S Vánocemi se tiše pojí hodně zajímavých legend. Nejzajímavější jsou legendy, týkající se partnerských vztahů. Je jasné, že vánoční svátky a Silvestr jsou emocionálně pohnuté okamžiky, na nichž mnoha lidem poměrně dost záleží a samozřejmě se klade důraz na skutečnost, kdo, kde a s kým tyto svátky tráví.
V poměrně dost těžké situaci jsou lidé, ať už muži nebo ženy, kteří mají dva nebo i více partnerů, mezi kterými po celý rok poletují jak nenasytní motýli – a teď najednou každý z nich čeká, že s ním nebo s ní bude trávit jak 24. prosince přes den, přes večer a přes noc, tak i 31. prosince, večer, přes noc a potom společně ruku v ruce vstoupí do nového roku, tentokráte do roku 2021.
Letos je vše ještě o mnoho složitější, protože v minulých létech se ještě dalo někam víceméně nenápadně zmizet, byly otevřené hotely a lyžařská střediska, dalo se někam odcestovat, takže příliš žádaný jedinec se mohl vymluvit na náhlou příhodu pracovní, musím na celé dva dny do zahraničí, šéf mě tam potřebuje, beze mne se bohužel nehnou z místa, bez mé přítomnosti se neobejdou, kdybych to odmítl, mohlo by to znamenat konec celé firmy – a přece jenom, je to skoro tisíc zaměstnanců a všichni mají rodiny a rodinné domky na hypotéku a malé děti, to si nemohu vzít na svědomí.
Vzpomínám na sáhodlouhé rozhovory na téma – a kdy už konečně své manželce řekne, že od ní odchází, že se stěhuje ke mně. Stále ještě je u ní, i když spolu nespí, ale mohl by už bydlet u mě. Potom je průšvih (dříve průser), když dotyčná nová partnerka nervově nevydrží a třeba zavolá manželce svého „partnera“ a na rovinu se jí zeptá, kdy už tedy konečně chce zmizet z „partnerova“ života. A teď najednou vyjde najevo, že ona o ničem neví, že vůbec nic netuší a začne řvát jak pominutá: „Jardó!!! Co to má znamenat?! To mi musíš vysvětlit!!“
Ano, na každý pád, jak jsem tak pozoroval život, se dá předpokládat, že nahá pravda, tedy skutečná nahá, je většinou docela vzrušující. Ale neříkám, že vždycky potěší.
Muž, který má milenku a současně má i manželku, které se ještě nestihl zbavit, je většinou přinucen slibovat něco, čeho se nakonec neodváží nebo prostě začne slibovat něco, co stejně neudělá. Ve hře je prý majetek, peníze, nechce přijít o děti, ale to jsou všechno jen plané kecy, nikdy se nestane, že by muž, který odejde po rozvodu od manželky, přišel skutečně o všechno. Ano, je to obvykle dost velká materiální ztráta, ale jak to říkal velký filosof Diogénés, každý den zjišťuji, že existuje spousta věcí, které ke svému životu vůbec nepotřebuji.
Takže, až budete sami během silvestrovské noci sedět u lahve červeného, vzpomeňte si na moje menší vánoční zamyšlení na téma složitost mezilidských vztahů. Všechno je většinou o mnoho složitější, než jak se to na první pohled jeví a navíc se zvláště u sexuálních vztahů dá často smutně konstatovat, ano, je to hezké, ale všechno je vlastně jinak.
Můj fotr pocházel z malé moravské vísky Jaroměřice u Jevíčka. Jaroměřice snad tenkrát ani nebyly na mapě, ale všichni, kdo v nich žili, dojížděli za prací do Jevíčka, kde byla velká továrna na žiletky a tak místní mudrcové správně předpokládali, ano, tudy vede cesta k životnímu štěstí, protože muži se budou holit stále, takže budou potřebovat žiletky z Jevíčka, tak se nám to jeví naprosto jasně. No, nevím, nevím, co mají nyní obyvatelé Jaroměřic na práci, mohli si tam postavit třeba sklárnu, protože si myslím, že pořád se bude něco zasklívat. Tak jako Swarovski vsadil na skla do semaforů, protože křižovatky budou v provozu možná i po oficiálním konci tohoto světa.