…a já ti řeknu, komu jsi tu knihu ukrad. Tak to mě docela pobavilo, je to už poměrně starý citát, autor se dá vygůglit, ale je to prostě vtipné, co k tomu dodat? Původní citát, jestli je anglický či jaký, to taky nevím, ale říká, řekni mi, co čteš a já ti povím, jaký jsi. To je taky celkem dobrý, zvláště mě to zaujalo ještě v době, kdy se u nás nejvíce četlo Rudé právo, kde v tu dobu pilně a neochvějně pracoval i můj komunistický strýc Jarek @.
S tím čtením a odhadem, co je ten čtenář vlastně za individuum, by mohl klidně souviset i výrok (rovněž klasický a často používaný), jste to, co jíte. Jíš dušenou mrkev, jsi dušená mrkev. Až budeme požírat brouky, tak si budeme připadat jak obyvatelé Karafiátovy knihovničky. Nedávno se jeden, poměrně známý spisovatel zamyslel nad otázkou, že hromada lidí se stará o to, co jí a dává si na to bedlivý pozor, ale skoro nikdo se nezamýšlí nad duchovní stravou, jinými slovy, je nám celkem jedno, co čteme a co posloucháme. Mohou to být chujoviny nejhrubšího kalibru, ale stejně tomu věnujeme svůj vzácný čas a uškodit nám to může stejně, jako kdybychom žrali smažené sýry v trojobalu a zapíjeli to collou.
Konzumované nebo i pozorované věci se snadno stávají součástí naší reality, však to možná znáte i z vlastní zkušenosti, stačí na něco blbě pomyslet a už se nestačíme divit. Protože žijeme v informačním zmatku, dalo by se říct, přímo v informační džungli, odkud na nás jak opice skáčou různí fejkové zpravodajští šejkové a blogoví Švejkové a hromada jiných, vymyšlených kravin, musíme se mít na pozoru, čemu budeme věnovat svou pozornost a co by byla ztráta času.
U každé zprávy si vždy musíte nejdříve ověřit zdroj, pokud je zdroj „jedna paní povídala“ a to se může stát, i když je pod zprávičkou podepsaný profesor, MUDr. nositel všech Nobelových cen, uvědomte si, že napsat nebo nakreslit, popřípadě nafotit a spojit do fotomontáže se dá skutečně cokoliv a vytváření fejků je hlavní zábava psychopatů.
Jak to správně říkala jedna naše rómská spolužačka na devítce v Rakovníku: „Keď ťa neznám, tak ti nedám, i keby ti čurko ako drievko stálo.“ A dnes je vidět, že děvče mělo pravdu, člověk se musí mít na pozoru od rána do večera a od večera do rána.
Nejlepší postup možná bude ten, že už nebudeme věřit vůbec nikomu a budeme poslouchat jen toho, kdo bude mít brokovnici v rukou. A stejným způsobem si budeme muset i my vynutit pozornost a souhlas ostatních. Takže opět tuším mohutný rozkvět zbrojního průmyslu.
