Protože vidím, že jednou říct to nestačí, zopakujeme si zásadní a směroplatné zásady a zákony, kterými se musíme řídit, abychom mohli prožívat to, co se dá označit jako „plnohodnotný život“. Jinak se budeme plácat na povrchu zemském jak nezajímaví kreténi, kteří budou ostatním obyvatelům této planety spíše jen překážet a podle toho s nimi bude jednáno.
Název a označení mé životní filozofie nebo spíše filosofie (jako „lásky k moudrosti“) je Magie života a smrti, zkrácené též Magie života. Pokud někde uvidíte název Magie života jako označení publikace, která není ode mě, bude tam jako autorka uvedená třeba nějaká Jindřiška Krutovolná a bude tam vykládat své vlastní názory na to, odkud jsme přišli a kamže to vlastně jdeme, tak se jedná o plagiát s ukradeným názvem, lidi strašně rádi používají moje myšlenky, aniž by si na mě současně vzpomněli jako na autora. Stačí zadat název Magie života do googlu a možná se nebudete stačit divit. V podstatě mě plagiátoři nevadí, když pomáhají rozšiřovat moje myšlenky, ale bohužel se většinou stává, že k tomu začnou lepit své vlastní názory a vzniklý text budí dojem, že jeho původcem či autorem je někdo, kdo přežil šlápnutí na minu a když čekal na sanitku, tak ho ještě k tomu udeřil blesk do obličeje. Takže ta podstata, v níž mě plagiátoři nevadí je zase ve své vlastní podstatě docela malá. Ale to už si musí přebrat každý sám za sebe.
Raven Argoni
Všude je plno úplatkářství a korupce, děti nechtějí poslouchat své rodiče a každý člověk chce napsat nějakou knihu. Je patrné, že se rychle blíží konec světa.
Nápis na asyrské desce z doby 2800 let př.n.l.
Můžeme-li odpustit vydání špatné knihy, pak snad jedině nešťastníkům, kteří píší, aby se uživili.
Moliére
Chtěl bych tuto knihu věnovat všem milým lidem, které jsem na své cestě potkal. A těm ostatním v podstatě taky.
Raven Argoni
PŘEDMLUVA A ÚVOD
V této knize jsou moje zkušenosti s hledáním co nejdelší životní cesty a základy mé osobní filosofie. Myšlenková neboli duchovní část cesty za zdravím a dobrou kondicí je nesmírně důležitá. Člověk se může neúnavně trýznit dietami, sportem, odvykacími kůrami a pěstováním askeze, ale pokud si neudělá pořádek v hlavě, nestane se vůbec nic. Jinými slovy, debilní vegetarián je vegetariánem naprosto zbytečně.
Říká se, že příjemné věci jsou většinou nezdravé, zatímco zdravé a užitečné věci bývají spíše nepříjemné. Pokud se budeme řídit touto zásadou, budeme se v životě, jako na potvoru, setkávat většinou s dost nepříjemnými věcmi.
Zkusme však vynechat ze svého slovníku slova „dobrý“ a „špatný“, pokud je užíváme automaticky při jakémkoliv obecném hodnocení čehokoliv, co se nám buď líbí nebo nelíbí.
Když začneme věci posuzovat spíše podle toho, jestli se nám líbí nebo ne, vyhneme se informačnímu zmatku, v němž se mnoho, z určitého úhlu pohledu užitečných věcí, vlastností a jevů může snadno ocitnout v negativním světle a naopak. Pokud se nám něco líbí nebo nelíbí, projeví se to většinou automaticky, nemusíme nad tím sáhodlouze mudrovat, ani to složitě ze všech stran rozebírat.
Již kdysi dávno jsem psal o tom, že není dobré urputně rozdělovat věci na špatné a dobré a zcela logicky se mi hned ozvalo pár koumáků, lidových myslitelů, proč se tedy o tom zmiňuji jako o něčem, co je vlastně „špatné“, když současně tvrdím, že není dobré rozdělovat věci na špatné a dobré. Mezi „líbí – nelíbí“ a „dobré – špatné“ je přece jenom dost velký kvalitativní rozdíl. Dále to souvisí i s tím, že výrazný posun v pochopení kategorií dobra a zla nastane, když nebudeme mluvit za ostatní, ale pouze sami za sebe. I kdybychom zastávali pracovní pozici jako mluvčí jakékoliv organizace.
Pokud se mi nelíbí žlutá nebo modrá barva, tak to ještě neznamená, že ji mohu směle označit obecně za špatnou, stejně jako když mi chutná pivo, nemohu se začít ohánět tvrzením, že pivní stezka je jediná cesta, po které se můžeme dostat ze současné mravní bídy a utrpení. Stejně tak, když mi pivo nechutná, nikomu dalšímu nepomohu, když začnu všude vylepovat plakáty s hřímajícím Džugašvilim, je čas, soudruzi, skoncovat s alkoholem! Takže, dobrá rada zní – mluvte za sebe a citujte své vlastní osobní zkušenosti a vyhýbejte se jakémukoliv zjednodušujícímu zevšeobecňování.
Když mi při nachlazení kdysi (jednou) pomohla křenová placka, kterou mi poradila babička, tak z toho nemohu dělat tradiční čínskou medicínu, stejně tak nemůžete nikomu doporučovat například běh, jógu, pohyb na čerstvém vzduchu nebo na zdravém těle, vegetariánství, veganství nebo bulimii či anorexii, čili z obecného hlediska těch skutečně dobrých nebo vyloženě zlých a špatných věcí je daleko méně, než se v naší společnosti traduje.
Jednou jsem se zeptal několika známých, co považují ve svém životě za nejdůležitější, popřípadě, co bylo pro ně největším poznáním či ponaučením, které by (kdyby mohli) rádi předali dál.
Přestože jsem od nikoho nečekal žádné zenové bonmoty, překvapilo mě, že jsem se nedozvěděl vůbec nic. Až mě to vyděsilo. Život by přece měl být nikdy nekončící proces poznání, jehož účelem je překonávat chyby a jít stále kupředu. Nikdy bychom se neměli zaseknout na „mrtvém bodě“ a přestat přijímat nové věci. Sám pro sebe jsem vždycky měl několik jednoduchých pravidel, podle kterých jsem se snažil udržet se naživu. Například:
Spoléhej se především sám na sebe. O to víc dokážeš, o co méně věcí a názorů si necháš vnutit.
Pokud si cokoliv neuděláš sám, nikdo jiný to za tebe neudělá (což platí pro většinu případů).
Jdi si za svou věcí a nenech se odlákat z cesty.
Nauč se odhadnout, co si přeješ, abys nebyl zklamán, až se to splní.
Nikdy nikoho nepodceňuj a nekritizuj.
Nikdy neříkej, že jsi na něco starý, ale současně se nediv, když se ti kvůli tomu občas něco nepovede.
Závist můžeš použít jako motivaci k práci na sobě. Pokud se ti podaří vzbudit závist u ostatních, věz, že štěstí a úspěch se neodpouští ani mezi nejlepšími kamarády. Z toho plyne, že můžeš občas věřit důvěryhodným lidem, ale o nejzákladnější věci, což jsou peníze a vlastní bezpečnost či bezpečí se musíš vždycky postarat sám.
Nikdy netvrď, že duše je víc než tělo. Mohlo by se stát, že si tvé tělo začne z tebe a potažmo i z tvé duše dělat legraci.
Vždy si rozmysli, co komu řekneš a své plány nikdy neříkej dopředu.
Hledej svého osudového partnera. Neúnavně, pořád a stále. Občas se zadaří, ale není nikde řečeno, ani psáno, že je to na dlouho nebo navždy.
Pokud máš pocit, že ti jakýkoliv vztah z jakéhokoliv důvodu nevyhovuje nebo ti přerůstá přes hlavu, odejdi co nejrychleji, pokud možno hned.
Často se lidé handrkují, co je v životě nejdůležitější, jestli zdraví, společenské postavení, peníze, bohatství, vzdělání, zvláštní dovednosti, štěstí či rozum. V dnešní době jsou na prvním místě jednoznačně peníze, potom zvláštní dovednosti, štěstí a rozum a nakonec přijde i na to zdraví. V podstatě se dá říct, že prakticky všechno se odvíjí od financí. Non olet, (peníze) nepáchnou. Myslím si však, že i kdyby nesnesitelně smrděly, tak se na jejich dramatické účinnosti vůbec nic nezmění.
Protože se zabývám převážně psaním, tak většinu lidí nezajímám. To vyplývá už z podstaty věci. Sepisování čehokoliv je kvalitativně něco úplně jiného než adrenalinové diskuze na sociálních sítích. Nehledě na to, že na sociální síti si může kdokoliv přečíst vaše názory zadarmo, zatímco za vydanou knihu nebo za článek se musí platit.
Současně se ale zajímám o magii, psychologii, astrologii a rituály, takže často nikdo neví, kdo nebo co vlastně jsem? Mág? Věštec? Čaroděj? Léčitel? Astrolog? Copywriter? Spisovatel? Redaktor? Autor?
Lidé nemají rádi jednoduché a pochopitelné věci a nemají rádi ani originální věci. Čím více je dychtivému davu předkládané přejaté, osvojené, adoptované, neoriginální, odněkud vyhrabané, opsané a z cizích pramenů vytržené dílo, tím je díky obecnému chápání lepší a vzácnější. Ukradená myšlenka je suprová, vlastní myšlenka, i kdyby byla geniální a dostali byste za ni Nobelovu cenu, nestojí za nic.
Pokud něco řekl Cimrman, vzbudilo to smích a všeobecný jásot, když se k něčemu vyjádřili Toltékové, tak se nad tím už dál nediskutovalo, pokud něco řekli sami za sebe jejich autoři, nikoho to nezajímalo.
Když taťka řekne, děcka, jde se spát, může se modlit, aby za to nedostal vynadáno. Když totéž řekne kašpárek z loutkového divadla, tak se jde spát.
Prostý dav nemá rád nápadně chytré lidi.
Přesto je možné, že právě nastává doba, která bude chytrým lidem přát daleko víc, než jiná doba, kterou bychom se snažili najít v minulosti.
Dnes se můžete skrývat na internetu a nikdo vás nenajde, nikdo se ani nemusí dozvědět, že existujete a na čem pracujete a nedoví se to ani váš soused, ani majitel domu, v němž budete bydlet, nikdo nebude vědět, kdo vlastně jste, nikdo nebude ani tušit, čím se bavíte, co ovládáte, jak jste na tom se zdravím, jaké jsou vaše názory, popřípadě životní cíle. Zaplatíte nájem a přestanete kohokoliv zajímat.
Přichází doba, která bude individuálně založeným, chytrým a geniálním lidem přát daleko více, než dosud přála potulným rytířům, bojovníkům, samurajům a samotářským poustevníkům.
Mnohokrát jsem slyšel názor, jestli se náhodou nesnažím utíkat z reality. Jako kdyby se dalo nějak „vymknout“ z reality či jakkoliv uniknout. Všechno je realita, i když budete praktikovat a cvičit astrální cestování, stále budete zaseklí v realitě, jak hřebík v prkně. Je nemožné ocitnout se „někde mimo“.
To nedokáže ani totální mimoň. Nic, co je mimo realitu neexistuje. Smutné na celé věci je, že život není to, po čem toužíme, ale to, co skutečně žijeme. Což zní blbě, už když se to vysloví, ale je to pravda. A možná právě proto, mundus vult decipi.