Raven Argoni

spisovatel, astrolog, kartář, fotograf

Menu
  • Články
  • Kontakt
  • Mám rád rychlost…
Menu

Potká prcek cvrčka

Zveřejněno v 1. 7. 20223. 7. 2022 od Raven Argoni

Potká prcek cvrčka nebo cvrček potká prcka, to už je jedno, prostě se potkají a cvrček říká, čau, prcku, a prcek čau, cvrčku, tak jak ti to cvrká? A cvrček povídá, no, už to není jako dřív… a co ty, prcku?

Problémy stáří často nebývají problémy stáří.

Většina lidí se dívá na stárnoucí „poslední Mohykány“ a „dříve narozené“ tak trochu s despektem a s útrpností v oku, no jo, dědek, už to má za sebou, ještě se tady klepe na chodítku, za chvíli by už měl být spíš na vodítku, ale hlavně by už měl uvolnit místo mladším pracovníkům a potenciálním brancům – a následuje nahrávka na smeč příkladem ze života – mnoho lidí se mě již ptalo, proč mám tak velký byt, když by mi stačil byt poloviční, nebo třetinový, protože kdybych z tohoto bytu vypadl, tak by tady mohly klidně bydlet dvě nebo tři ukrajinské rodiny, vešly by se sem i se zbraněmi, s municí a s dýmovnicemi možná i s menší houfnicí. Kupodivu se mě nikdo ještě nezeptal, jak jsem k tomu bytu přišel. To bylo ještě před pár lety, kdy jsem byl prakticky bezdomovec, protože když jsem se vrátil z emigrace, tak jsem s úžasem zjistil, že můj původní byt už někdo nenávratně obsadil a když jsem se pídil, jestli mám nárok na nějaké odškodné nebo kompenzaci ztráty bytu a majetku, tak mi bylo řečeno, ať držím hubu, odevzdám auto, kterým jsem přijel a hlavně ať si platím zdravotní. O víc se už starat nemusím.

V podstatě jsem se z té bídy nezvedl nikdy. A blbý je, že jsem si na ni ani nezvykl.

Tak jsem bydlel různě po známých, rodina mě nechtěla vůbec, to mi řekli rovnou a já jsem jim byl vděčný alespoň za upřímnost, teď už je rodina zpoloviny vychcípaná, ale co mohli, to mě ukradli, škoda, že se s tím nemohou přihlásit do nějaké soutěže, klidně i na mezinárodní úrovni, určitě by vyhráli – no a tak jsem zašel na Obecní úřad, říkal jsem si, hm, dříve jsme měli Národní výbor, kde nás s jakoukoliv žádostí kopli do prdele, tak uvidíme, jak vypadá v současnosti kapitalistická strana české bytové mince. Na bytovém odboru nebo jak se to jmenuje, mohlo by to klidně být i něco jako manažerská správa bytového vakua či vzduchoprázdna, se paní referentka krátce a ostře zasmála a řekla, městské byty? To jsme už dlouho neměli a mít asi nikdy nebudeme, všechno, co nám bylo přidělené si už dávno rozebrali právníci, doktoři a ředitelé bank, kdo by nebral byt za 4 nebo 5 tisíc v Praze, že jo? Najděte si byt, jaký chcete, milý pane a k tomu si zažádejte o příspěvek na bydlení, to je jediná možnost. Takže jsem si našel byt, jaký se zrovna náhodou před třemi lety uvolnil a do toho jsem se nastěhoval. O příspěvek na bydlení jsem zatím nežádal, ale teď, v současné době to zkouším, pokud to půjde, OK, pošleme pro šampaňské, když to nepůjde, tak aspoň budu vědět, že na ten byt mám. Jenom jsem si to třeba neuvědomoval. Což je taky dobrý pocit.

Raději jsem si tohle video rovnou zcenzuroval a ani nedával na youtubko.

Takže jo, potká prcek cvrčka, ano, dovedu si docela živě představit, že to už cvrčkovi ve stáří necvrká jako zamlada a prcek na tom může být podobně. Jasně. Sedmdesátiletý hasič se může v práci ukázat jako skutečná pohroma, stejně tak osmdesátiletí příslušníci jednotky rychlého nasazení nikoho svými výkony neudiví a určitě najdete sami celou hromadu podobných případů, nevím, jak by své posluchače zaujali devadesátiletí The Beatles se stařecky třaslavými hlasy. Přesto bych zrovna tuto, téměř humornou kapitolku z naší žhavé praxe s klidnou myslí vynechal a soustředil bych se na něco jiného.

Kdybychom stále jen odcházeli a noví by přicházeli a nic jiného by se neměnilo, tak by to asi nebylo úplně v pořádku. Znamenalo by to, že se nám zastavil vývoj?

Celý život jsem se věnoval něčemu, co by se dalo nazvat uměleckou činností. Já sám jsem prošel určitým vývojem a naučil jsem se přitom spoustu věcí, které nejsou tak zcela jednoduché, jsem v nich nejlepší a spousta lidí je ani zpoloviny neumí. A neumí je ani napodobit a právě to je ten největší průšvih – kdyby se někdo za tu dobu naučil moje řemeslo natolik, že bych řekl, OK, je v podstatě stejně dobrej jako já, může pokračovat tam, kde já přestanu, například by mě teď jeblo nebo by mě klepla Pepka, tiše bych se svezl ze židle na podlahu a někdo by jen řekl, odneste ho, zasedl by k počítači a dopsal tento článek ve stejném duchu, stejně svěžím slohem, nejlépe tak, že by si toho nikdo ani nevšiml. Všichni by jen řekli, no jo, Mistr má zase pravdu. Je v tom prostě obrovský rozdíl, když zaklepe bačkorama někdo, kdo už má své následníky a může předat žezlo (většinou rodinné) a tiše odejít a když odejde někdo, po kom zůstanou jen učebnice, které zatím ještě nikdo ani neotevřel.

Budeme věřit na synchronicitu nebo uvěříme jednoduchému důkazu, že nic takového neexistuje?

Rychlá věštba

  • Vylosovat si kartu z Argoni Tarotu

Nejnovější příspěvky

  • Výklad tarotu s rituálem
  • Nová doba – nové činy
  • Co nyní platí?
  • Rituál a realita
  • Zvířátka a magie

Archiv

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Prosinec 2022
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
© 2023 Raven Argoni | Powered by Minimalist Blog WordPress Theme