Jest mi již 74, narodil jsem se těsně před nástupem bolševismu/komunismu/čemunismu/socialismu (s lidskou tváří i bez tváře) a kdybych měl padesátá, šedesátá a možná i sedmdesátá a osmdesátá léta srovnávat se současností, tak by to bylo asi hodně složité, protože těch faktorů, jevů a v podstatě i stylů myšlení a ideových koncepcí, které byly zčásti stejné jako dnes a zčásti naprosto odlišné, bylo tolik, že objektivně se to ani srovnat nedá. Hustá byla třeba měnová reforma 1. června 1953, na to si pamatuju, jako kdyby to bylo včera, Zápotocký blábolil v rádiu, že naše měna je pevná a že nemusíme mít strach z nějaké reformy a den nato reforma byla, byl to takový opožděný aprílový žertík, jinak přídělový systém byl zrušený někdy ke konci dubna nebo května 1953. Stejně toho zboží v prodeji moc nebylo, asi tak ve stylu – hořčice plnotučná, občas i kremžská, nazdar, další prosím, hodně se tenkrát pěstovala korespondence mezi národy, respektive mezi mládeží, často to bylo i místo zbytečného cestování, je fakt, že za socialismu jsme měli velmi málo viditelnou osobní uhlíkovou stopu, takže si třeba dopisoval hoch z Čech s hochem z Afriky, africký hoch napsal, ahoj, jak se máš? já celý den jím banány a chodím nahý a Čech mu odpověděl, kdybych celý den jedl banány, tak budu taky chodit nahý, bylo prostě občas veselo a je také pravda, že se často chodilo na schůze, i když to bylo otravné, ale muselo se, jednou byla ve fabrice členská schůze KSČ a potom předseda řekl, děkuji všem za účast a jestli má někdo nějakou připomínku – a hlásil se jeden dělník, ano, soudruhu, co jsi chtěl říct? a dělňas povstal, no já jsem jenom chtěl říct, ať žije soudruh ředitel – a vtom všichni vyskočili a začali tleskat, ať žije soudruh ředitel! Ať žije soudruh ředitel! a když přestali, tak dělňas zase, no, já jsem ale chtěl říct, ať žije soudruh ředitel – a všichni opět vyskočili a začali tleskat a řvali, ať žije soudruh ředitel a když se uklidnili, tak dělník znovu začal, ale nechte mě domluvit, chtěl jsem říct, ať žije soudruh ředitel z mých osmi stovek hrubého! Na to si občas vzpomenu, protože já sám jsem pracoval za osm stovek hrubého a bylo to kolem roku 1970, byl jsem ženat, měli jsme dcerku a samozřejmě žádný byt, protože dostat byt bylo tak trochu nadpřirozené, asi jako dnes. Když jsem se pokoušel sehnat státní byt, tak mě všude doprovázely salvy smíchu, prostě jako dnes. Takže za osm stovek hrubého a jak jsem se k tomu dostal? V roce 68, v srpnu nás navštívila spojenecká vojska a celková nálada se orientovala výrazně proti Rusům, napáchali tady dost ošklivostí a zničili, na co sáhli, jednomu mému známému vyšlehl ruský moloděc, sedící v obrněném transportéru laserovým zaměřovačem oko, sovětský vojín se asi nudil (nebo to byl ukrajinský vojín?), neměl co dělat, tak se bavil tím, že si svítil na protijedoucí auta laserem. Potom se to tak nějak zamluvilo, dodnes se můj známý nedočkal ani omluvy, kdo by se mu také měl a za co vlastně omlouvat, ale taková byla doba, myslím, že se dodnes nezměnila. Já jsem v roce 1968 studoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 6, v Dejvicích, Technická ulice 5, potom to byla Suchbátarova ulice 5, čeští funkcionáři ulici přejmenovali podle mongolského švarného revolucionáře, v devadesátém roce to byla opět Technická (a je dodnes), ale to nepřejmenovávali Rusáci, ale Češi (překvapení?), ani se neptejte, kolik peněz to stálo daňové poplatníky, cedulky, razítka, obálky s adresou, no a já jsem zvesela studoval, právě jsem byl ve třetím ročníku a protože jsme byli naštvaní, tak jsme (bylo nás asi pět, jak od Poláčka) zorganizovali studentskou vysokoškolskou celonárodní okupační stávku – cílem bylo, aby si vládní šaškové přečetli a uvědomili naše požadavky – byly jednoduché – zachovat svobodu slova, která se začala uplatňovat na jaře 1968 (v rámci pražského jara) a aby byla možnost cestovat do zahraničí, aniž bychom potřebovali nějaké socialistické výjezdní doložky jako propustky. První stávku jsme zorganizovali v listopadu kolem 18. listopadu, bylo to takové symbolické a protože na naše požadavky nikdo nijak nezareagoval, tak jsme stávku opakovali v dubnu 1969, to už soudruzi zareagovali, hlavně tím, že mě vyhodili ze školy a nesměl jsem studovat. Od té doby si vždy dělám srandu, že jsem asi poslední vysokoškolský student, který byl vyloučen v Čechách ze studia z politických důvodů. Jak to tenkrát stálo na rozhodnutí rektorátu, které bylo veřejně slavnostně vyvěšené na nástěnce školy – za protisocialistickou a protisovětskou činnost. Protože byla vojenská povinnost, musel jsem podle platných zákonů nastoupit na vojnu, na kterou jsem měl do té doby platný odklad kvůli studiu a navíc jsem si musel rychle sehnat práci, protože byla pracovní povinnost, to byl taky docela gól, vyhodí mě ze školy a už abych se šel hlásit někam na stavbu, k tomu ještě jsem měl doma začínající rodinu, no, když řeknu, že mi to všechno dokonale zkurvilo život (v podstatě dodnes), tak moc nepřeháním, je to materiál na knihu nebo na filmové zpracování. Naštěstí mi nabídli, že můžu pracovat jako pomocník pomocného pomocníka na Vysoké škole, pár měsíců přede mnou pracoval na tom samém místě Havel, kterého právě též vyhodili, ale ne ze studia, ale z pracoviště. Tak jsem tam potom dřel jako kůň za 800 hrubého. Sranda, no, sranda v podstatě spočívala v tom, že jsem se od listopadu 1968 stal bojovníkem proti Sovětskému svazu a v podstatě i bojovníkem proti Rusům, ale nic mi to dodnes a vlastně vůbec nikdy nepřineslo. Za to, že mě vyhodili ze školy se mi dodnes nikdo ani náhodou neomluvil, nedostal jsem ani žádné vyznamenání za vytrvalost v boji proti komunistické demenci, ale sankcí jsem za tu dobu a za to, že jsem bojoval proti bolševické psychopatii, proti komunismu, sovětskému svazu a proti Rusákům dostal už tolik, že by to bylo na menší putovní výstavu. Proto také říkám, neblbněte a nešaškujte na žádných protestech proti Rusákům, oni si toho ani nevšimnou, ale stejně dopadnete jako já. Zničíte si život, i když všechno příkoří, které jsem musel v životě vytrpět přišlo od Čechů, nikdy v životě jsem ani nemluvil s žádným Rusem nebo Bělorusem, Černorusem, ani s Ukrajincem a přesto jsem byl nakonec rád, že mě nezavřeli na doživotí. Na poslední chvíli jsem svižně odešel do Německa, hned nato mě v Česku odsoudili na dva roky nepodmíněně a milost jsem dostal až od Husáka v roce 1989. Mohl jsem se beztrestně vrátit, což jsem také udělal, ale protože jsem stále ještě neměl čistý trestní rejstřík, tak jsem nesměl podnikat a psát a vydávat knížky, na to jsem si musel počkat až do roku 1992, ale to už si, obrazně řečeno, na mých pozemcích stavěla konkurence rekreační chatky. Takže si myslím, že se toho zase tolik od dob prvních okupací nezměnilo, lidi zůstávají stále stejní, možná jsou dnes ještě o něco více nasranější, protože dříve byli aspoň ochotni se o vašich názorech trochu pobavit. Dnes vás rovnou pošlou do kopru.
Řekl bych k tomu ještě jeden takový svůj drobný, téměř nepatrný postřeh – jak se změnilo myšlení lidí. Asi tak do roku 1968 (nápadná shoda s naší okupací?) neexistovala jiná antikoncepce, než guma (kondom) a přerušovaná soulož. Většina lidí, pokud se k této zábavě vůbec dostala, tak přerušovaně souložila a najednou se, právě na přelomu let 1968 a 1969 objevila první hormonální antikoncepce – první pilulka, u nás to byl Biogest a Norbiogest, potom se objevovaly další a další hormonální biče na těhotenství a lavinovitě přibývalo paní, žen a dívek, které tento zbrusu nový vynález proti nechtěnému těhotenství a současně i na léčení dermatologických problémů užívaly. Dlužno si uvědomit několik důležitých faktorů – pilulka, pracující na základě působení estrogenu, progesteronu a testosteronu, zaručila ženám psychický klid a rozvahu – žena, která ve dnech menstruace šílí a běsní a je schopná podříznout manžela a odprásknout všechny své milence, se stává pouhým mýtem, stejně tak se stává mýtem žena, která není schopná zastávat vedoucí funkci, mýtem se stává žena, která není schopná racionálně myslet a proto nemůže vniknout do politiky. Jinými slovy se od té doby ženy začaly zapojovat do politického života, začaly svými názory ovlivňovat ekonomiku a muži se vedle nich často jevili jako nestabilní jedinci, zmítaní vlastními hormony. Antikoncepční pipulka, která měla přinést ženám svobodu v oblasti sexu a měla jim přinést možnost prožívat si uvolnění, rozkoš a slast z pohlavního života paradoxně ženy utlumila, vzala jim (jak to Freud vtipně nazval) libido. Přesně si pamatuji na ono zvláštní období, které se paradoxně spojovalo s obdobím takzvané sexuální revoluce, kdy si lidé najednou začali uvědomovat, že krásné ženy v podstatě ani tak po sexu netouží, spíše dovolí svým mužům, aby se na ně občas vrhali a ukájeli své zvrácené choutky. Vznikl mýtus o ženě, která vlastně ani sex nepotřebuje a mýtus o věčně nadrženém chlapci, který si padesátkrát za den vzpomene na sex a proto ani nebylo divu, když začaly ženy sex používat jako výhodné platidlo. Přeložil jsi střechu? Přivezl jsi v dodávce nákup na příští týden? Odvezl jsi deset dětí do školy a k doktorovi? Posekal jsi zahradu? Super! Mám nejbáječnějšího chlapa na světě! A za odměnu bude večer sex! Pokud si ještě dokážete uvědomit, nakolik je tento způsob myšlení doslova zrůdný, natolik máte ještě v pořádku duševní zdraví. Pokud postoupíme ještě o krok dál, z psychického vnímání harmonie a zdraví na psychosomatickou úroveň, pochopíme, do jaké míry je dnešní svět nemocný a doslova „podlomený“. Díky farmaceutickému průmyslu a díky tomu, že pro obyvatele naší modré planety připravil dokonale fungující nástroj chemické lobotomie, se další vývoj lidské společnosti stává nečitelný a doslova závislý na náhodných jevech, které ale nedokáže odhadnout ani ten nejvyhlášenější vizionář. Určitě nebyla náhoda, že, kdo ovládal sex, ovládal i ostatní a že všichni tehdejší sexuologové, kteří byli do svých funkcí jmenováni v šedesátých a sedmdesátých letech, byli spolupracovníci s StB. Ano, dalo se tušit, že jednou nastane konec naší civilizace, stejně jako nastal konec všech velkých, mohutných a zdánlivě neporazitelných říší, které se všechny utopily v nějakém nezvládnutelném paradoxu, ale kdo mohl ještě před padesáti lety tušit, že se tak stane díky vynálezu nebo spíše pseudovynálezu hormonální antikoncepce? Která samozřejmě souvisí s vývojem antidepresiv a stabilizátorů, nutných pro přežití na druhé straně barikády, rozdělující poslední zbytky sexuálních štvanců od asexuálních biologických robotů, kteří se vzbouřili v podstatě v ten samý moment, kdy začali existovat. V podstatě se dají náznaky konce světa a konce civilizací vytušit již podle dávno napsané Knihy proměn, svým způsobem je to i v bibli a v taoistických textech. Konec nastane, jakmile se z jinu stane jang a z jangu jin. Ale moc nad tím nemudrujte, stejně na nic chytrého nepřijdete.