Je tady někdo, kdo má takzvaně vyšší nebo nadpřirozené schopnosti? Hm, nejdříve jsem chtěl říct, nehlaste se všichni, teď vidím, že se nehlásí nikdo, možná by bylo dobré si nejdříve říct, které schopnosti považujeme za nadpřirozené nebo alespoň vyšší. Myslím, že kdyby třeba nějaké zvíře začalo mluvit, tak by se to též dalo považovat za nadpřirozené, popřípadě by se dalo mluvit o zázraku, přestože by říkalo blbosti. Papoušek, když někdy spustí, tak taky blábolí nesmysly, nemá to logiku, i když je pravda, že kdyby třeba vyzvonil kód k otevření trezoru… znáte ten vtip, jak se lupič loupe, až se vloupe do cizího bytu a teď tam šmejdí a v kleci sedí papoušek, který najednou promluví: „Ježíš tě vidí,“ a zloděj se nejdřív lekne, pak si uvědomí, že je to papoušek, tak si oddechne, no, jasně, Ježíš to vidět může… a papoušek pokračuje: „Ježíš je náš pitbul…“
Já sám jsem v podstatě nikdy nevěděl, jaké vlastnosti nebo schopnosti bych měl u normálního (nebo v tom případě, že je má, tak už asi spíše nenormálního) jedince považovat za nadpřirozené nebo „vyšší“. Hromada lidí, zvláště když žijí v rodinách, ve skupinách, popřípadě na vesnicích, ve městech a velkoměstech umí strašnou spoustu věcí, ano, jsou věci, které se může naučit každý, krumpáč se drží takhle a s lopatou se hází tak, že nabereš, zdvihneš odhodíš, potom jsou věci, které už každý neumí, ale přesto se nepovažují za nadpřirozené, instalatér přijde a opraví kapající kohoutek, opravář přijde a opraví tu lednici, tu televizi, tu pračku, ajťák zasedne k počítačí a promění digitální mrtvolu v živě komunikujícího tvora, problém je akorát v tom, že když něčemu nerozumím, tak těžko odhadnu, nakolik tomu rozumí nebo nerozumí kdokoliv jiný.
Když si řeknete, hm, jak by se dal poznat člověk, který vládne nadpřirozenými schopnostmi, můžete přijít k názoru, že si vytvoříte své vlastní testy a podle toho budete zkoumat, kdo vás svými schopnostmi udiví a kdo ne. Takových chytráků se už našla celá hromada, kdyby se měli házet do jednoho pytle, tak by se tam téměř s určitosté všichni ani nevešli. Postup práce je jednoduchý, vymyslíte si nějakou kravinu, třeba, kdo se dokáže pomocí mysli na váze odlehčit třeba jen o půl kila nebo, kdo pozná, jestli je v krabici růže nebo šutr nebo na zahrádce zakopeme soudek s vodou a necháme proutkaře hledat, jestli ho najde. Protože si můžeme být naprosto jistí, že takhle debilní úlohy nezvládne nikdo, je to stejné, jako kdybyste po někom chtěli, aby zatleskal ušima, tak na to můžete vypsat tučnou odměnu, klidně třeba milion EU a stejně si můžete být jisti, že vás žádný „muž s rentgenovýma očima“ nepřekvapí.
Jak jsem docela často pozoroval, tak většina lidí neoplývá žádnými zvláštními pozorovacími schopnostmi. Je docela dobře možné, že kdybyste se před návštěvou na chvíli proměnili třeba v Krakonoše nebo ve Sněhurku, že by si toho nikdo ani nevšiml. Slyšeli jste o zakázané reklamě pomocí dvacátého pátého políčka, nastříhaného do promítaného filmu? Při promítání klasického filmu (třeba dobrodružného celovečeráku) se v promítačce dvacetčtyřikrát za vteřinu promítne statický obrázek a pokud jednotlivé obrázky tvoří souvislou řadu, na níž jsou zachyceny (při natáčení kamerou) fáze pohybu, tak ten samý pohyb vidíme při projekci na plátně. Jednoduché jak facka. A teď přišel nějaký chytrák s myšlenkou, že kdyby se za každým dvacátým čtvrtým okénkem vložilo do filmu jedno jediné okénko, na kterém by byla třeba reklama na Rumba Colu, tak si toho divák ani nevšimne, ale v jeho mozku vznikne prudká touha napít se Rumba Coly, takže hned po promítání se všichni vrhnou na stánek s Rumba Colou v předsállí a uchlastají se k smrti.
Tyto prazvláštní informace se mezi lidmi rozšířily jak blesková pandemie, takže všichni hned věděli, jak je možné ovlivňovat davy na podvědomé úrovni, nikdo si toho nevšimne a vy budete vládnout nemyslícím masám. Setkal jsem se určitě tak minimálně s deseti lidmi, kteří té hlouposti věřili, podobně jako se téměř davově věřilo v hypnózu a v možnost telekineze, třeba i tak, že si sednete ke stolu a začnete šoupat věcmi, které na stole leží, očima. Taky se našlo dost lidí, kteří tomu uvěřili. Myslím, že i „profesor“ nebo „doktor“ Kahuda byl jedním z nich. Ono je vždycky nejlepší, když máte tu možnost, si to vyzkoušet v praxi. Jak řekl klasik, šedá je každá teorie, zelený života strom (J. W. Goethe). Pokud byste si zničili film nastříháváním a vlepováním dvacátých pátých okének, tak by vás výsledné blikání při projekci natolik rušilo, že byste se nedodívali ani do poloviny. Můžete si to zkusit, pokud si sami stříháte videa, hned uvidíte, v čem je problém, je to prostě blbost, jedna z moderních městských legend.
Vždycky se najde pár jedinců, kteří jsou v něčem tak dobří, že to ostatní až zaráží, stačí se podívat do dějin umění a připomenout si slavné malíře, kreslíře, rytce a sochaře a ono je prakticky jedno, jestli jste schopni vytesat z mramoru sochu Davida nebo chodíte po vodě. Možná z toho Davida mají ostatní větší užitek a radost, stejně tak, pokud umíte s ostatními komunikovat na takové úrovni, že jim to přinese do života něco nového, pozitivního. Co dělá z člověka spisovatele? Napsat nějakou blbost umí každý, všichni jsme tak trochu redaktoři bulváru, zvláště, když se každý může beztrestně dostat na internet a zvedat tam entropii díky svým názorům a gramatickým chybám. Kdo se ale dokáže vyjadřovat podobně jako třeba Shakespeare nebo v českých jazykových poměrech Vančura?
Snažím se naznačit, že jakákoliv účelovost v rozhodování, kdo má lepší či horší schopnosti existovat v současných životních podmínkách je bezúčelná. I kdyby se někdo před mýma očima proháněl po hladině a jiný se vznášel ve vzduchu a poznal ve které krabici je šutr a kde je větvička, tak největší cenu má dnes člověk, který se dokáže s ostatními domluvit a který je dokáže přesvědčit, když dělají blbost, že dělají blbost. Průser nejsou moderní technologie, kybernetika, computery, chytré telefony nebo pojízdné elektrárny místo starých, dobrých aut. Průser jsou psychopati, kterým se moderní technologie dostane do rukou. Stejně tak představuje nedozírný průser normální, běžný člověk, který je celý svůj život zmítán obsesemi, nutkavými představami a depresemi, kterých se nedokáže zbavit. A průser jsou i odborníci, kteří nejenom, že nemohou nikomu s ničím pomoct, ale často ani nechtějí.
Takže, když zase uslyšíte o někom, kdo si hraje na odborníka na posouzení znalostí a hlavně schopností kohokoliv, kdo se považuje za esoterika, mága, vizionáře, vykladače karet, spiritistu, čaroděje, astrologa či alchymistu, tak si musíte hned položit otázku – a co ty, frajere? Čím ses zapsal do dějin nebo alespoň do minulých dvaceti let? Cos vytvořil, čím jsi koho oslnil a čím si myslíš, žes byl ostatním užitečný? Mě vždycky docela děsili lidi, kteří nic neuměli nebo neuměli nic zvláštního, ale měli na to diplom. Nejlépe magisterský na úrovni inženýra. Skoro až doktora.
Inu a jen tak mimochodem, btw, když budete mít restauraci a budete potřebovat nějakého dobrého kuchaře, přijmete raději člověka, který umí perfektně vařit nebo někoho, kdo umí chodit po vodě? Kdybych měl svůj vlastní podnik, tak si myslím, že by se ke mně jako kuchař nebo jako provozní nedostal ani Ježíš Kristus, spíše bych se ohlížel po někom, kdo toho moc nenamluví, ale umí pracovat. Ježíš by byl dobrý jako muž s píšťalkou někde u bazénu. A kdyby dělal plavčíka ve Žlutých lázních, u Vltavy, tak by byl i relativně v bezpečí, protože, kdyby si pro něho přišla tajná služba, tak by mohl naboso odsurfovat třeba až do Hamburgu a vyhnul by se výprasku i popravě. Chce to prostě při všem, co děláme trochu myslet.