Mluvím zde stále dokola o tom, že největším nešvarem všech dob bylo, je a zřejmě i bude plýtvání časem. Zkusme se na chvíli zamyslet nad otázkou, co je vlastně plýtvání časem? Je plýtvání časem, když spíme? Obecně se soudí, že není plýtvání časem, když spíme zhruba tak těch legendárních osm hodin. Tělo to potřebuje, ve spánku se regeneruje, popřípadě ve spánku probíhají biochemické reakce, v nichž důležitou roli hrají endokrinní žlázy a vzhledem k tomu, že jde o reakce, které probíhají pouze během spánku a jsou životně důležité, tak z toho můžeme usoudit, že doba, strávená dobrým, kvalitním spánkem, není mrhání časem.
Další otázkou je, jestli mrháme časem, když se něco učíme nebo něco trénujeme. Tady bych řekl, že je to trochu složitější, protože o spoustě věcí se dá říct, že neslouží přímo žádnému procesu, díky němuž se udržujeme naživu, například se můžeme učit balancovat s půllitrem na nose. Nedá se říct, že se díky této činnosti dostaneme na vyšší místo společenského žebříčku nebo že se upevní naše zdraví. Můžeme trénovat od rána do večera, od večera do rána, v Lidlu nám za to rohlík zdarma nedají, pokud se ale někomu podaří balancovat s půllitrem na nose třeba dvě minuty, může se dostat do Guinessovy knihy rekordů, může se dostat do jakékoliv talk-show, může s tím vystupovat třeba v Las Vegas, může se z něho stát veřejně nebo obecně známá osobnost, může dostat od vlády tučné dotace na trénování dalších půllitrových žonglérů (nezaměňovat s pitím piva!) a může nakonec mít svůj vlastní pravidelný pořad v televizi, kde bude radit ostatním, kteří svou životní cestu teprve hledají, třeba, jak pomocí žonglování s půllitrem (opět – neplést s požíváním návykových tekutin) získat partnerku a založit rodinu.
To všechno je pravda, ale na této cestě je na překážku dost velký podíl nejistoty nebo jak by vědec řekl „neurčitosti“, můžete se něco fantasticky naučit, ale nikdo si vás nevšimne, pokud nebudete vědět, jak se prodat. Stačí se zamyslet nad většinou našich slavných sportovců. Už jsem zde několikrát zmínil fantastickou Martinu Kratochvílovou, která před dávnými lety zaběhla dosud nepřekonaný rekord na 800 metrů, už ani nevím, jestli to zaběhla pod deset nebo jak to bylo, ale všichni víme, že je držitelkou fantastického rekordu. Hm, bohužel mi k tomu hned napadá, jak by to asi s Martinou a jejím životním osudem vypadalo, kdybychom to nevěděli?
Nepřipadá vám to tak někdy, že reklama je důležitější než to, co se propaguje? Vzpomínám si, jak se na začáku období masivního používání reklamy říkalo, dobré zboží se chválí samo, ale mám takový dojem, že to platí hlavně pro produkty, které jsou z jakéhokoliv důvodu nutné pro život nebo udržení současné společnosti. Podle čeho si budete vybírat nájemného vraha? Ústní doporučení od dobrého přítele nebo od spolehlivého poradce bude pro vás v tomto případě důležitější než obecná reklama, vylepená na každém reklamním sloupku. A podle čeho si budete vybírat dobrého krejčího, aby vám spíchnul vkusný oblek, v němž se nezesměšníte ani na soukromé párty lobistů a předsedů různých hnutí? Podle obecné reklamy, která vám padne do oka třeba při listování bulvárním tiskem. A nebude to špatná volba.
V poslední době můžeme sledovat zajímavý propad ve světě bombastických reklam – pokud budeme reklamu považovat za něco, co zvýší zájem obecného povědomí o určitý výrobek nebo určitou nabídku, tak se jistě můžeme zamyslet nad smutnými případy, kdy si reklama začala žít vlastním životem a přestala sloužit původnímu účelu. Když se podíváme, kolik taková současná (neříkám ani „moderní“, ani „dobrá“, ani „sofistikovaná“ a už vůbec ne „promyšlená“) reklama stojí, tak to vhání slzy lítosti do očí. Určitě znáte populárního „bobika“, je to podle městské legendy, dvojice s psíkem zajde do čínské restaurace, předá psíka personálu se slovy, můžete se postarat o Bobika? a za chvíli mají usmaženého Bobika na stole a poslední titulek praví, běžte raději tam, kde vám rozumějí.
Reklama nebo video s Bobikem se stalo prudce populární, tvůrce této reklamy znám osobně, je to kámoš, milý chlapík, ale často jsme si říkali, že je škoda, že se z té reklamy tak trochu vytratil původní účel, málokdo ví, na co ta reklama vlastně je. Ale na druhou stranu nevím, jestli to nějak ovlivnilo návštěvnost čínských restaurací, protože původní městské, neboli urban legendy, týkající se čínských restaurací byly týmem specialistů vymýšlené právě proto, aby se obliba levných čínských restaurací snížila. V podstatě to byly pomluvy, jako že se tam vaří psi a krysy nebo myši a podobně. Psychopati jsou mistři na vymýšlení pomluv a zřejmě proto se také tolik psychopatů živí v oblasti reklamy.
Celé moje dětství byla obrovská ztráta času. Povinná školní docházka do jakýchsi dětských kasáren v Pardubicích a v Rakovníku, kde jsme byly (my děti) pod dohledem psychopatických deviantů, se divím, že mi zatím ještě nikdo ze současné demokratické společnosti nenabídnul nějaké odškodné za zničené dětství a za zničený život. Jen tak mimochodem, použili jste někdy v životě Pythagorovu větu nebo spočítali jste si někdy něco, co jste potřebovali vědět pomocí kvadratické rovnice? Učit někoho násilím jakékoliv píčoviny by mělo být trestné.
Ztráta času – ano, v podstatě všechno, co musíme dělat od rána do večera je jedna velká ztráta času. Jak jsem již mnohokrát psal, je mezi námi plno psychopatů – a ono bohužel nejde si psychopatů nevšímat, ať si jedou svoje bomby a hlavně ať nezdržují. Psychopat je člověk, který se snaží strhávat na sebe pozornost a když s ním začnete komunikovat, tak se snaží okrást vás o váš čas. Když svůj čas věnujete něčemu užitečnému, například se budete učit anglicky, tak to není ztracený čas, stejně tak, když se budete učit psát na klávesnici počítače nebo si zopakujete pravidla českého pravopisu – není to ztracený čas, protože jedno jak druhé z vás dělá člověka. Psychopat se bude snažit přinutit vás, abyste četli či studovali jakékoliv kraviny, které si na vás vymyslí, budete se učit jeho pravidla a současně se budete děsit psychopatovými výhružkami, co vás čeká za pekelné tresty, když jeho pravidla budete ignorovat nebo nebudete pana psychopata poslouchat. On sám samozřejmě svoje vlastní pravidla dodržovat nebude. Tak to byla malá poznámka k problematice „ztraceného času“.