No, v podstatě to tak nějak je. Takže jsem po čase opět zde, bylo toho teď na mě hodně, samá práce, doslova jsem se utápěl v rituálech, v tarotových kartách a v astrologických konstelacích, nevěda, kam nejdříve skočit, to jsou takové ty situace, kdy se mě někdo ptá, kam dříve skočit a já na to říkám, že když neví, tak ať neskáče nikam a chvilku si počká, až si situace tzv. sedne.
Pozoroval jsem teď zajímavá videa, která dává na youtube.com americký kulturista Sam Sulek, má docela dobře vypracovanou postavu a na videích ukazuje na jakých přístrojích a jak cvičí. Dnes už skoro všechno, snad kromě benče ovládají kladky, jsme století elektřiny, počítačů, mobilů, které jsou chytřejší než jejich páníčkové a kladkostrojů, no a vždycky se musím smát, když vidím, jak Sam ve fitku hákuje, procvičuje tricepsy, bicepsy, kvadricepsy a já nevím, co ještě, premoláry, moláry a jak vždycky říkám, všechno už máme vymyšlený, zbývá jen to udělat – a vzadu v obraze je vidět hromadu lidí, kteří se snad ve fitku narodili, jak chodí. To mě zaujalo už dávno, když jsem si všiml, že návštěvníci fitka se dají rozdělit na dvě základní skupiny, jedna skupina obsadí nějakou mašinku a teď na ní cvičí, makají do selhání, něco zvedají nebo se to naopak snaží někam zatlačit, zatímco druhá skupina lidí chodí. Bezcílně, sem tam a znovu sem, někdy vypadají, jako že lelkují, jindy budí dojem, že někam spěchají, něco podobného jsem viděl v blázinci, když byli lidi zavřený v jedné velké místnosti, tak chodili, dokonce by se dalo říct, že chodili docela rázně od jedné zdi ke druhé chodili prostředkem místnosti, tam se prudce obrátili, načež si to podél jedné nebo druhé zdi svižně rázovali zase zpátky, odkud přišli. Nevím, jestli o tom někdy něco napsal pantáta Freud, občas míval zajímavé postřehy ze světa neurotiků.
Já sám jsem ve fitku už dlouho nebyl, protože na to prostě nemám, nebudu kvůli tomu nadávat na vládu nebo rozvíjet nějaké konspirační teorie o vyvražďování důchodců, prostě bez peněz do fitka a do hospody nelez aneb za málo peněz málo muziky. Takže dřepím doma. Necvičím s činkama, ale pokouším se trochu hýbat s vlastní vahou a protože mám nadváhu, dalo by se říct, že trpím morbidní obezitou, tak je to docela masakr. No, ani nevím, jestli tou obezitou trpím, možná si ji spíše užívám. Třeba bych se mohl dát na sumo nebo si nacvičit nějaké kousky, jako probíhání zdí nebo zavřenými dveřmi. No, ještě uvidíme.
S cvičením mám docela velké zkušenosti, kdybyste něco řešili třeba ohledně toho, jak se správně hýbat nebo jak správně cvičit, čemu se vyhnout a kde raději trochu přidat a které cviky nebo cvičení je lepší ignorovat, klidně se mi ozvěte na raven.argoni@seznam.cz – můžeme pořešit společně.