Dnes je už téměř nepostradatelné, aby každý větší nebo známější server měl vlastní rubriku s neselhávajícím poradenstvím na téma Sex a vztahy. Je celkem jedno, jestli takovou rubriku vedou, spravují, kypří, zalévají a občas i docela slušně hnojí sexuologové, renomovaní psychologové, astrologové, kartářky nebo jen lidé, s nadšením píšící články na jakékoliv téma, související s partnerskými vztahy… Milá poradno, mám takový a makový problém, manžel mi po patnácti letech skvělého manželství, kde všechno, včetně sexu fungovalo naprosto bezvadně, odešel s milenkou a já bych chtěla vědět, kdy už se konečně vrátí a omluví se mi za všechna příkoří, která mi svévolně způsobil.
Rubriky na téma Sex a vztahy jsou občas docela zábavné, přestože jsou většinou založené na planém teoretizování. Řekněme si to asi takhle – všechno by bylo OK, kdyby od samého začátku nešlo o základní nepochopení diskutovaného problému. Stále dokola se totiž ukazuje, že autoři rubrik Sex a vztahy se snaží slučovat neslučitelné. Odráží se to již v názvu Sex a vztahy. Co je to za nesmysl? Kdo se alespoň jednou v životě zamyslel nad fenoménem, zvaným „Sex“ v souvislosti s mezilidskými vztahy, musel nevyhnutelně dojít k závěru, že správný název rubriky, zabývající se vztahovými záležitostmi, by měl být Sex versus vztahy. Většinou se totiž setkáváme se smutnou skutečností, že díky sexu, čili díky naprosto přirozené a každému z nás vrozené síle (sex není nic jiného, než životní energie, pomocí níž se můžeme pár desítek let pohybovat po povrchu této planety), se nám pod rukama a často i pod nohama a bůhví, pod čím ještě, bortí pracně budované mezilidské vztahy jako pověstné domečky z karet. Je už celkem jedno, jestli se jedná o karty tarotové nebo mariášky, či dokonce laciné dětské pexeso, výsledek je stejný – zhroucený domeček… Docházíme k paradoxnímu závěru, že díky sexu sice existujeme, bez něj by to jaksi nešlo, ale současně se neustále hroutíme pod neúnosnou složitostí vztahů mezi sexem, rodinou, partnerstvím a pracovními záležitostmi. Často se ocitneme v situaci, ve které se nám, pravda, nic zvláštního neděje, ale my jsme nešťastní, protože se marně snažíme najít neexistující řešení. Pod břemenem bipolárních poruch, neuróz, splínů a depresí se naše mysl pomalu, ale jistě rozkládá. Přestáváme si vzpomínat, jaké to bylo, když jsme ještě byli schopní pociťovat docela normální, přirozenou radost ze života. A všechno jen proto, že jsme se snažili chápat Sex a Vztahy jako veličiny spolupracující, ubírající se životem ruku v ruce, nikoliv jako jevy soupeřící a často až antagonisticky nepřátelské. Co z toho všechno plyne nebo alespoň něco, co z toho plyne, se pokusím vysvětlit v dalším rozboru tohoto, nyní již lehce nakousnutého problému.
Hledáte někoho, s kým chcete bok po boku zestárnout?
Tuto frázi můžeme slyšet poměrně často. A já si stejně tak často říkám, co je to za nesmysl? Proč bych měl chtít s někým zestárnout? Na začátku většiny partnerských vztahů stojí sex, to je skutečnost naprosto neoddiskutovatelná. Začnete s někým chodit a všichni lidé, kteří vás znají, se ptají: „Jak je to starý? Jaký je nebo jaká je v posteli?“ To bývají první otázky, které vaše blízké zajímají. Když osmnáctilená dívka začne chodit s devětadvacetiletým jinochem, slyší od svých vrstevnic: „Proboha, není na tebe moc starej?“ Věk a vzhled je na začátku každého partnerského vztahu nesmírně důležitý. Proč to říkám… pořád ještě hledáte někoho, s kým můžete zestárnout? Nebo by bylo lepší najít někoho, s kým byste mohli zůstat dlouho mladí… nebo dokonce nesmrtelní? Nebo alespoň částečně nesmrtelní? Východní učení o tantře hledá cestu k nesmrtelnosti nebo (zůstaňme nohama na zemi) k vysokému věku v plné kondici a síle – v dokonalém sexuálním partnerství. A není to jenom tantra – touhu po dosažení vysokého věku, inspirovanou představou stále dokola prodlužovaného prožívání sexuální extáze s vysněnou partnerkou/partnerem, nacházíme v celé řadě legend.
Jako první si vezměme klasický příběh o potrestání lstivého krále Sisyfa. Je zajímavé, že právě tato legenda nám pomůže odpovědět na otázku: „Jak často a jakým způsobem mám cvičit, pokud chci v sobě zastavit proces stárnutí?“
Za normálních okolností, tlaku a vlhkosti vzduchu dostanete na tuto otázku od deseti cvičitelů jedenáct odpovědí a ani jedna z nich nebude správná. Obraťme se na chvíli ke klasické moudrosti, protože proč máme znovu vynalézat něco, co už bylo dávno objeveno? Nejdříve si připomeneme, že Sisyfos byl synem aiolského krále Aiola a jeho ženy Enarety. Když dospěl, oženil se s jednou ze sedmi dcer Atlantových Meropé. Sisyfos byl jedním z nejchytřejších lidí na světě. Přelstil celou řadu jiných chytráků, například i krále zlodějů Autolyka, nad nímž držel ochranou ruku sám Hermés, posel bohů. To samozřejmě Herma svým způsobem pokořilo, zvláště když Sisyfos vypátral své stádo, které mu Autolykos ukradl a ještě pronikl do jeho domu a znásilnil jeho dceru Antikleiu, které se potom narodil syn, budoucí řecký hrdina Odysseus. Sisyfos založil Korinthos a vymámil na říčním bohovi Ásópovi věčný pramen, který zásoboval Korinthos vodou. Za odměnu Ásópovi prozradil, že jeho zmizelou dceru Aigínu unesl Zeus. Dia to samozřejmě naštvalo a poslal na Sisyfa Smrt, ale ten si z toho nic nedělal. Smrt spoutal (nic víc se s ní asi dělat nedalo, zabít nešla) a od té doby nikdo neumíral. To zase pohnulo k slzám boha války Area, který Smrt osvobodil a Sisyfa odnesla do podsvětí. Ale ani tady Sisyfos nedal pokoj. Tak dlouho přemlouval boha podsvětí Háda a jeho manželku Persefónu, až ho na tři dny propustili, aby si mohl zařídit svůj pohřeb. Což byla docela originální výmluva, ale Sisyfos vůbec nemyslel na svůj pohřeb a hned zmizel. Našel ho až bůh Hermes, k jehož oblíbencům Sisyfos rozhodně nepatřil a odvedl ho zpátky do podsvětí. Za to, že štval bohy, stihl Sisyfa kuriózní trest, musí donekonečna válet obrovský balvan do strmého kopce a kdyby se mu podařilo převalil jej na druhou stranu, tak bude osvobozen. Balvan se ale vždy před samým vrcholem zřítí dolů a Sisyfos musí začít svou sisyfovskou práci znovu. Vypadá to, že hlavní poučení, plynoucí z této legendy zní – můžeš si dělat skoro všechno, co chceš, hlavně přitom neser bohy, ale není to tak zcela pravda. Musíme si uvědomit, že podle starých bájí byl rozdíl mezi člověkem a bohem především v nesmrtelnosti. Nesmrtelný člověk byl bůh, ale stejně tak se smrtelný bůh mohl považovat za člověka. Sisyfos celý život hledal onen věčný pramen, symbolizující nesmrtelnost. Jeho touha po neutuchajícím vodním zdroji pro své město, jeho návrat z říše mrtvých, stejně tak překonání smrti, i když jen na určitou dobu, poukazuje na možnost, kterou má každý člověk. Sisyfos je vyjímečný pouze svou lstivostí, jinak je to obyčejný lidský tvor, jako my všichni. Jeho nesmrtelnost v současné době spočívá v jeho trestu.
Každý zná pojem sisyfovská práce. Myslí se tím většinou nesmyslná, nikdy nekončící dřina. Jeho práce ale není tak úplně nesmyslná, stal se díky ní světoznámým. A zřejmě i nesmrtelným. Z hlediska reklamy a public relation těžko vymyslíte něco lepšího. Sisyfos valí balvan do kopce, až do úplného vyčerpání, těsně před vrcholem mu obvykle dojdou síly. Představme si takového Sisyfa ve fitcentru. Co by asi (i když by to bylo za trest) dělal? Zřejmě by cvičil bez přestávky, bez oddechu až do naprostého vyčerpání. Legenda neříká, jak často Sisyfos valí balvan do kopce. Jednou denně? Jednou za 14 dní? Bohové většinou dávali lidem, kteří jim zdvihli mandle, poměrně trefné tresty, které se vždy vztahovaly ke způsobu „provinění“. Podle této legendy můžeme usoudit, že z hlediska dosažení nesmrtelnosti je nutné se jednou za čas fyzicky vyčerpat téměř až do dna. Jak často by to mělo být? Nejjednodušší cesta, jak se to dozvědět, je přihlásit se na moje kurzy nesmrtelnosti Magie života nebo alespoň na hodinovou konzultaci – a máte nadlouho vystaráno.
raven.argoni@seznam.cz