Je to název filmu z roku 1972, byla to americká situační komedie s Barbrou Streisand v hlavní roli, originální název byl Whats‘ Up, Doc? Zajímavé je, že zde poprvé zazněl název aplikace, která se objevila o necelých padesát let později, WhatsApp Messenger, i když je pravda, že je to aplikace, která málokoho nadchla, já ji třeba nemám, ani ji mít nebudu, protože je to podle mého názoru konina. A není to jenom tím, že se k tomu vyjadřuji jako starší důchodce, už jsem skoro důchodce ve výslužbě, prostě vidím, co vidím a více netřeba. Vždycky se ohlížím po něčem, co vypadá jako zajímavé výsledky nebo zkušenosti s jakoukoliv novinkou. Je to, jako když odněkud vyleze Hnus Fialovej a že prej nás někam povede a bude pro nás dělat, co bude v jeho silách. Tak jsem se hned ptal, a hele, Hnuse Fialovej, co jsi pro nás už udělal? Co jsi udělal pro mě? Nic. Nebo udělal jsi už vůbec něco pro někoho? Že prej ne, ale že se na to chystá. Tak na to říkám, no, já bych spíše dal přednost jakýmkoliv argumentům v čase minulém a ne, že si tady budeš hrát na chytrolína, který bude při jednání s národem mu svěřeným (to zní strašně, co?) vycházet z vtipného předpokladu, že slibem nic neposeru a když nic nesplním, tak se z toho vykecám. Jenomže si myslím, Hnuse Fialovej, žes už posral všechno, co se dalo. Když jsem tak nad tím přemýšlel, dobře, máme to rozdělený, jsem (zatím ještě) dole, nade mnou stojí Někdo, kdo má v ruce brokovnici – a to je také ten důvod, proč stojí nade mnou. Určuje pravidla. Prej nebudu litovat, protože když jsem důchodce, který má důchod devět tisíc měsíčně a platí nájem 23 000 měsíčně, nepracuje (zatím pracovat nemůže), nemá žádný jiný pravidelný příjem, nepodniká, takže zatím tu káru, plnou finančních povinností tlačí pouze díky dluhům, kterých už nasekal za stopadesát tisíc, tak mám nárok na příplatek na bydlení. Říkám si, no, to je dobře, to by se hodilo, třeba bych se za dlouhou dobu opět dosyta nažral, když už jsem tady, mezi svými, abych si nemusel brát další půjčky, které půjdou na nájem. No dobrá, tak jsem si vyzvedl a vyplnil všechny možné formuláře, teď tam chtěli potvrzený nájem, rozepsaný na čistý nájem, úklid schodiště a chodby, odvoz odpadků, světlo na chodbě, výtah do prvního patra, vodné, stočné, elektřinu (plyn tam byl už prozíravě proškrtnutý, toho se Hnus Fialový za nás za všechny už hrdě vzdal) a dále chtěli rozhodnutí o důchodu, rodný list, potvrzení, že jsem se skutečně narodil, občanský průkaz, doložení, že v bytě bydlím už více než tři roky a protože mám v bytě spolubydlící, která nemá žádný příjem, nepracuje a není ani hlášená na Úřadu práce, má trvalé bydliště jinde, proto také nemáme společnou domácnost, ale pomáhá mi občas s nákupem a každý den mi dvě hodiny venčí psa, jelikož to sám nezvládnu, těžko zvládám jakoukoliv aerobní činnost, když mi funguje pětina plíce, ale protože se zde vyskytuje víceméně pravidelně, je u majitelů bytu hlášená, což zvedá základní poplatky za vodné, stočné, odvoz odpadků, úklid chodby a chodníku před domem o pár stovek a kromě toho něco platím také za psa, kterého mám též řádně nahlášeného, i když to striktně a do všech důsledků pojímáno není přímo povinnost, ale mám rád věci v pořádku, dobré účty dělají dobré přátele, no, tak po mé spolubydlící chtěli na Úřadu sociálního zabezpečení, občanku, kopii potvrzení, že je uvedená v nájemní smlouvě a potvrzení, že má nulový příjem a samozřejmě také potvrzení, že není nic dlužná u Zdravovní pojišťovny. Tak jsme jeli na zdravotní pojišťovnu, tam nám potvrzení o bezdlužnosti vydali (dokonce věděli, jak se to jmenuje, protože to po nich už více sociálek vyžadovalo), tak jsme zase běželi na Úřad práce, odbor sociálního zabezpečení (vůbec v této souvislosti nechápu to slovo „zabezpečení“), tam nám řekli, že je to sice hezký, ale že to není tak úplně ono, oni že potřebují mít potvrzené všechny jednotlivé platby zdravotního pojištění, tak jsme opět jeli na Zdravotní pojišťovnu, no, vzalo to pár hodin, ale jinak celkem v pohodě, potvrzení nám dali, tak jsme s tím zase švihali na sociálku, tam řekli, že když má slečna nulové přijmy, tak chtějí vidět výpis z jejího konta a samozřejmě chtěli vidět i výpis z mého konta. Proč ne, nemám co tajit, ale vždycky ty „domácí úkoly“ od Hnusu Fialového vzaly hrozně moc energie a času, papír a inkoust do tiskárny mě přišly na dva tisíce, trochu mi to připomínalo tu pohádku, jak si král s černokněžníkem, na kterém praskají obruče vymýšlejí pro statečného prince kraviny jako přelejt přes noc sejtkem jezero do sousedního údolí a najít v kupě bahna miniaturní perlu, tak jsem si už říkal, že ten pán, co nám velí ale musí být přímo ukázkový debil nebo 100% psychopat. Deset let jsem žil a pracoval v Německu, bylo to takové menší totální nasazení, které se ale ještě dalo vydržet, tam měli též sociální službu, ale žádost o pomoc probíhala úplně jinak než v našem Kocourkově. Zjistili jste, že nemáte dost peněz (důchod 9 000 Kč za měsíc), abyste mohli pokrýt nájem (23 000 Kč – pro lepší pochopení to píši a udávám v Kč) tak si úředník či úřednice spočítali, někdy si přitom pomohli i prstama, devět tisíc a kolik je 23 tisíc? A 14 tisíc je 23 tisíc, následovala rychlá kontrola součtu 9 + 14 = 23 tisíc, takže na nájem dostane žadatel 14 tisíc a tyto peníze byly rovnou odeslány nájemci, což je hrozně chytré, protože, pokud si dokážete představit, kolik stojí transakce za odeslání 14 tisíc na účet žadatele, tak za dva převody (žadatel zaplatí majiteli bytu) se zřejmě bude počítat dvojnásobek a pokud máte několik milionů žadatelů o příspěvek na bydlení, tak určitě byste ty převody nechtěli platit ze svého, ale přál bych to Hnusovi Fialovému, aby jednou musel, když je tak chytrej. Stejně tak, když jste potřebovali peníze na jídlo, stačilo skočit na sociálku, požádat a jak se říká v bibli, tlucte, bude vám otevřeno, za pár hodin jste mohli jít na oběd. To je v podstatě sociální pomoc, jak si ji představuji, tady bohužel toho chtěli příliš moc, ještě k několika desítkám převodů financí z mého výpisu z účtu chtěli dodat smlouvy, čeho se to týká, marně jsem vysvětloval, že většinou jsou to půjčky a drobné dary od mých známých, kteří si nepřáli soutěžit se mnou v hubnutí, další peníze se zcela nevysvětlitelně na kontě objevovali, když jsem potřeboval zaplatit nájem, protože jsem měl ještě nějaké finanční zbytky v šuplíku, tak jsem, doufám, že ze zcela pochopitelných důvodů vložil své vlastní peníze na konto, ze kterého jsem potom platil nájem. Bohužel jsem neposlechl žádnou z dobrých rad svých známých, kteří už nějakou tu trpkou zkušenosti s naší „sociální“ pomocí měli, nic neplať přes konto, jedině složenkami, jak za starých, v tomto směru ještě dobrých, bolševických časů, tady se všechno považuje za příjem. Povídám, aha, takže když si přendám pětistovku z jedné kapsy u kalhot do druhé, tak je to příjem – a prý ano, je to příjem. Kdybych si takhle přendával třeba pár litrů z jedné kapsy do druhé několik měsíců nebo půl roku, vyhlásí mě Forbes za jednoho z nejbohatších Čechů a mohu se už rovnou přihlásit o evropské dotace. Domácí úkoly jsem bohužel v dané lhůtě osmi dnů nestihl, protože to fakt byly absolutní píčoviny, takže mi žádost, o kterou jsem s nasazením všech sil od 22. února tohoto roku usiloval, zamítli. Asi by si to zaloužilo hlubšího psychologického rozboru, budu na tom pracovat, protože metoda, jak zamítnout v podstatě jakoukoliv žádost, tím, že začnu vyžadovat splnění nesplnitelných úkolů je svým způsobem geniální – shodou okolností jsem většinu lidí, od nichž bych potřeboval podpis buď na půjčku pětistovky nebo na prohlášení o soukromé finanční pomoci ani nezastihl doma (je léto, všichni byli v zahraničí, někteří v pohraničí, někteří pomáhali hasit České Švýcarsko, je to takové symbolické, že nám hoří zrovna české Švýcarsko), já sám jsem na doporučení lékaře požíval antibiotika a ještě nevím, jestli budu prohlášený za zdravého nebo jestli mě odnesou v penálu, spíše se cítím na to druhé. Dalo se přece žádosti vyhovět, Hnuse Fialovej, i kdyby se všechno ostatní zkontrolovalo pozdějc. Zase zažiju situaci, ze který by se člověk posral, když nemá ani na žrádlo a v lékárně nedá dohromady šedesát korun za recept. Kurva noha… říká se, že kočky, primáti a lidi patří k nejpomstychtivějším živočichům na světě.
Já sám se teď snažím vyhrabat z těch největších sraček, abych mohl pokračovat ve vyhlášeném boji proti psychopatům a v boji proti nezřízenému a neřízenému stárnutí. Teď se mi zatím ještě nedaří ani dostat se do vany, do sprchy nebo k doktorovi, měl jsem jít na plicní, to se mi podařilo zmeškat už asi o tři roky a na tomograf s páteří jsem už taky měl žádanku, ale to je už čtyři roky pryč a všechno, o čem jsem se zmínil, je jen vrchol ledovce. I když vždy tvrdím, že za všechna onemocnění a všechny úrazy, které mě v životě potkaly, mohou doktoři, stejně tak, za to, že jsem se musel celý život učit stresující koniny mohou bolševici, komunistická strana československé republiky a učitelé. To je ten největší stres, který jsme si už jako děti nesly do života. Já jsem člověk, se kterým se dá domluvit, není mým úkolem na Zemi shromažďovat majetek, nejsem debil, stejně tak není mým posláním překážet mladé (de)generaci v rozletu a nikomu nedělám naschvály. Rád ale vyjádřím svůj názor, podobně nebo stejně jako jsem nyní řekl svůj názor na Hnusa Fialového. Nikdy jsem toho zmetka nevolil, neschvaluji ho ani teď a nikdy ani jeho, ani kohokoliv z jeho politických stran volit nebudu. Ani z přinucení. Vůbec nechápu ty debily, kteří mu dali svůj hlas. Copak neumíte rozeznat psychopata od jakž takž normálního člověka, který se později aspoň snaží nedělat kraviny a nešlapat do politických hoven? Proč se nedá bojovat za naši neutralitu a nezávislost? Má snad politické postavení Švýcarska v sobě něco nadpřirozeného? Nemyslím tím české Švýcarsko, ale normální Švýcarsko, na které se zcela určitě nikdo nezlobí, když nepovoluje na své území vstup nikomu, kdo tam nepatří. Jak by se asi Švýcaři dívali na skutečnost, že nějaký komsomolec nebo co to je, dostane od Švýcarů sociální pomoc, zatímco rodilý Švýcar by utřel nudli? To je otřes, co se tady, u nás, děje. Občas si říkám, že jestli se v dohlednu neodehraje podobný převrat jako v listopadu 1989, tak to znamená, že si už pomalu malujeme tečku za podzimem naší kultury, života a celé naší existence.
Nejhorší na tom je, že když vrchnost řekne, nedostaneš žádnou podporu, tak vám nikdo neodpoví na otázku – no dobře a co mám tedy dělat? Co bys, Fialo, dělal na mým místě? Mám se odstěhovat pod most nebo se mám jít odprásknout? Jen tak, sám za sebe, aniž bych vzal někoho s sebou?