Což je samozřejmě blbost, ale nějak jsem tento článek nazvat musel. Je to též odpověď na otázku, jestli jsem šel k volbám, takže nešel a to z jediného důvodu – byly naplánovány a probíhaly takly ve své podstatě hrubou urážkou matematiky a výsměchem poctivě smýšlejícím lidem, kteří byli přesvědčeni, že mohou někoho volit. Ve skutečnosti šlo půl milionu lidí k volbám naprosto zbytečně, jejich hlas nebyl vůbec vzat v potaz, popřípadě podle prapodivných volebních zákonů byl použit jako polínko, přihozené do ohniště protivníka, čili opozice, takže fraška, co si budeme namlouvat. Architekti této společnosti zřejmě správně předpokládají, že lidé si za pár let už nebudou pamatovat, co jak, kdy a za jakých okolností volili a hlavně, že vůbec nebudou rozumět principu záhadných kloakovitých koalicí a že nebudou vědět, proč se jejich hlasy ocitly na druhé straně barikády.
Vzpomínám si, jak jsem ještě na začátku devadesátek dělal fotky a fotomontáže, které mě jistým způsobem a defacto i do jisté míry proslavily a současně přišla nenápadně nová doba digitální fotografie a to, co původně vzbuzovalo obdiv a nelíčený úžad, proboha, jak je to udělaný? mohl najednou dělat každý sopel z ulice, pokud si někde od někoho načerno stáhl Adobe Photoshop.
Během několika let se z původního vysokého fotografického umění stala zbytečnost, kterou by se zabýval snad jenom blázen nebo někdo, kdo chodí pravidelně k psychiatrovi. Jak by řekl filosof – Panta rei, všechno plyne.
Čas oponou trhnul – a všechno je jinak.