V poslední době mě poměrně dost (skoro až hodně) zajímá internet a dění na internetu, protože internet začal být bezkonkurenčním mixérem různých informací, kde každý může hledat prakticky cokoli – a mě teď zajímá hlavně to, proč to většinou nemůže najít. Říkám si „sbírka“ jako „sbírka“, je jedno, jestli jde o sbírku obrazů nebo o sbírku zajímavých předmětů, popřípadě sbírku informací. Mě teď zajímají hlavně informace, protože jsem ve svých věšteckých předpovědích a pohledech do budoucnosti předvídal „válku informací“. Válka informací je něco jako babylónská snaha o zmatení jazyků, jak jsem o tom již mnohokrát psal.
Magie se definuje jako „moc myšlenek“, tedy, ne, že by těch myšlenek bylo moc, možná až zbytečně moc, ale básník tím myslel, že myšlenky mají svou moc a když se ta moc uplatňuje nebo začne uplatňovat, jedná se o magii. Jestli je magie považována za něco tajemného, okultního, mystického, skrytého či rituálního, to už záleží na okolnostech a na tom, kdo který případ vyšetřuje.
Samozřejmě nemusíte každou snahu o uskutečnění něčeho, co si usmyslíte, považovat za magickou. Vždy, když se mluví o magii a rituálech, myslí se tím nevysvětlitelné náhody, které realizaci jakéhokoliv jevu provázejí. Když si architekt a zedník usmyslí postavit dům, architekt stavbu naplánuje a zedník barák postaví, není na tom z pohledu většiny lidí nic magického. Když ale hotovou stavbu přinese na místo určení v noci čert, tak už se o určitých magických silách dá celkem s úspěchem uvažovat.
Znáte ono rčení, že pořádek potřebují lidé, kteří na tom nejsou duševně zrovna nejlépe, protože géniové zvládnou i nepořádek, chaos, bordel a zmatek? Je to sice svým způsobem vtipné, ale není to pravda. Lidská mysl pracuje systémově, každý máme v hlavě pomyslné šuplíky s různými názvy a poznámkami a myslím, že i tvůrci počítačových internetových systémů z této představy poměrně úspěšně vycházeli – a dokud se jí drželi, bylo všechno OK a v pořádku.
Je to, jako když vejdete do univerzitní knihovny a teď máte před sebou nekonečné regály s nápisy Dobrodružná literatura, Cestopisy, Matematika, Verneovky, Sci-fi, Horory, Shakespearova dramata, dílo Karla Čapka, erotika/porno, tak hned víte, kam se vrhnout, co vás zajímá a co je pro vás passé.
Na sociálních sítích a obecně na internetu však vládne v současnosti nepřehledný zmatek. Dříve to tak ještě nějak fungovalo, že když jste například zadali heslo „kartářka“ nebo „astrolog“, tak se vám před očima obejvilo pár jmen, která jste navíc víceméně znali a snadno jste si mohli rychle vybrat. Dnes vám systém nabídne desítky tisíc různých jmen a hesel, ale bohužel se ve většině případů nebude jednat o skutečné kartářky, popřípadě astrology, ale o lidi, kteří se právě o zařazení do této pracovní sféry snaží. I když se ještě prakticky ničím nevyznamenali. To je věc, kterou absolutně nechápu. Když budete mezi astrology na netu hledat moje jméno, budete hledat marně, přestože tady, v české gubernii píši horoskopy již přes třicet let a píši je i do bulváru (Blesk) a sestavuji na objednávku. Možná bych si dovolil i malou poznámku, že co do množstsví vypracovaných horoskopů asi „pilnějšího“ astrologa u nás nenajdete. Stejně tak mě na internetu nenajdete, když budete hledat seznam českých mágů, tantriků, spisovatelů, fotografů nebo tvůrců animovaných filmů. Přestože jsem se ve všech těchto oborech nesmazatelně zapsal do dějin tohoto národa. Nikdy jsem také nebyl za posledních patnáct let pozván na kus řeči třeba do show Jana Krause nebo show Honzy Dědka a vlastně vůbec do žádné show, jako kdybych nikdy nenapsal celou řadu knížek a publikací a nikdy se nezajímal o magii, rituály, astrologii či alchymistické dosažení nesmrtelnosti. Prostě jako kdybych neexistoval. A nyní naopak – podle čeho si potom mám já sám vybírat z přebohaté nabídky třeba na Onlyfans? Vždyť se s nejvyšší pravděpodobností nikdy ani nedovím, co všechno tam kdo nabízí, stejně jako se prakticky nikdo, koho osobně neznám, v životě nedoví, co dělám já, co nabízím, jaké mám schopnosti a jaké životní dílo za sebou. Na internetu teď, od června platí trochu jiná pravidla, než platila dosud, ale i když jste to všichni „podepsali“, tím, že jste asi nereagovali na smluvní mail od Microsoftu, s nejvyšší pravděpodobností asi ani nevíte, čeho se nová pravidla týkají. Cenzury. Dobrovolně přijímané cenzury. Chápu, že není v lidských silách stihnout a vyřešit během jednoho života všechno, ale bude to trochu problém.
Hodně přemýšlivých lidí je zděšeno nad vzrůstající mocí cenzury na internetu. Víte o ní, pokud ne, tak se o ní dovíte, ale nikdy se asi nedovíte, kdo za ní stojí a proč a jaké sleduje cíle.
Gatekeeping označuje v mediálním prostředí proces výběru informací, které budou vpuštěny do médií. Souvisí s mocí, kterou má skupina jednotlivců disponující informacemi. Pojem pochází od sociálního psychologa Kurta Lewina.
Dříve, za bolševika, jsem tomu říkal „problém Rudého práva – Redgatekeeping“. Kdo nezpíval stejné písně jako bolševik, měl hodně velké potíže s uveřejňováním ať už fotek, textů, knížek nebo natočených filmů. O tom, jak jsem se neustále musel prát nebo rvát s bolševickou cenzurou, bych mohl napsat knihu. Nicméně, z čeho pramení mé dnešní zděšení, je to, že současná situace na internetu mi předminulé a minulé bolševické prostředí silně připomíná.