Když se v Čechách mluví o počítači, tak můžete slyšet názvy, počítač, počítadlo, computer, čteno kompjůtr, ale také komp nebo (hlavně na Moravě) kompl. Co je správnější? Dnes se nedostanu ke kompu nebo dnes se nedostanu ke komplu? Mezi námi – komp se dá ještě pochopit a omluvit, ale kde se vzala ta zpitvořenina „kompl“?
Znáte určitě tento seriál, klikni ZDE, kde vystupovalo chytré auto, skoro umělá inteligence, zabalená v naleštěném plechu a nepřekonatelný David Hasselhoff, nositel přirozené inteligence v roli jakéhosi detektiva či co, ale hlavní bylo, že si David často povídal s palubním počítačem. S počítačem, čili s kompem. A protože se seriál vysílal také v Německu, tak David oslovoval svůj počítač „kompl“. Verstehen Sie? Komp je počítač, Kumpel je kámo, Kompel je palubní počítač v chytrém autíčku.
Zrovna dnes jsem četl o umělé inteligenci, potom jsem se podíval na pár youtuberáckých záchvatů ohledně umělé inteligence, zvláště mě zaujala myšlenka, že to tady jednou umělá inteligence po nás převezme, zmocní se vlády nad celým světem a člověk se stane zbytečným. K tomu bych asi řekl jen to, že nikdo nemusí na nic čekat, člověk nebo většina lidí už stejně zbytečný jsou a na tom se sotva co změní, ale stejně mě trochu děsí ta představa umělé inteligence, jak místo mě píše moje glosy, povídky, úvahy, fejetony, poznámky pod čarou a jak se stejně jako já, naučí plynně sarkasticky a bude překvapovat své čtenáře, čili jiné umělé inteligence neotřelými nápady a tím, jak si z nich bude dělat srandu. Dříve prdel.
Může se něco, co je naprogramované, dopustit jakékoliv originality nebo nápadu či inspirace? Pokud jsem měl možnost poznat a poznávat nejrůznější programy, tak nejvyšší změna, které dokázaly dosáhnout, spočívala v tom, že přestaly fungovat. A to bylo asi tak všechno. Takže si myslím, že obavy že nad námi jednou umělá inteligence zvítězí, jsou asi na stejné úrovni, jako obavy, že nás ovládnou naše auta a zbraně. Opět bych spíše řekl, že tak nanejvýš přestanou fungovat. Ale nebude to jejich rozhodnutí.
Stalo se to na Štědrý večer, čtěte ZDE a bohužel se už dál nepsalo o tom, jak kdo zareagoval, jenom, že nakonec přijel pyrotechnik a žádnou bombu nenašel, ale myslím, že onoho výtečníka se dosud nepodařilo polapit a zneškodnit. Jak by se asi v podobné situaci zachovala umělá inteligence? Možná by též nechala podezřelého muže odejít a volala by pyrotechnika. Nebo by to bylo jako kdysi za bolševika, jak voják zvolal: „Třikrát stůj!“ a podezřelého zastřelil. Na svoji obhajobu potom řekl: „No vždyť takhle jsme se to učili, nejdříve zavolám, třikrát stůj a potom střílím.“
Jsem si teď vzpomněl ještě na jednu historku, jak byl důstojník československé armády na dovolené a to bylo ještě v době, kdy důstojníci nosili šavle a často jezdili na koni. Můj fotr, který byl též důstojníkem, také ještě nosil do práce šavli. O něco později, kdy Američané a potom i Sověti všem hrozili atomovýma a vodíkovýma, prostě jadernýma bombama, tak naši důstojníci přestali nosit do služby šavle.
No a tento důstojník byl na dovolené a mezitím se změnily rozkazy v tom smyslu, že dříve podřízený odpovídal na jakýkoliv rozkaz vyššího důstojníka výkřikem: „Rozkaz!“, načež šel a provedl to, co dostal přikázáno. To se ale změnilo a místo „rozkaz“ se mělo odpovídat „provedu!“ Takže například, vojíne, dnes nastoupíte do strážní služby o hodinu dříve!“ „Provedu, soudruhu kapitáne!“ No a když se náš důstojník dostavil ke své posádce, tak přijel na koni, předal koně službu konajícímu vojínovi a zavelel: „Vojíne, neprovádějte toho koně! Odveďte ho rovnou do stáje!“ a vojín na to odpověděl: „Provedu, soudruhu majore!“ „Říkal jsem, neprovádějte!“ „Ano, rozumím, neprovedu, provedu!“
Jsou to někdy zmatky, jako když byl pán u doktora, psychiatra a doktor psychiatr povídá, prosím, opakujte po mně, žába – žába, kominík – kominík, řidič jede autem – řidič jede autem, ano, dobře, to stačí – ano, dobře, to stačí, ne, říkám, že to je všechno – ne, říkám, že to je všechno, už to neopakuj, debile! – už to neopakuj, debile! Vyhoďte ho! – Vyhoďte ho! No nic. No nic.