Možná si řeknete, co je to za divný titulek? Jsme již zvyklí, že se na této adrese můžeme setkat prakticky s čímkoliv, ale nabídnout nám rozbor Re yn Karnace, když nikdo neví, vo co vlastně go, to už je síla. Ano, je to síla, souhlasím a pod svá slova se podepisuji svým plným jménem, které nikdo nezná. Znáte známého španělského filosofa a spisovatele, který vstoupil ve všeobecnou vážnost pod jménem Ortega y Gasset? Možná jste se to učili ještě ve škole, pokud vám dovolili chodit do školy. Já jsem třeba nesměl navštěvovat Vysokou školu chemicko-technologickou v Dejvicích a to od roku 1969, kdy jsem byl už ve třetím ročníku, takže ano, máme právo na vzdělání, ale správně by se mělo říkat „právo na vzdělání kromě pana Ravena“, bylo by to blíže pravdě.
Ortega y Gasset, španělský myslitel a filosof dvacátého století se zabýval takovou zvláštní myšlenkou, která asi dodnes nikoho nenapadla. Zrození „davového člověka“ – davový člověk je průměrný jednotlivec s konzumními zájmy, je přitom jedno, jakého dosáhne oficiálního vzdělání, i doktor nebo profesor může existovat na úrovni průměrného řepáka či vidláka z podprůměrné vesnice. Řepákovi nebo vidlákovi chybí smysl pro etiku a filosofii, chybí mu touha po duchovním růstu a nemá širší kulturní rozhled. Ortega ve svém díle nastínil vznik naší dnešní evropské společnosti kulturně primitivních národů, kdy o úspěšnosti jedince rozhoduje počet lajků a počet komentů pod příspěvkem na youtube.
V psychologii je zajímavá jedna věc – člověk se jinak chová, když je sám, jinak se chová ve dvojici, v páru a jinak se chová, když je ve společnosti tří lidí nebo čtyř lidí a jinak se chová, když je v tlupě, čítající třeba dvacet nebo třicet lidí. Kritické množství lidí je zhruba 95, když je lidí, kteří žijí na jednom místě, více než stovka, už se začínají projevovat sociální jevy, kterým říkám „stát ve státě“, začínají vznikat mafie, úplatkářské okruhy známých, skupiny a organizace, které si navzájem konkurují a bojují proti sobě. S obvyklými nástroji demokracie si s bandou lidí, čítající přes devadesát osob neporadíte. Nezbývá než nahlédnout pod pokličku politické moci asijských národů a států a něco se přiučit, ale to už samozřejmě opouštíme platformu klasické západní demokracie, což je sice nesmysl, ale tak nějak jsme si už na tento nesmysl nejvíce zvykli.
Jedno ze základních pravidel psychologie zní, charakter člověka se nemění. Pokud existují reinkarnace, kde se berou novým způsobem smýšlející davy?