A jsme opět u cvičení, respektive u mého stále dokola opakovaného tvrzení, že správně cvičit není vůbec tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Berte to jako názor odborníka, který se cvičením a různými druhy a formami tréninku zabývá od svých dvanácti let, čili již lehce přes šedesát let. Nikdy jsem v české republice nebyl považován za sportovce, přestože jsem, obzvláště v oboru zdvihání těžkých břemen, dosahoval občas až udivujících výkonů, dvakrát za sebou jsem vyhrál soutěž o nejsilnějšího muže Vysoké školy chemicko-technologické v Praze 6, v Dejvicích a když mě potom z politických důvodů (neschvaloval jsem obsazení Československa sovětskými uchvatiteli) vyloučili ve třetím ročníku ze studia, tak jsem si řekl, že budu nadále cvičit a trénovat už jenom sám pro sebe a na všechno ostatní jsem zvysoka pustil bobek. Přišel jsem na docela zajímavé tréninkové metody a postupy, díky nimž se mohl i ze středně rozbředlého mládence stát železný muž a stejně tak i z měkké slečny se mohla stát majitelka železné pěsti. Všechny své poznatky ze speciálního tréninku jsem si nechával pro sebe a říkal jsem si, stejně si každý myslí, že je dost chytrej na to, aby se obešel i bez mého učení, tak jim ten názor před jejich očima drtit nebudu. Částečně jsem tréninkové postupy na některé tělesné partie svěřil zájemcům o můj meditační a cvičební systém Magie života, který jsem již před lety stáhl z nabídky a to je v podstatě současný stav věcí a lepší to asi nebude.
S cvičením a s tréninkem na udržení kondice je to poměrně dost složité, protože proces stárnutí, který se začíná v podstatě již v momentě, kdy se do vajíčka nabourá „vítězná“ spermie je dosud neprobádaný, přičemž pochybuji, že věda přijde sama od sebe k nějakým kloudným výsledkům, pokud se bude snažit vybádat všechno pouze na základě znalostí chemie, biochemie a fyziky. Ono je pro současnou vědu stále ještě dost složité definovat lidskou inteligenci a to se raději ani neptáme, co máme dělat, abychom si jako tvorové, obdaření určitým stupněm IQ alespoň udrželi svůj zdravý selský rozum do vyššího stáří. V rámci tréninku jsem se samozřejmě věnoval i problematice udržení podmíněných reflexů a zrychlování nepodmíněných a podmíněných reflexů, aby nás to všechno po slavnostním vstupu do důchodového věku během pár měsíců neopustilo. Též jsem se dobral docela zajímavých výsledků, ale, jak říkám, když jsou vědci tak chytří, jak nám předvádějí v televizi a v různých „rozhovorech“ a interview, ať si na to přijdou sami.
Prožil jsem celou „slavnou“ éru vlády komárů, kdy jsem často slyšel názor, že za veškerou duševní bídou zdejšího obyvatelstva může nedostatek informací. Když má člověk málo informací, tak se po čase začne projevovat jako, mírně řečeno, docela blbej. Neví, co se stalo za humny. Ono je to ale podobné, jako když se vrozená inteligence začne zaměňovat s takzvanými všeobecnými znalostmi. Najdete člověka, který neví kolikátý byl Karel, po němž se jmenuje nejznámější most v Praze nebo neví, jak se jmenuje současný prezident nebo který den následuje po neděli a už se na něj automaticky díváme jako na pitomce. Na druhou stranu se můžeme seznámit s vynikajícím šachistou, jako byl třeba Železný, který přivede nádherně rozjetou firmu k drtivému konci. Kdo je chytrej a kdo je blbej? Rád při této příležitosti občas cituji výrok, jenž zazněl v jednom americkém filmu, Titanic stavěli profesionálové, Noe byl amatér.
Když jsem ještě směl studovat na vysoké škole, zabýval jsem se otázkou, jestli existuje způsob, jak si posílit mechanickou paměť. Bez jakýchkoliv mnemotechnických pomůcek, jako třeba „šetři se osle“ a podobně. Přišel jsem na docela zajímavé postupy, díky nimž jsem se nejdříve naučil nazpaměť celou periodickou tabulku všech prvků, potom jsem se naučil nazpaměť třeba skripta z němčiny a další texty z mnoha knih. Měl jsem nádhernou knihovnu, kterou jsem doslova miloval a kterou mi potom bez jakéhokoliv varování ukradl můj vlastní strýc, jehož jméno je slavnostně zapsáno v matrice rodné vísky Čejč u Hodonína, ale asi tam u něho nemají poznámku, že je to jeden z největších zmrdů, kteří se kdy v Čejči narodili a potom se volně pohybovali po povrchu země, ale prostě to udělal, dodnes nechápu proč. Píši o tom v knize Psychopat v rodině, kterou doporučuji k přečtení, protože člověk skutečně neví, co může očekávat třeba i od příbuzných, kterým bezmezně věří a kteří byli jeho životními vzory. Inu, jak to říkal Vladimír Iljič Lenin, jeden z největších masových vrahů v dějinách lidstva, učit se, učit se, učit se. Nebo jak to říkají lidé, kteří se toho v životě nikdy moc nenaučili, učit se, učit se… a na to třetí si teď, sakra, ne a ne vzpomenout…
Odpovídám na otázky, které mi pošlete na mail raven.argoni@seznam.cz – někdy to trvá trochu déle, než odpovím, mohu se na váš osud podívat skrze tarotové karty, jsem v tom docela nejlepší nebo i skrze astrologii pomocí horoskopů – v esoterice patřím k astrologům, kterým občas nějaká ta předpověď docela vyšla, samozřejmě karty jsou karty a astrologie je astrologie nemůžete čekat žádné zázraky. Jo, jen tak mimochodem, docela se mi líbilo, že tým vědců, kteří dlouhá léta vedli Vysokou školu chemicko-technologickou si nechal líbit takové hovadiny jako bylo založení katedry psychotroniky, kterou vedl komunistický mág psychoenergetický nebo ve své době spíše psychoenergický František Kahuda. Pracoval o patro výše nade mnou, kde jsem prováděl pyrolyzní plynovou chromatografii umělých hmot (patřím k lidem, díky nimž se dostaly plasty až na dno Filipínského příkopu (je to asi desetikilometrová hloubka). A další fór – vědci bez protestů snesli, aby se ulice, v níž se Vysoká chemicko-technologická škola nachází přejmenovala z Technické (což je docela hezký a výstižný název) na Suchbátarova (Suchbátar byl nějaký mongolský komunista nebo co, ale každopádně to byl Mongol), Vysoká škola chemicko-technologická, Suchbátarova 5 – docela dobrá adresa. Vysoká škola, na které jsem nesměl studovat. Jako za Heydricha. Prostě nevěřte nikomu, ani Danaům, kdyby vám vezli své danajské dary.