Jednou jsem vymyslel takovou srandovní větu – na co asi Miss Lee myslí, myslí-li vůbec na něco? Lidem se to líbilo a tak se tato věta začalo objevovat, samozřejmě bez udání autora, stejně tak mně jednou napadlo, tak dlouho říkal hop, až mu přeskočilo. Dnes můžete tuto větu zadat do vyhledavače na googlu a vyjede vám tisíc odkazů, ale nikde nenajdete moje jméno. Když jsem kdysi psal pohádky pro děti i pro dospělé, to bylo někdy kolem roku 1966, tak jsem si vymýšlel různé pitomosti, jako, byli čtyři bratři, šetřili a měli za tři, vlk, který sežral babičku a číhal na Karkulku se zasmál „šavlozubým úsměvem“ nebo v pohádce vystupovali Dlouhý, Široký a Krátkozraký, později i Hluboký, Úzký a Dalekozraký a když přišli v noci na hrad, tak se Dlouhý natáhl do postele, Široký se rozvalil v křesle a Krátkozraký se natáhl jak široký, tak dlouhý na zem a spali až do rána. Nebo jsem vymyslel hlášku, promarněný život je poučením pro příště – a wastet life is a good lesson for the next one, s překladem mi pomohl jeden Angličan, kterému se hláška zalíbila, hned jak ji pochopil. První pokusy o překlad byly poněkud toporné.
Ať už jsem byl kdekoliv, vymýšlel jsem si stále dokola různé aforismy, hlášky, hesla, slogany. Když jsem ještě mohl studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 6, v Dejvicích, odkud mě potom z politických důvodů vyhodili a dodnes se mi za to nikdo ani neomluvil a když jsem byl potom pár let zaměstnaný na fakultě paliv a docent Šimánek na mě donášel a sepisoval hlášení pro StB, tak jsem vymyslel hromadu „chemických aforismů“ –
„Bezpečnost práce?“ profesor bezmocně rozhodil rukama, přičemž zrazil jednoho ze svých asistentů do nádrže s kyselinou sírovou.
Po výbuchu zbylo ze zvídavého studenta jen udiveně povytáhnuté obočí.
Skleněné oko – do duše čočka
Různé zvláštní literární tvary a patvary též hojně vstupovaly do poezie, které jsem se též občas, hlavně čistě z recesistických důvodů věnoval. Básničky jsem psal příšerné, ale občas byly docela originální –
Žena se za ženou ulicí žene, však ženouc se za ženou žena ženu nedožene. Žena se za ženou, za ženou Boženou, mám čepici do čela staženou, náladu zkaženou a mysl lehce zamženou.
A takových pitominek jsem vymýšlel každý den desítky.
„Slečno, už jste viděla Lohengrína?“ „Neviděla, nechci ho vidět a jestli ho vytáhnete, tak okamžitě odejdu domů!“ Ano, to byl můj život – samé blbé fórky, srandičky, peachoviny, sám se divím, proč jsem nikdy nepracoval pro nějakou reklamní agenturu nebo nějaký politický srandaspolek nebo hnutí (mysli). Ani jsem nikdy nevymyslel žádnou hlášku na tričko s potiskem. Možná je to škoda, možná není, i když mě na druhou stranu vždycky docela pěkně štvalo, jak si z mé dílny ostatní tvůrci čile půjčovali, popřípadě rovnou kradli.
Dnes nabízím kromě srandovních rýmovaček hlavně výklad tarotových karet a astrologické konzultace, převážně po mailu – stačí, když se mi ozvete na
raven.argoni@seznam.cz
Jaký druh otázek mám nejraději?
Kolik to stojí? A jaké máte číslo účtu? Na to odpovídám s neskutečnou radostí, i když se jedná většinou o odpovědi, které se rýmují jen občas.