Řešit oblast partnerství je poněkud divoká záležitost a jediné, co se dá na tuto adresu říct, je, že zde neplatí žádné jednotné postupy. Neříkám „jednoduché“, ale „jednotné“. Jinými slovy, co platí na jednoho, neplatí na druhého. Další důležitou věcí je, že žijeme v jakémsi „časoprostoru“, kde se všechno neustále mění, nemůžeme dvakrát za sebou vstoupit do téže řeky a mění se i to, čemu říkáme „kvalita času“. Jestli něco platí dnes, není to ani zlomek záruky toho, že to bude platít ještě zítra, ne-li dokonce pozítří. Nejsou dávno doby, kdy jsme si mohli koupit půl kila kokainu v lékárně a ještě jsme k tomu dostali slevu na další zboží.
V partnerství je to stejné jako s předpovídáním počasí. Můžeme celkem dobře odhadnout, jaké počasí bude zítra nebo pozítří, ale jakýkoliv odhad na týden a víc dopředu je již zahalen neprostupnou mlhou neurčitosti.
Často řeším jednoduchou otázku, týkající se budoucnosti určitého partnerství – prožijeme tento rok s Boženkou nebo Boženka se ptá, prožiji tento rok s Karlem společně? V jedné domácnosti? Budeme spolu bydlet, odejde od své ženy? Už se konečně rozvede a odstěhuje se ke mně?
Když řeším pro svého klienta nebo svou klientku otázku, jestli s někým budou nebo nebudou či jaké jsou šance, aby spolu byli nebo nebyli, tak vycházím zásadně z toho, co se jeví v kartách, popřípadě v astrologických konstelacích, čili se při hledání pravdy opírám o takzvanou analogii a synchronicitu, což se dá charakterizovat jako souběh různých náhod. Padne šťastný konec v kartách, je pravděpodobné, že se dožijeme šťastného konce i v realitě. V životě.
Zkusíme se nejdříve zamyslet nad tím, co vytváří naši budoucnost – jsou to pouze naše rozhodnutí? Naše plány, popřípadě i naše píle a houževnatost, s níž se věnujeme vlastnímu vzdělání a schopnost koncetrovat se na svou kariéru a určité cíle, které můžeme pokořit jen díky houževnatému tréninku a nezlomné vůli uspět tam, kde ostatní zklamali? Ano, je mnoho lidí, kteří odvážně a s vážnou tváří tvrdí, že každý je štěstí svého strůjce, jak si usteleš, tak si lehneš a podobné nesmysly.
Sebepevnější vůle a nejlepší přesvědčení vás na stavbě nebo i přímo na ulici neochrání před padající cihlou nebo taškou ze střechy a pokud už se stane, že taška ze střechy spadne a něco vám zničí, tak se můžete donekonečna handrkovat s pojišťovnou, která vás spíše přesvědčí, že jste tam neměli co dělat, než aby vám něco zaplatila, proplatila, kryla. To byste museli mít sjednanou přímo pojistku, nárokující plnění vzniklé škody díky padající tašce.
Každému je jasné, že v životě jsme fackování náhodami, ani často nevíme, z které strany se na nás ty facky snášejí. Je proto pitomost myslet si, že jsem nějaký strůjce svého osudu. Ano, mohu mít dobrou vůli, mohu být přesvědčen, že vystuduji školu, něco se naučím a potom budu pilně pracovat a všemožně se snažit být příkladným a bezúhonným členem naší blahobytně pospolné společnosti. Tím však není řečeno, že se moje plány splní.
Na druhou stranu je jasné, že zvláště v naší současné společnosti nejsem od rána do večera vláčen osudem, náhodami a zpupností druhých natolik, abych se mohl vymlouvat, že za nic nenesu odpovědnost a že na svém životě a celkovém způsobu existence nemohu nic změnit. Jsou prostě věci, které nezměním, i kdybych se… snažil, ale je hromada věcí, které změnit mohu, jednou takovou věcí je například práce na sobě – mohu cvičit, trénovat, něco se učit nebo se alespoň snažit něco naučit, to všechno mohu. Těžko mohu vyčistit světové oceány, kde se zřejmě zbavují odpadků největší státy, s tím jaksi nehnu.
V případě jakéhokoliv partnerství, se dá pomocí karet a astrologických konstelací říct, ano, (teď) to vypadá, že budete spolu bydlet, mohlo by to být tak do tří měsíců nebo i do dvou a může z toho být i takové to pevné partnerství „dokud vás padající taška ze střechy nerozdělí“. Pokud máte zájem, aby se to splnilo, musíte v tu ránu pro to začít dělat úplně všechno (to už není náhoda, ani osudové chtění, ale projev vůle) nebo „zaspíte“, změní se kvalita času, do děje vstoupí někdo jiný a nic z toho, co jste chtěli se nestane.
Princip změny je pro život snad ještě důležitější než princip měny. Kolikrát jsem zažil, že lehce zamilovaná dívka odjížděla s rodiči na dovolenou do zahraničí, zatímco lehce zamilovaný hoch tady na ni čekal, plánoval a těšil se, až přijede – ona potom po třech týdnech přijela, samozřejmě i s rodiči, ale těžce zamilovaná do nějaké Itala, typického plážového inženýra, na kterého od té doby myslela ve dne, v noci a už neměla zájem o hocha, který tady na ni se srdcem na dlani čekal, prostě ho kopla do řitě a tím to skončilo. S Italem taky nic nebylo, co by vám nakonec mohl nabídnout nějaký nádeník, co pomáhá v hospodě zvládnout nápor turistů? Takže to je asi tak ve stručnosti všechno, co potřebujeme vědět o kvalitě času.