Vždycky, když vznikl dojem, že je dlužno někoho potrestat a dotyčný tam zrovna nebyl, tak se prostě potrestal někdo jiný, nějaký ten omega samec nebo omega samice, někdo z nižších vrstev společenské pyramidy, vzpomněl jsem si na bájný výrok, už ani nevím, kdo ho pronesl, není-li nablízku držka, po které chci udeřit, udeřím po držce, která je nablízku. Má to něco do sebe, když už nic jiného, tak se tomu můžeme alespoň zasmát, hehehe, to je ale pitomost, hm… ale přímo ze žhavé praxe.
Historky o ženách, které naštval nějaký chlap, většinou je nechtěl poslouchat, nechtěl se chovat podle představ, které dotyčné měly o svých „vyvolených“ nebo si dovolil být značně bohatší či patřil do vyšších společenských vrstev nebo se prostě dopustil čehokoliv jiného, co by nasralo i mrtvého, jak se říká a tyto ženy se pomstily na někom úplně jiném, většinou zabily své vlastní děti, jsou i z psychologického hlediska docela zajímavé.
Z praxe znám jeden takový podobný případ, kdy paninka, která byla naštěstí bezdětná, ve vzteku rozmlátila svůj vlastní mobil a svůj vlastní docela drahý noťas. Taky to byla chvilka k zamyšlení, protože tady chybělo to hlavní – pádný motiv. To je právě zajímavé, že když posloucháte báje a legendy na téma nasraná Médea nebo La Llorona, prokletá žena, stojí na začátku vždy něco, co by se dalo považovat za „důvod“ k nasrání, řekneme si, že na jejím místě by asi povolily nervy každému – a to je právě ta blbost, čili důvod, proč o tom píši. Všechny ženské z praxe, čili ze skutečnosti, ergo ipso facto jaksi jednaly zdánlivě bez důvodu. Nebo, lépe řečeno, ten důvod nebyl vidět, nebyl patrný, jim se vůbec nic nedělo, ani jedné z nich se nic nestalo, všechno bylo z hlediska racionálního rozumu v pořádku. Prostě si představte normální, spíše veselý rodinný život, on a ona si vybudují byt nebo si byt koupí, popřípadě si koupí barák, právě splatí leasing na auto, každý má svoje auto, podle toho, jakou chtěl značku a barvu, každý má svou práci, jeden pracuje třeba jako produkční, čili se víceméně fláká doma a má za to ranec, druhý dělá někde nějakého poradce nebo poradkyni, peněz mají na rozdávání, nechají si upravit zahradu do japonského stylu, koupí si bazén, samozřejmě vyhřívaný, aby si mohli jít zaplavat, i kdyby jim pod francouzským oknem zrovna umíral prokřehlý Ježíšek s nůší dárků na zádech, prostě mají všechno, společenský život funguje jak na drátku, sousedé a kolegové z práce jim závidí, každý má na fejsbuku pět tisíc přátel a na instagramu patnáct tisíc lajků pod každou brilantně ostrou fotkou hrnce se žrádlem a teď najednou paninka dostane záchvat, popadne kladivo a všechno, co je na dosah, rozmlátí, včetně počítačů, monitorů, elektrického piána a oken, ve kterých není pancéřové sklo. Přijede zásahovka z psychiatrie, paninku odvezou, hodí do gumové cely na neklid, otestují na koronavir a nějaký jiný magor nebo mgr začne sepisovat kdo, kdy, co a hlavně jak k tomu došlo. Potom přijde na pohovor manžel nebo druh či přítel, partner rozhozené paninky a od stáda psychiatrů se doví, že hlavní příčinou, neboli přímo motivem jejího zkratkovitého jednání je on, protože jí k narozeninám místo dvou žlutých a jedné rudé růže (jak to má ráda) koupil dvě rudé a jednu žlutou. Tím to tedy dokonale posral, takže z toho kouká rozvod a paninka asi půjde do invalidního.
Všímejte si, co se kolem vás děje, určitě si všimnete psychopatického jednání, zvláště když někdo začne zuřit bez zjevné příčiny a nedá pokoj, dokud něco nerozbije nebo někoho nezabije, popřípadě si začne vymýšlet důvody svého jednání. Vysvětlit se dá všechno, třeba i to, proč psychopati pověsili Slánského nebo Horákovou, všichni řeknou aha, nikdo nad tím moc nepřemýšlí, hlavní je, že nějaký důvod zazněl, je už jedno, jestli to byl „spravedlivý“ trest podle tehdejších zákonů nebo to soudruhům, sorry, trochu ujelo, na jejich místě bychom určitě nejednali jinak. Takže ještě jednou – všichni víme, že se dlouhá léta zabývám studiem psychopatie, speciálně negativním dopadem psychopatie na společnost. Psychopatické chování je jenom jedno – překvapivé, útočné, diktující, škodlivé a svobodu omezující. Je jedno, jestli je psychopat charismatický, krásný a jinak docela milý, jestli má vyžehlené fotky s efektním protisvětlem a je jedno, jaké v gatích nosí pohlaví – zaútočí nečekaně, zezadu nebo z boku, neohlíží se na to, jaké škody způsobí a komu ublíží.
Už to začíná být trochu jasné? Nahlédneme do rodiny, do politiky, prozkoumáme sem tam nějaké partnerství, popřípadě i výchovu dětí, podíváme se na doktory, jak dodržují Hippokratovu přísahu a hned máme námětů na přemýšlení, až nám z toho půjde hlava kolem.