Když Karel Čapek psal svoji hru nebo román R.U.R. (Rossum’s universal robots), použil nápad svého bratra Josefa a pojmenoval uměle sestrojeného, programovatelného tvora „robot“. Zřejmě od slova robota, čili dřina, na kterou ti nejbohatší z nás nejsou ani zvědaví, ani na ni nejsou zvyklí. Od té doby se označení „robot“ nezadržitelně šířilo celým světem, až vstoupilo do vědomí prakticky všech žijících lidí na Zemi. Možná kromě několika divoce žijících kmenů a lidí v Jižní Americe, kteří roboty nepotřebují, a tudíž ani nepoužívají. Asi by bylo dost divné, vidět v jihoamerické džungli sedět hlouček robotů, jak si nad plápolajícím ohněm zahřívají procesory.
Robot je tedy české slovo, to nám žádný, ani americký lingvista nesebere, ale, jak jste si toho už možná všimli, živá současná američtina vykazuje prudkou tendenci všechno, co se dá vyslovit, zkracovat, popřípadě vtipně překrucovat. How r u?
A neunikl tomu ani náš český robot, který byl v ústních dutinách amerických userů internetu přežvýkán na „bota“. Takže už nemáme roboty, ale boty. I když třeba žádné boty nemají, čili jsou bez bot, jako americký boss, který chodívá vždy obut, však za pět papiros, chodil by i bos. Takže jazyk žije, nové výrazy se formují, vše se pomalu překrucuje a za chvíli si už ani nikdo nevzpomene na starýho Peka (od slova Čapek), který původní boty a botičky do sucha i do vodičky vymyslel.
Taky by se určitě dal napsat zajímavý román na téma Vzpoura bot nebo Vzpoura botů, ale zase bychom vyšli z češtiny, jako že se ve Zlíně vzbouřily boty (něco jako vzpoura hraček od Hermíny Týrllové) a chodily by někam úplně jinam, než by jejich majitelé chtěli. Ten náš Pavell, to je kos, ztratill boty, chodí bos. Více vám ale z nového románu prozradit nemohu.
Nakonec by se i z původních Uroborů stali borové. Třeba borové hvozdy nebo háje.