Přesně tak – vydáváme se na cestu k dlouhověkosti. Jak je vidět již v samém úvodu tohoto videa, stačí nastoupit do správného vlaku a nechat se vézt a v podstatě i vést a klidně přitom třeba i přemýšlet o zajímavém názoru, že i ta nejdelší pouť nebo cesta začíná prvním krokem. To, že ten první krok vede směrem k nádraží je už vedlejší, nejdůležitější v životě jsou výsledky. Občas můžeme slyšet zajímavé esoterní názory, že cesta je důležitější než cíl, ano, občas to platí, občas také ne, například když letíme s průjmem na záchod, všechno se prostě musí brát s určitou rezervou.
Vždy, když začnu lehce vzpomínat, třeba na téma, škoda, že se nedá žít v minulosti, neopomenu připomenout, že jsem stejně starý (nebo mladý, popřípadě středněvěký) jako Arnold Schwarzenegger, známý rakouský kulturista, který se na čas stal guvernérem Californie (to jsou někdy osudy, že by se z toho jeden posral), no nic. Využít ke cvičení by se měla každá vhodná chvilka, pokud máte asistentku, musíte ji samozřejmě také procvičit, i když se občas stane, že se vám zaplete do sítě dětského hřiště, přesně, jak na to upozorňoval pozoruhodný film o polyfunkčních vztazích V asociální síti.
Tak, pokuty zaplaceny (jestli si někdo myslí, že půjdu k volbám, tak se setsakramentsky mýlí, v tomto státě se nevyplatí volit nikoho, jakákoliv volba se vždy a za všech okolností otočí proti vám. Jediné správné rozhodnutí je pracovat na sobě, cvičit svůj vlastní skill a zručnost, sílu a rychlost. Pokud chcete cvičit proti něčemu, tak snad jedině proti osteoporóze.
Cviky jsem poslední dobou rozděloval do dvou hlavních kategorií, na cviky, které mohou cvičit pouze miliardáři nebo milionáři, protože chudší lidé na ně prostě mít nebudou a na cviky, které může cvičit každý sám za sebe a klidně třeba doma, tedy cviky, k jejichž provedení prakticky nic nepotřebujete. Je tedy pravda, že k práci na sobě potřebujete mít alespoň klid, pokud nemáte svůj vlastní byt, nemáte kde bydlet a od rána do večera na vás někdo visí, kdo něco potřebuje a vy máte prostě tu smůlu, že jste nejblíž a k tomu ještě bez peněz, tak to už je situace, která si zasluhuje lehké zamyšlení.
Vždy říkám a stále to opakuji, když přijde řeč na to, co je v životě nejdůležitější – jsou to peníze. Peníze stojí na vrcholu jakéhokoliv řetězce a hned za nimi je zdraví. Potom je samozřejmě čas. Jak se tomu vždy smějeme – čas, který máme jsou peníze, které nemáme.
Pokud si uděláme jasno ve škále hodnot, obvykle se dostaví několik zajímavých nápadů, například – nevěnuji svůj čas náhodou někomu jinému, kdo si můj čas vlastně vůbec nezaslouží? Mám čas a klid k tomu, abych se mohl alespoň pár hodin denně věnovat sám sobě? Nepodléhám občas obsesi, neboli nutkavé neuróze? Nedělám něco, s čím bych za normálních okolností vůbec nesouhlasil?