Učme se od přírody, praví esoterika a praví esoterici zase říkají, učme se z dějin, což je vlastně takový největší odkaz minulosti – vyjdeme z předpokladu, že se všechno svým způsobem děje stále dokola a možná i do omrzení, tak se podíváme do minulosti, načež hledáme možné spojnice do budoucnosti. Tímto způsobem sestavoval své věštby i slavný astrolog Astronomus Nostradamus, například ho zaujala vražda císaře Caesara, speciálně asi onen „no comment moment“, kdy ztěžklou rukou poplácal po rameni brutálně rozjetého brunátného Brutuse Bruta a skrz díry v hrudníku zasípal, i ty, Brute?
Astronomus Nostradamus Brutus, neboli brutální astrolog pak hledal v budoucnosti podobné konstelace, jaké visely Caesarovi nad hlavou v den jeho smrti a když je našel, tak sepsal věštbu, že v tuto dobu bude spáchán atentát na slavného politika, vůdce, prezidenta – a ejhle, uplyne pár století a Kennedy pod hodně podobnými konstelacemi usedá do limuzíny v Dallasu a projíždí městem. A teď, ani nevím, jestli to víte nebo ne, oni to dlouho tutlali, téměř tajili, jak se to stalo, ale s velkou pravděpodobností nějaký ocas, patrně asi Oswald vystřelil z okna, ale je silně pravděpodobné, že ani nechtěl Kennedymu ublížit a nechtěl ho ani zabít, spíše to mělo být takové to bouchnutí papírového pytlíku u ucha, když to nikdo nečeká (apríl!!!), podobný žertík, jako, když na Václava Klause z bezprostřední blízkosti nějaký blbeček vystřelil z plastové pistole, první, kdo si toho v úžasem všiml byl sám prezident, který na svého „atentátníka“ udiveně zíral, teprve potom se probudila policie. Bodyguardi se to dozvěděli až večer z vyprávění u baru, no nic, takže prostě nějaký střelec vystřelil z pušky, když Kennedy projížděl kolem a shodou okolností hned za autem s Kennedym jelo auto napěchované místními šerify, no a jeden z nich, jak slyšel výstřel, tak hned bleskurychle vytáhl svou novou winchestrovku, kterou dostal loni k Ježíšku a bohužel zavadil o spoušť a bylo vymalováno. Normálně se stane, že si nepříliš zručný střelec prostřelí nohu, ale zrovna ten den noha zůstala celá, ale naplno to koupil davům kynoucí Kennedy a na pár měsíců z toho měl letiště. Zbytek už v podstatě znáte. Tajilo se to tajilo, všechny kamery, které měli v tu chvíli přihlížející u sebe, byly zabaveny, potom se ještě párkrát vystřelilo z křoví, aby bylo o čem psát a povídat – nás ale zajímá spíše ona bájná analogie a synchronicita, čili souběžnost dvou náhod, které proběhnou pod stejnou planetární konstelací a jsou si v mnohém podobné. I s tím Césarem to mohlo být úplně jinak, třeba chtěl Brutus původně Césarovi pomoct, přece jenom to byl kámoš, ale ve všeobecné vřavě do něho někdo šťouchnul a on, víceméně omylem, Césara zapíchnul. Potom už záleží na dějepiscích, jakým způsobem to všechno zapíší do dějin. Pokud se ale budou dějiny enormně překrucovat a falšovat, tak to bude rušit snahu dalších Nostradamů, kteří budou sepisovat nepřesné nebo nesrozumitelné věštby.
Jestli jste se někdy zajímali o počátky osidlování Ameriky, tedy spíše o objevení, dobývání a současné osidlování Ameriky, tak určitě neušla vaší pozornosti osobnost dobyvatele Hernána Cortése stejně tak jako chování Aztéků jsou to dobrodružství, která by se vpravdě dala označit jako téměř nepochopitelná, podobně, jak když se snažíte pochopit cokoliv, co se kolem nás děje dnes.
Jsou to všechno tak zvláštní věci, že když se tomu kdokoliv snaží přijít na kloub, tak mu nejspíše jebne a svůj život dožije někde na psychiatrii. Pokud nad tím budete trochu více do hloubky přemýšlet, snažte se raději brát všechno zlehka a jak říkají buddhisté, sportovně. Možná není ani náhodou, že sám velký Cortés zemřel na pleuritidu, zánět pohrudnice a možná k tomu měl i prudký kašel a když se k tomu přidá ještě sračka, kterou taky měl, tak je to vražedná kombinace, alespoň pro spodní prádlo.
Když jsem sháněl materiál pro tajemné mystické fotky, tak jsem běhal i po muzeích, kde jsem si fotil různé exponáty, například vycpané netopýry nebo jsem byl v Lapidáriu, kde je množství soch, někdy jsou to kopie soch, které stojí v Praze, někde je to naopak – v Praze stojí kopie a na mých fotkách najdete originál, ale rozhodně je to zajímavá práce, zvláště pokud se díváte na hotové fotky z hlediska symboliky.
Kromě lepidla a retušovacích barviček (zpočátku jsou hojně používal anilinové barvy, které jsou jedovaté, ale i když jsem často při práci kouřil, tak jsem si nikdy nespletl cigaretu se štětcem) jsou na fotkách hlavně symboly. Samozřejmě jsem také vytvořil 78 fotokolážových návrhů na tarotové karty, které jsem chtěl vydat v jednom rakouském vydavatelství, ale, však už to znáte, napsali mi, že návrh neprošel, protože se jedná o pornografii a tím moje snaha o vydání vlastních tarotových karet tiše usnula. Myslím, že je to docela škoda, protože mně to připadalo docela povedené, ale za těchto podmínek jsem projekt opět tiše uzavřel a kdyby někdo dnes přišel s návrhem, že z mých fotek dáme dohromady taroty, tak už ho pošlu do prdele.
Vyrábět prakticky bez prostředků a bez peněz zrovna tento typ fotografií je podle mého názoru docela husarský kousek. Věnovali jsme se této činnosti patnáct let, což znamenalo pracovní nasazení prakticky 24/7 – což samozřejmě také znamená žádná dovolená, žádné vysedávání v putykách s přáteli, moc času nezbývalo ani na rodinu a na vlastní děti. Docela se divím, že originály mých fotek dnes leží ladem, jsou to naprosté unikáty, věřím tomu, že kdybych je vyráběl třeba v Japonsku nebo kdekoliv jinde, kde dokáží ocenit ruční řemeslnou práci, tak vzhledem k tomu, že se jedná o poslední analogové fotomontáže, které u nás a pokud je mi známo, tak ani nikde jinde ve světě nikdo nedělá a v poslední době ani nedělal a i kdyby chtěl, tak by se mu to pravděpodobně nepovedlo, tak by už všechny moje fotky byly dávno někde v muzeu nebo alespoň v archívu se stálou a hlídanou vlhkostí vzduchu.
