Konec roku 2022 se kvapem blíží, což je zcela logicky spojené s pocitem nedostatku času, lidé se podvědomě začínají rychleji pohybovat a když se na ulici, na silnici, na vozovce, prostě kdekoliv kolem sebe rozhlédnete, tak uvidíte pospíchající jednotlivce a kvapící, někdy i supící skupinky, ne-li přímo davy lidí, které vypadají, jako kdyby se nenápadně snažily uniknout z hořící budovy. V obchodních centrech a ve větších obchodech po sobě lidé i šlapou a zuřivě se odstrkují od regálů v marné snaze rychle jeden druhému uhnout. Je to projev neurózy, která pramení z panického strachu, že nám něco uteče, že nám možná právě teď uniká nějaká bombastická příležitost, možnost tučného výdělku nebo platby na které závisí kvalita naší budoucnosti. Paradoxně je současně vidět, jak špatně lidé hospodaří se svým časem, potažmo se svými penězi, vždycky jsem si říkal, jak je možné, že každý večer jsou hospody, kde není žádný kumšt utratit za hodinu pět stovek nebo i litr, plné lidí, kteří se přes den zoufale snaží vylomit ze sociálky jakýkoliv, třeba i docela směšný příspěvek na cokoliv, i kdyby se jednalo o nehmotnou nouzi a když se jim to (většinou) nepodaří, nechají se přilákat a přitáhnout neviditelnými hospodskými magnety do předražené knajpy… v podstatě to nechápu – jak je možné, že se tolik lidí nechá ovládnout sebedestrutivními silami, které zřejmě jsou zakotveny přímo v genech, ale i tak je to více než zajímavé. Námět na delší vědeckou studii, po níž zcela jistě již zanedlouho vztáhne svoje pseudointelektuální chapadlo kdovíjaký současný Mengele.
K čemu se může současný, negativními silami zmítaný jedinec odhodlat a k čemu by se mohl možná i sám od sebe donutit, aby našel opět svou vlastní cestu zpátky ke zdraví, k tradicím, ke spokojenosti a ke kořenům svého původu a k národu, k němuž od narození patří? Pokud tušíte, že správná odpověď zní – výklad tarotových karet s přihlédnutím k astrologickým konstelcím, jste na dobré cestě, směřující od záhuby a zřejmě i plánované likvidace ke světlým a spokojeným zítřkům.
Je mnoho zajímavých otázek, které si běžný současník už skoro bojí položit, aby se nedožil hrubých urážek od idiotů, vykřikujících své nesmysly z anonymního davu. Co je to – práce na sobě? Jak by se měla projevovat? Proč věnujeme svůj čas někomu, o koho bychom si za normálních okolností neopřeli ani klacek od dehtu? Proč se v současnosti nedá žít podle hesla, neser se mi do života, já se do tvého taky neseru? Kdo tady vlastně chrání moje zájmy? Pokud nikdo, tak proč jim za to musím platit? Prvním krokem k řešení jakéhokoliv problému je umění problém správně definovat a pojmenovat. Teprve dalším krokem by měl být pokus o řešení, které by se mělo projevit v praxi. Právě k tomu, ke všemu sloužila dříve konzultace se šamanem, s knězem nebo s někým, kdo se dal označit jako vizionář a vyznal se buď ve výkladu run, karet nebo astrologických konstelací. V současné době by témuž účelu měla sloužit psychologie, psychiatrie, psychoterapie, psychoanalýza, popřípadě moderní metody tvořivého myšlení, jako je brainstorming nebo intuitivní skupinové mlácení do bubnů. Popřípadě mlácení prázdné slámy na nějaké složité a nepřehledné konferenci. To všechno je ale dokonale mimo mísu (jakoukoliv, třeba i tibetskou) a z jakéhosi záhadného důvodu to nikomu a ničemu neslouží. Proč?
raven.argoni@seznam.cz