Klidně jsem mohl napsat Dobrodružstsví u Karlova mostu za bílého dne. Stalo se včera, to znamená v sobotu, 17. července 2021 krátce po 16. hodině. Šel jsem něco zařizovat do Řetězové a do Annenské ulice (samozřejmě v Praze) a cestou zpátky jsem si řekl, že se podívám na Karlův most. Jak to tam vypadá a tak. No, první dojem nebo takhle, první slovo, které mě napadlo když jsem stanul circa na úrovni známé sochy Karla Čtvrtého, bylo „zácpa“. Davy turistů proudily všemi směry najednou, nevím, jak to ti turisté dělají, ale většinou to dokáží celkem bez problémů, Nejdříve jsem si říkal, že bych si mohl vyfotit (když už jsem ten fotograf) nějakou sochu na Karlově mostě, ale pod každou skulpturou stál houf budoucích opilců s flaškami v ruce a řval buď, happy birthday to you nebo něco podobného, congratulation to promotion a tak.
Navíc bylo včera odpoledne takové spíše smutné počasí, světlo nic moc, tak jsem se podíval skrz foťák na Hrad (když už máme největší hrad na světě, ale ve foťáku se mi včera jevil jako docela malej), potom jsem se podíval na sochu Karla Čtvrtého, pod kterou lelkoval jakýsi pobuda. Hm, nemá cenu fotit, protože pobuda kazil záběr a právě tento pobuda se najednou zvedl a šel přímo ke mně: „To nesmíš! To nesmíš! To je proti zákonu!“ „Co je proti zákonu?“ opáčil jsem. „No tohle je proti zákonu, okamžitě to smaž! Vymaž to!“ „Nebudu nic mazat,“ řekl jsem a chystal se k odchodu. „Musíš to smazat nebo zavolám policajty!“ „No tak je zavolej. Bude sranda,“ pomalu jsem se rozhlížel, jestli ještě uvidím něco fotograficky zajímavého, nic jsem neviděl, tak jsem se volným krokem vydal na stanici tramvaje a metra Staroměstská.
Přijdu na stanici, ohlédnu se a vidím, že ten pobuda jde pořád za mnou. A opět: „Musíš to okamžitě smazat! Zavolám policii! To je proti zákonům!“ A já zase: „Nic mazat nebudu a policajty klidně zavolej!“ Napadlo mě, že to může být takový ten případ, jak se před nějakou památkou, kterou si turisté často fotí usadí bezďáci a když někdo vytáhne foťák, tak hned začnou hulákat, nefotit, nefotit, mám právo na svůj obraz nebo zaplatit a potom klidně vyfotit, prostě typ takového vydírání nebo pokusu, jak z někoho vymáčknout nějakou tu zbytečnou korunu, potom by nešlo jen o „pár drobáků“, ale třeba o dvoustovku nebo i pětikilo. „Hele, už mě to jede,“ komentoval jsem příjezd tramvaje. Dveře se otevřely a pobuda se postavil mezi mě a dveře: „Já tě nenechám nastoupit!“ „Tak to máš smůlu,“ pravil jsem, popadl ho jednou rukou a nastoupil i s ním. Dveře se zavřely a tramvaj se rozjela. Pobuda se nechápavě rozhlížel: „Co to děláš? To nesmíš! To je proti zákonům!“ „Nasaď si roušku nebo si budeš muset vystoupit.“
Tramvaj nás mezitím odvezla na stanici Malostranská a tam se pobuda najednou rozhodl, že vystoupí. Už tak si možná trochu zajel. „Já tady vystupuju!“ „Pozdravuj doma!“ Dveře se otevřely a pobuda se hrnul ven, najednou to vypadalo, jako že má naspěch. Možná chtěl co nejrychleji stihnout zpáteční tramvaj. Tak jsem si ještě jednou říkal, co to může být za případ? Večer jsem se podíval na fotky posledně hlášených pohřešovaných lidí, jestli ho tam náhodou nenajdu, ale nenašel. Čili s největší pravděpodobností je pravda, že to byl jen, jak jsem již naznačil výše, takový hokus pokus vymáčknout z přitrouble vypadajícího návštěvníka Karlova mostu nějakou tu korunu navíc. Dobrý pokus, ale právě proto to sem píši, abyste si na podobné chytráky dávali pozor, praví a skuteční bezďáci bez skrupulí vyzkoušejí všechno, aby vás o něco obrali.
Jsou lidé, kteří chtějí bezďákům pomáhat, v podstatě též mezi ně patřím a jak se říká, kde mohu, pomohu, ale když nemohu, tak je to trochu horší, ale je fakt, že většinou je dobré se od jakékoliv přímé pomoci, ať už se jedná o žebráka, bezdomovce nebo někoho, kdo přišel o nohu a teď se před vámi bez protézy plazí po dlažbě, distancovat. Kolikrát jsem si říkal, zvláště, když jsem na tom byl také hodně špatně, v kapse jsem měl posledních necelých deset korun, akorát jsem neseděl na chodníku, ale někam jsem se pomocí dolních končetin sunul, ty vole, vždyť jsme na tom úplně stejně a když k tomu ještě připočtu aktuální dluhy, tak jsem na tom možná ještě daleko hůř, akorát, že já nežebrám, ale snažím se odrazit od bahnitého dna a opět vyplavat alespoň na jeden nádech nad hladinu.