Jak již název napovídá, jedná se o postup, který je více magický a iracionální než racionální a pomocí selského rozumu snadno uchopitelný, takže celkově odporuje zažité logice a běžnému způsobu myšlení. Proto se také u většiny lidí s vysokou pravděpodobností setká s apriorním odmítnutím. Ale nevadí, nejsem psychopat, nebudu vám nic vnucovat, ani vás nebudu nijak trestat, když nepřijmete moji hru a moje pravidla.
Občas si díky svému poněkud originálnímu způsobu života připadám, jako kdybych byl na jedné straně barikády, zatímco všichni ostatní, zvláště potom odpůrci magie a rituálů by stáli v jednom pevném, sveřepě semknutém šiku na druhé straně barikády. Určitou výhodou pro mě a stejnou nevýhodou pro druhou stranu je ovšem skutečnost, že já o racionálním myšlení a o řešení problémů pomocí logiky vím prakticky vše, čili vím, jakým způsobem fungují myšlenkové pochody a někdy i podchody protistrany, zatímco žhaví odpůrci mého přístupu k realitě většinou nevědí o meditacích a o práci s rituály zhola nic. Nebo něco podobného. Proto jsem se rozhodl napsat tento skromný, téměř až srdcervoucí příspěvek a připojit k němu tři didaktické videoklipy.
Pokud se budete o zrcadlovou magii zajímat hlouběji, doporučuji nejdříve si přečíst co nejvíce materiálů o reflexi, odrazu, o principu zrcadel a zrcadlení a samozřejmě také o analogii, čili podobnosti fyzických odrazů s chápáním akáši, popřípadě astrálu, čili o archetypálním chápání nejzákladnějšího zákona našeho vesmíru, zákona akce a reakce. Každý, kdo se začne zajímat o svět kolem nás, začne podvědomě toužit nějak se srovnat s vlastním odrazem v zrcadle, ať už prostřednictvím hlubokých meditací nebo nějakou youtuberskou nebo youtuberáckou srandičkou – lidé si obvykle natáčejí různé situace, kdy se odraz v zrcadle začne chovat jinak než originál nebo se našvindluje takový jako humor, jako že nic netuší „oběť“ vejde třeba na veřejné hajzlíky a vtom zjistí, že se neodráží ve velkém zrcadle nad umyvadly, zatímco ostatní se v tom zrcadle odrážejí. Dá se to najít a trochu se nad tím pobavit.
Je dobré si také přečíst něco o použití zrcadel při mučení, často jsou to tak zajímavé věci, že člověk občas lituje, že u toho sám nebyl. V takzvané lidové magii se zrcadla používala často při nahlížení do osudu nebo do budoucnosti, v zrcadle mohla panna zahlédnout tvář svého budoucího muže. Alenka nebo Alice v říši divů, objevila za zrcadlem obdivuhodný svět, ve kterém se zcela určitě ani chvíli nenudila a kromě toho určitě také všichni víme, že i když střepy obecně znamenají štěstí, tak to neplatí pro rozbitá zrcadla, která mohou (zřejmě asi každé zvlášť) přinést sedm let smůly. To jsou všechno věci, které jsem slyšel, asi tak stejně jako to slyšeli ostatní a stejně jako hromada jiných jsem si prošel zrcadlové bludiště na Petříně, ale nevím, jestli se zrovna po tomto zážitku nějak progresivně změnil můj osud. Přece jenom, jsem se už na střední škole vydal přirodovědecky technickým směrem a na Vysoké škole chemicko – technologické jsem byl veden spíše k analytickému, vědeckému myšlení, než aby mě nabádali, že se mám před každým chemickým pokusem běžet pomodlit do kostela, aby všechno dobře dopadlo. Sám za sebe si o sobě myslím, že mám myšlení, které by se dalo označit jako sociálně – logicky – racionálně kritické. Možná to bylo moc logické a kritické i na Vysokou školu chemicko – technologickou v Praze 6, v Dejvicích, kde mě v roce 1969, tedy po sovětské (ruské) okupaci, z politických důvodů (pomáhal jsem jako šéfredaktor studentského časopisu Elixír) organizovat studentské okupační stávky, vyloučili ze studia. Na druhou stranu mi ale umožnili zůstat na škole jako zaměstnanec, takže jsem tam potom několik let pracoval ve výzkumu (pyrochromatografická analýza umělých hmot). Potom jsem přeskočil rovnou na uměleckou dráhu režiséra animovaných filmů pod Krátkým filmem Praha. To jsou holt ty osudy, které jsou ovládané, trochu až řízené pomocí rituálů a magie. V následujícím videoklipu se lehce zmiňuji o využití zrcadla jako „skrýše“ pro tajná přání, která můžeme sepsat a vložit na delší dobu za zrcadlo. Samozřejmě se může stát, že na papírek zapomeneme nebo, že se k našim přáním dostane někdo, komu do toho ale vůbec nic není. V druhé části videa je trochu jiný způsob zrcadlové magie, kdy se díváme sami sobě do očí (samozřejmě pomocí zrcadla) a stále dokola si opakujeme přání, které se má splnit. Nesmíme uhnout očima a musíme se minimálně hodinu soustředit pouze na to, co se má splnit.
Klasickou zrcadlovku, jakou jsem potom zkoušel vícekráte během svého bouřlivého života, jsem se učil v Německu v roce 1985. Dočetl jsem se o tomto způsobu provádění zrcadlové magie v knížce od francouzckého mága Duvala, tehdy to byla docela populární kniha pro všechny, kdo si chtěli trochu zaexperimentovat s klasickými magickými a rituálními postupy. To byla taková ta zlatá éra esoteriky, kdy jeden opisoval od druhého, stačilo přečíst si dvě knížky o esoterice a mohli jste napsat třetí.
Duval praví, že potřebujete zrcadlo, svíčku a odhodlání. Zhasnete, aby v místnosti byla tma, posadíte se před zrcadlo a za sebou necháte hořet svíčku. Váš stín padá na zrcadlo. Přitom se díváte sami sobě do očí, nesmíte ani jednou uhnout zrakem a pořád dokola si opakujete (může to být v duchu nebo si to můžete huhňat pod vousy) svoje přání. Mělo by být jenom jedno, abyste se na to mohli pořádně soustředit. Když to vydržíte cca tak tu hoďku, máte vyhráno. Duval psal, že tato magie je neobyčejně silná a že by se neměla zneužívat, to znamená, opakovat příliš často. Sám doporučoval opakovat zrcadlovou magii tak dvakrát až třikrát do roka. V následujících videjkách je vidět zařízení místnosti, kterou jsem v podstatě podle svých vlastních představ podřídil požadavkům zrcadlové magie. Jsou zde tři hlavní zrcadla. Před jedním je mág, vyslovující svá přání, druhé zrcadlo má za sebou, k tomu je otočený zády a po levé ruce je na stěně umístěno ještě jedno zrcadlo. Kdo trochu rozumí astrologii, tak ví, co to je tzv. T-kvadratura a – ano, to je přesně účel třetího zrcadla, které je po straně. Zde se totiž doslova „spalují“ všechny negativní duchovní záležitosti, bránící hladkému průběhu uskutečnění rituálu.
Když jsem zkoušel zrcadlovou magii poprvé, tak to bylo pouze s jedním základním zrcadlem, do kterého jsem zuřivě civěl celou hodinu a přál jsem si, aby mi osud nadělil dvoudvéřovou sierru, dvoulitrového sporťáka. Nejlépe do dvou měsíců. Za rok, kdy jsem už se svou sierrou sjezdil půlku Evropy jsem si přál, aby mi osud seslat asistentku, spolupracovnici, tantrickou partnerku, s níž bych mohl vyzkoušet některé zajímavé kapitoly ze sexuální magie.
Od roku 1985 jsem zrcadlovou magii provedl ještě vícekrát – a samozřejmě, ruku na srdce, nevěřím na žádné nadpřirozené síly a jakékoliv okultní poťouchlosti, ani na duchy a strašidla a jakékoliv polobohy a bohy či kouzleníky a mágy, ale nemohu přehlížet analogii a synchronicitu, dva fenomény, které se do našich životů derou ze všech stran, ať už chceme nebo nechceme. Upozorňoval na ně již psychoanalytik Sigmund Freud a ještě více a důrazněji se jimi zabýval jeho žák a později možná i trochu oponent C. G. Jung. Proto také stále opakuji, že se do našich životů od narození až do smrti promítá vliv pouze tří těžko vysvětlitelných sil a principů – jin, jang a Jung. To je asi tak všechno.