Již jsme zde řešili otázku, co je to trauma, řekli jsme si, že je to docela nepříjemný pocit z něčeho, co se moc nepovedlo, ale také jsme si řekli, že trauma nemusí být pouze z dětství, i když se to tak často podává nebo zdůrazňuje, ale většinou opak bývá pravdou, děti jsou možná na traumatické události odolnější než dospělí, neříkám, že všechny děti jsou splachovací, ale mladá nervová soustava se z nějakého důvodu dokáže rychleji přizpůsobit negativně působícím vlivům.
Řekli jsme si, že největší trauma, které může člověk v současné společnosti zažít nebo protrpět, je ocitnout se bez majetku a bez peněz, samozřejmě s tím může souviset i pocit exkomunikace, vyloučení ze společnosti, to je taky správná společenská podpásovka a potom je ještě jedno trauma, když člověk musí před ostatními přiznat svou chybu nebo je usvědčený ze lži. To jsou asi nejtěžší situace, s nimiž se z psychologického hlediska málokdo dokáže vyrovnat bez ztráty neuronů. A tu to máte, zatím se vždy hovořilo o traumatech jako o něčem, co může našinec získat z minulosti nebo co si z minulosti vleče s sebou do současnosti, ale moc se nemluvilo o tom, že trauma, jako pocit, že dostáváme od osudu nezaslouženou čočku, se může týkat i budoucnosti.
Jistě jste slyšeli termín „nejistá budoucnost“. Možná vás to nechalo chladnými, ale zkuste se nad tím trochu zamyslet, není to tautologie, pleonasmus? Zbytečné hromadění slov? Co nám říká termín „nejistá budoucnost“? Proč by mělo někomu vadit, že má před sebou nejistou budoucnost, když budoucnost je už pod podstaty věci nejistá? Naopak se dá předpokládat, že nikdy nemůže být jistá. Může být hodně pravděpodobná, zřejmě nás ani zítra nic zvláštního nečeká, kvůli čemu bychom neměli spát a očekávat zítřek s klackem v ruce. To nám slibuje zkušenost. Den po dni je většinou všechno pořád hlavně stejné, ale i tak víme, že může vybuchnout sopka, mohou přijít záplavy, děda může v lese šlápnout na minu, může se náhle ochladit, může začít sněžit, i když budeme uprostřed léta nebo může přijít nová doba ledová. Ještě ledovější, než byla ta minulá. Pokud tohle všechno víme, ale nijak zvlášť nás to nevzrušuje, dá se říct, že je všechno v pořádku. Horší situace nastane, když je najednou něco nepříjemného takříkajíc na spadnutí – válka, politický konflikt, mírové jednání, které se nám zrovna nehodí, to všechno je jak vesmírné smetí ve formě zbytků po kosmických stanicích na oběžné dráze, ale nevíme přesně kdy a komu spadne něco na hlavu.
Jakmile máme pocit, že se na nás něco nepříjemného chystá a že to určitě nastane, jenom nevíme přesně kdy a kde, tak z tohoto pocitu můžeme mít docela slušné trauma – spojené s budoucností.