kč, ale naučíte se v něm do velké míry ovládat svůj vlastní osud, naučíte se dosáhnout zdraví a vlastní prosperity, v podstatě by se dalo říct, že právě tento kurz je to nejdůležitější, co se můžete naučit, abyste ve zdraví a celkem i ve velké spokojenosti přežili rok 2021. Rozhodnutí je samozřejmě pouze a jedině na vás, není to o tom, že pokud vám padne karta Pošťáka, tak to znamená, čekejte psaní nebo zprávu – je to celkově o imunitním systému a o komunikaci – naučíte se domluvit se s většinou lidí, což má dnes cenu zlata.
Pokud se domníváte, že v současném světě tápete, nevíte, co máte dělat, aby to bylo užitečné pro vaši budoucnost a pro vaši spokojenost, doporučuji vám k přečtení mé poslední tři knížky – Psychopat v rodině, Klub vzájemně se obdivujících autorů a Rozhovory s osudem.
Psychopat v rodině je úplně normální knížka, čili to vyšlo v knižním vydání, měly by to mít všechna slušná a poctivá knihkupectví, stačí se zeptat, je to o jednom z největších nebezpečí, které na vás v betonových džunglích čekají – potkáte psychopata nebo budete muset s psychopatem spolupracovat na jednom pracovišti, popřípadě si psychopat vyhlédne vás – a pokud jste mladí a psychopat patří k váženým členům vaší rodiny, tak máte na pořádný malér zaděláno – co teď?
Další dvě knížky vyšly v elektronické podobě… no, vyšly, prostě jsou tam k mání, stačí když navštívíte www.bezvydavatele.cz a tam třeba podle jména zadáte Raven Argoni, popřípadě názvy knih Klub vzájemně se obdivujících autorů nebo Rozhovory s osudem, přihlásíte se, registrujete se a knižní perlu si zakoupíte – je tam tolik textu, všechno na téma, jak se chovat ve společnosti, která nás obklopuje, že to nepřečtete ani za měsíc, ale na druhou stranu by vám to mohlo pomáhat, když budete potřebovat inspiraci při hledání práce, zaměstnání nebo třeba, co máte dělat, abyste si zachovali kondici a zdraví.