Víte, proč je ekonomika jeden obrovský podvod? Je to vymyšlený systém, který nemá žádný předobraz v matičce přírodě a jak známo, esoterika vychází pouze a jen z pozorování přírody. Vidíme, že voda teče, tak z toho můžeme vycházet, voda prostě teče, když potůček přehradíme, vznikne nádrž, která se může protrhnout, což většinou nebývá žádné posvícení, ale víme, že se to stát může, protože to vidíme a umíme tak trochu uvažovat. Stejně tak může vzniknout oheň, je celkem jedno, jestli „z malé jiskry velký oheň bývá“ nebo od blesku, někdy oheň záměrně přenášejí zvířata, dělají takové naschvály, že se člověk nestačí divit, ale opět – je to vidět, je to patrné, dá se to domyslet, dá se to předpokládat, následky se dají promyslet a není to nic proti přírodním zákonům.
Dokonce i když se lidi chovají jako zvířata, tak to není proti přírodě, občas se to stane, ale když člověk tak nějak sám od sebe přijde na nějakou absolutní peachovinu, která nemá svůj předobraz vůbec v ničem, spíše se dá říct, že přírodě a přírodním zákonům odporuje, tak z toho bývají otřesné věci. Většinou jde o podvody, krádeže, loupeže a ožebračení ostatních a právě to je případ ekonomiky. Všichni víme, že prapůvodní ekonomové vymysleli peníze, aby lidé nemuseli běhat na trh se slepicí v podpaždí nebo s hrudkou másla na hlavě nebo v kapse, stačí když si s sebou vezmou platné oběživo, třeba zlaťáky, stříbrňáky či groše a mohou své finance vyměnit prakticky za cokoli, co odpovídá smluvní ceně. To se dá celkem snadno a bez problémů pochopit. Zvláště, když jsou zlaťáky ze zlata a stříbrňáky ze stříbra.
Určitě není těžké představit si peníze jako krevní oběh národního hospodářství – nicméně potom se objevil princip dluhu. Dnes si vezmeš zboží, zítra ho zaplatíš. Jinými slovy, dnes jsme všichni zadlužení (někteří až po uši) – a v tom je ten problém. Jak nás to učí už ve škole – dluhy se mají vyrovnávat.
Problém ale není pouze v tom, že jsme zadlužení, ale v samotném principu dluhu. Co to je, dluh? Dluh odporuje čemukoliv, co se dá v přírodě pozorovat. Jak jsem o tom již mnohokrát psal, v přírodě nebo v našem třírozměrném prostoru na určitém místě buď něco je nebo to tam není. A stejně jako nemohou být na jednom a tom samém místě dvě různé věci, není možné, aby se kdekoliv vyskytovala jakákoliv záporná hodnota něčeho.
Na palouku se pásli dvě laně a jeden jelen nebo tam mohlo být pět laní a dva jeleni, ale nikdy se nestalo, aby na palouku byli mínus dvě laně a mínus jeden jelen. To je absolutní blbost a přesto nás ekonomika nutí, abychom tomu věřili a hlavně abychom co nejrychleji sehnali chybějící laně a chybějící jeleny, odevzdali je na jejich místo nebo za ně zaplatili a k tomu ještě uhradili úroky za jejich dočasnou absenci. Ekonomika je nejrafinovanější krádež, která se kdy v dějinách lidstva začala odehrávat. A dosud se odehrává.
Když nad tím budete delší dobu přemýšlet, dojdete k závěru, že vytvářet dluhy, ať už jako dlužníci nebo jako věřitelé, což je v podstatě ještě horší, by mělo být trestné. Jakákoliv lichva nebo půjčování čehokoliv za úplatu vnáší do účetnictví naprostý zmatek, čehož využívají zloději všeho ražení a kalibru. Když na něco nemám, tak si prostě nemůžu dovolit, nemůžu si to pořídit – to je podle přírody. Těžko uvidíte třeba lva nebo tygra, jak s sebou vláčejí tři ulovené zebry, to je prostě hloupost. Popadne a odvleče jednu a je rád, že je rád. V ekonomickém účetnictví je ale docela dobře možné získat díky šťastné transakci třeba miliardu dolarů nebo si milión půjčit a hned někomu dalšímu poskytnout za vyšší úrok a z rodílu v platbách si koupit barák, který se dá hned pronajmout a ještě se na něj dají získat daňové úlevy. Peníze si mohu vydělat, ale musím z výdělku platit daně, ale mohu si je také půjčit a potom daně platit nemusím. Mohu si do kapsy cpát peníze, které mi důvěřivci dávají, když jim nakecám, že si spoří na důchod. Dluh je prostě podvod jak noha. Zvířata si mezi sebou nikdy nic nedlužila a nikdy se nikde nevyskytovala v mínusovém vydání. Kdyby si něco dlužili mravenci mezi sebou, tak by to asi byl konec jejich mraveniště, nikdy by se nemohli dohodnout.
Další smutnou věcí je skutečnost, že původně byly peníze ze zlata a stříbra nebo byly jako americký dolar do roku 1971 volně směnitelné za drahé kovy, ale to už dnes dávno neplatí. Papírové peníze nejsou podložené ničím, čehož majitelé tiskařských strojů na prachy využívají a tisknou, až se z nich kouří. Takže jsme zavalení falešnýma prachama, které nemají žádnou cenu, ale ještě je možné si za ně pořizovat věci, nemovitosti, auta, byty, baráky, pozemky nebo elektroniku, čehož využívá bohatá třída, která prachy má – a chudá třída se diví, jak to, že nic nemá. Když sledujete tok peněz, vidíte, jak se formou nesmyslných poplatků přelévají z chudých vrstev obyvatelstva do kapes bohatců. Pokud nejsou úplně „čisté“, stačí je „vyprat“.
Dokud se budeme snažit hospodařit s bezcennými potištěnými papírky a dokud bude každý někomu něco dlužit, ani nebude vědět komu a kolik, tak se nemůžeme vyhrabat z těžké hospodářské krize, protože chudí lidé jsou nucení pracovat prakticky zadarmo, není možné spořit, ani není možné si žádné peníze, které de facto neexistují, ukládat na horší časy. Podle toho, kolik je natištěno falešných peněz, tak podle toho klesá hodnota „poukázek“ na jídlo, které dostáváme za pernou práci – a tomu se říká inflace. Je to vlastně znehodnocování peněz a kruh se uzavírá, protože těch potištěných papírků potřebujeme na uživení stále víc a víc. Bohatí mají možnost „investovat“ do pozemků, do bytů, do baráků, do zlata, do stříbra, čili mohou hromadit skutečný majetek, zatímco chudí se mohou snažit „spořit“ papírky (trochu to připomíná hru monopoly s dětskými penězi). Ekonomika, ruku v ruce s politikou už dávno rozhodly, kdo bude mít licenci na poskytování půjček a kdo bude mít volbu udřít se k smrti nebo skočit z okna.
Pokud se chudí rozhodnou, že budou „investovat“, tak dostanou většinou nějaké „(bez)cenné papíry“ nebo „dluhopisy“ a k tomu dostanou finančního poradce a smlouvu, kde se drobným písmem praví, že odměna pro finančního poradce bude o mnoho větší než jakýkoliv přínos či výnos, takže se každý, koho tento systém napálí a zbaví peněz, vlastně projeví jako hlupák. Jediná možnost je zatím mít nebo koupit barák či byt a pronajímat jej. Když máte štěstí, tak budete mít i jistý příjem, proto se o totéž snaží na našem území i hromada cizinců, což samozřejmě pro tuzemského obyvatele vůbec není dobře. Spíše se to vyplatí cizím dobyvatelům, i když často nemají ani povolení k pobytu, ale kdo by se o takové maličkosti staral?
V bouřlivých devadesátkách jsem se z velké části živil esoterikou a fotografováním aktů, čili nahotinek. V té době se do Čech infiltroval americký a vlastně by se dalo říct „západní“ obdiv k velkému poprsí. Mladá holka s obřími ňadry najednou byla bohyně. Neříkám, že mě fascinují nápadně velká ňadra, i když se to o mně jeden čas téměř tradovalo. Měl jsem hodně mladé kočičky s hodně velkými prsy, ale proč nakonec ne? Nerad přehlížím krásy a dary přírody. Mně osobně se líbí ňadra jakékoliv velikosti a kolikrát jsem zažil situaci, kdy jsem si musel přiznat, že se mi více líbila holčina, která neměla skoro žádná ňadra, ale je to dle mého názoru normální, neviděl bych v tom žádnou úchylku, na kterou by bylo vhodné nasadit odpovídající medikamenty.
Fotil jsem v té době poměrně dost pro americké vydavatelství Hustler a občas jsem pořádal konkurzy pro děvčátka, která si chtěla přivydělat jako erotické modelky. Vždycky se tam sešlo kolem patnácti až dvaceti holek a dvě nebo tři z nich se daly vybrat. S nimi jsem potom fotil a natáčel různé skopičiny, prostě práce jako každá jiná.
Na jednom takovém výběrovém focení jsem se seznámil s Arčou, kterou jsem potom fotil ještě s dalšími modelkami a byly z toho docela zajímavé fotky (zajímavé = prodejné) a zajímavé na tom bylo také to, že Ariana měla ze všech přítomných mladých paní, žen a dívek nejmenší prsa. Dnes to zní téměř neuvěřitelně, protože později se mi z ní podařilo udělat jeden z nejfotografovanějších etalonů české prsatosti.
Bylo to v době, kdy jsem studoval tantru, tao-jógu a sexuální magii, kde byly celkem dobře popsány postupy vedoucí ke zvětšení dámského poprsí. Šlo v podstatě o znalost kombinace stravy, určitých výživových doplňků, cvičení a hlavně akupresurních bodů, které se musely masírovat, nejlépe půl hodiny až hodinu – a výsledek se měl dostavit během jednoho až dvou měsíců. Nebylo to jednoduché, chtělo to čas, peníze a hlavně nadšení. Řekl jsem Arče, že bychom to mohli vyzkoušet, pokud by s tím souhlasila – ale upozorňuji, že Ariana v té době nebyla moje partnerka, ani manželka, ani milenka, šlo tedy čistě o technickou záležitost, postavenou na vztahu „fotograf – modelka“. Měl jsem svoji představu a tu jsem chtěl uskutečnit. Manželku Eriku jsem měl v Německu, též byla známá jako modelka, prsa měla šestky až sedmičky, muži jí leželi u nohou a její fotky byly v časopisech a erotických magazínech, takže víme jak na to!
Začali jsme cvičit, trénovat a meditovat, ubytovali jsme se v Doxech u Máchova jezera. Máchův kraj mi připadal jako velmi příhodný pro zvětšování a zpevňování poprsí. Kopcovitý terén, romantika, příroda a za dva dny mi Arča řekla, že můžeme jet navštívit její matku, která bydlí v Dolním Podluží u Varnsdorfu, že je to kousek. Tak jsme kopli fo vrtule a jeli. Díky improvizovanému výletu do Horní Dolní jsem se seznámil se svou budoucí třetí tchýní, která byla mladší než já, ale hned od samého začátku mezi námi panovalo přátelství a porozumění. Což trvalo až do její smrti před pár lety.
Po několika dnech houževnatého kozího tréninku se mi podařilo vymodelovat z Arči erotický symbol české esoterně sexuální magické scény. Ano, zde spatřila světlo světa magická vědma, tak jak ji potom znali čtenáři mých publikací a knih.
Udělal jsem celou sérii fotek, které se hodily k mým publikacím Magie života, Magie sexu, Astrální magie a Věčný příběh. A koneckonců i do knihy Kniha času, kterou jsem sestavil na základě světoznámého I´Gingu. Fotky se každý den objevovaly v bulváru, v Astru, v Blesku, na Seznamu v Supru a v dalších časopisech a novinách. Skoro každý týden jsem chodil na různé rozhovory do televize a jak jsem již naznačil a řekl, bral jsem s sebou i Arču, protože to patřilo k mé filosofii rovnosti pohlaví a vyváženosti Muže a Ženy. Nejsem zastáncem matriarchátu ani přehnané emancipace, jsem prostě pro rovnováhu. Kde je rovnováha, tam jsou i výsledky. Několikrát jsem ve svých článcích popisoval „proces tvorby“ nebo „postup práce“ při počátečním hnětení a pěstování velkého odudí a řeknu vám upřímně, nic mě netěšilo tolik, jako když za mnou občas přišla mladá slečna a řekla mi, tak jsem měla minulý týden narozeniny a jako dárek jsem si koupila vaši Magii sexu. Mohl byste mi ji podepsat?
Přání mladé dámy se neodmítá, tak jsem se podepsal a slečna povídá: „Taky jsem zkoušela vaši metodu zvětšování poprsí,“ nadechla se a namířila na mě vnady obřích rozměrů. „Co tomu říkáte?“
„Kdybych byl kojenec, tak po vás skočím.“
„Sáhněte si,“ pokračovala nevzrušeným hlasem, „mohli bychom se někdy sejít, abyste zkontroloval, jestli to dělám správně? Chtěla bych nahradit Arianu.“
