Chvilka k zamyšlení

http://www.youtube.com/watch?v=mJv5pqZjppk

aneb k čemu jsou dobré meditace…

-----------------------------------------------

Dobrý den pane Argoni,
čas od času navštěvuji Vaše stránky na internetu a mám také Vaši Magii života a Astrální magii. Obě knihy mám docela ráda a občas si při úplňku nebo novu udělám podle Vás nějaký rituálek, který se mi kupodivu někdy i povede a splní. Považovala jsem Vás vždycky za spřízněnou duši. Proto jsem se včera večer na Vás dívala na tv Public. Bohužel jsem nepochopila proč si, s odpuštěním, myslíte, že Vaše tarotové bláboly jsou lepší než podobné EZObláboly na jiných tv stanicích. Také nechápu, jak si můžete vzít na svědomí říkat někomu taková negativa o jeho manželství nebo o partnerském vztahu syna, který se má teprve ženit a pod., co když někomu tím způsobíte zbytečné rodinné problémy.
Zároveň ale žasnu, jak jsou někteří lidé hloupí a důvěřiví, já si také občas přečtu nějaký horoskop, ale neberu to vážně, vždycky máme možnost rozhodnout se jinak a podle sebe, než podle horoskopu. Nechci abyste si myslel, že jsem nějaká zapšchlá a pasivní uživatelka života, ba naopak - už leta více či méně pilně cvičím jogu a čchi-kung a přes veškerou bídu světa mne na něm stále více baví být a žít protože jsem v důchodu a už nic nemusím, jen můžu, když chci. Jen už se nedokážu chechtat každé blbosti jako dříve.
Bohužel dnes v noci jste mne strašil i ve snu, nevím už co se mi to zdálo, ale vzbudila jsem se před pátou hod. se stejně nepříjemným pocitem, s jakým jsem usínala.
Přeji Vám hodně naivků a důvěřivců aby se Vám kšefty hýbaly. A ještě jednu věc - s tím Vaším digitálním amuletem jste už lehce otravní - že by to fungovalo, tomu snad nevěříte ani Vy.
Taky bych chtěla vidět, jak za nějakého troubu provádíte placený rituál. Zdá se, že veškeré EZO je jen komerce, co Čech to věštec, vědma nebo alespoň psychotronik či numerolog.
Ale raději už dost - omlouvám se, my Vodnáři jsme už asi takoví a lepší nebudeme.
Zdraví XY

Od: raven argoni <raven.argoni@seznam.cz>
Předmět: from raven
Datum: 06.7.2010 20:11:28

Dobrý den,
díky za hezký mail, vážím si každého názoru a ten Váš bych docela rád uveřejnil na svých stránkách, pokud samozřejmě nebudete proti tomu. Bylo by to bez Vaší mailové adresy a identity, ale stručně bych na Váš mail odpověděl, protože si myslím, že podobný názor jako Vy může mít celá řada dalších lidí.
Zdravím,
Raven

Dobrý večer pane Argoni,
ještě jednou se omlouvám, jestli jsem byla ve svém mailu protivná, ale já na horoskopy a podobné věci nevěřím a když, tak se mi určitě splní jen to negativní. Myslím, že v takovém pořadu není možné během několika minut položenou otázku nějak seriozně zodpovědět. Taky se mi líbila ta vaše sekundářka, která vždycky radostně vytáhla stejnou kartu jako vy, samozřejmě čistě náhodou.
Jinak si vás ale vážím, před mnoha lety jsem vás viděla v jednom pořadu - snad se to jmenovalo Sauna -
myslím, že tam byl i S. Brázda a dostali jste otázku, kde je v tom studiu negativní prostor a jediný vy jste na to dal rozumnou odpověď. Jestli cítíte potřebu můj mail uveřejnit, tak máte můj souhlas ale opravdu bez mailu atd. aby mne nekamenovali ti co tomu věří. Zdraví vás XY

Můj komentář

Takže hezky od začátku – proč si myslím, že moje tarotové bláboly jsou lepší… nevím o tom, že bych jakkoli naznačil, že můj projev nad rozloženými tarotovými kartami je lepší, než srovnatelné projevy jiných účinkujících v rámci EZOprodukce na jiných stanicích. Na sledování EZOprodukce na jakýchkoliv stanicích nemám čas, takže se nemohu srovnávat s něčím, o čem nemám ani ponětí. Pokud ale kdokoliv z mých klientů cítí potřebu zrekapitulovat si naši společnou snahu najít pomocí výkladu tarotových karet pravdu, či správnou životní cestu, udělám si čas co nejrychleji. Všechno se při odpovídání během pořadu nevyřeší, na to ale pravidelně sám upozorňuji.

Další otázka, jak si mohu vzít na svědomí říkat někomu negativa o jeho manželství nebo partnerství? Je to naprosto jednoduché - dotyčný položil otázku a dostal na ni odpověď. Odpovědět popravdě na otázku je v tomto případě nejenom slušnost, ale přímo povinnost. Kdyby se mě někdo zeptal, co by se stalo, kdyby si dal do kapsy odjištěný granát a šel do restaurace na oběd, rozhodně se nebudu rozplývat nadšením nad představou, jak si bude užívat krásného dne. Je to jako kdybych byl zkušený pyrotechnik a otázku mi položil někdo, kdo nemá zkušenost ani s nehořlavými vánočními prskavkami. Potom je obé – otázka i odpověď – naprosto na místě. Kdybych někomu způsobil rodinné problémy (za několik desítek let se nikdo s podobnou námitkou nepřihlásil), asi bychom to řešili dále. Takhle, čistě teoreticky, je zbytečné nad Vaší otázkou uvažovat, to je jako kdybychom strávili odpoledne přemítáním, co by se stalo, kdyby se najednou zpomalila rotace Země nebo kdyby přes noc přestala fungovat gravitace…

Cituji: „Zároveň ale žasnu, jak jsou někteří lidé hloupí a důvěřiví, já si také občas přečtu nějaký horoskop, ale neberu to vážně, vždycky máme možnost rozhodnout se jinak a podle sebe, než podle horoskopu.“

To vypadá, že jste zřejmě jediná, kdo horoskopy nebere tak zcela vážně. Přesto bych si dovolil lehce nesouhlasit s názorem, že vždycky máme možnost rozhodnout se jinak (třeba i po volbách?). Mnohokrát jsem se setkal s tím, že někdo náhle onemocněl nebo měl úraz nebo přišel o práci nebo upadl ne vlastní vinou do příšerných dluhů – a vůbec o tom nemohl rozhodovat. Ani Vy nerozhodujete o vzhledu místa, kde bydlíte… Prostě to přišlo jako náhoda, jako blesk z čistého nebe. Myslím, že celá naše existence funguje více na bázi nevypočitatelné náhody než na rozvážném rozhodování. Miliardy lidí, kteří se kdy na Zemi narodili, skončily násilnou smrtí a jsem nakloněn věřit tomu, že to nebylo jejich rozhodnutí.

Budoucnost samozřejmě neexistuje, ale budujeme si ji (od toho je to budoucnost) a měníme každou vteřinou, kterou se k ní blížíme. Každý je tak trochu zvědavý, co ho čeká a nemine, možná mine nebo minout může, co se dá ještě dnes změnit k lepšímu a co už ne… a právě od toho jsou tady tarotové karty, respektive výklad tarotových karet a výklad horoskopů. Výklad vychází z teorie ověřené praxí, že mezi náhodami, které se všude kolem nás odehrávají, existují jakési, na první pohled neviditelné vztahy. Souvislost mezi jednotlivými náhodami se nazývá synchronicita, podobnost náhod se jmenuje analogie. Takže, kdy se potom stane, že například podle horoskopu máme v úterý potkat muže s kostkovaným deštníkem, který změní náš život, je přinejmenším naše pozornost naladěna lehce na jinou vlnu, než obvykle… a světe div se, téměř vždy se stane, že se s nějakou analogií setkáme. Tarotové karty, jak vždy říkám, nás mají inspirovat, mají povzbudit naši mysl… ne nadarmo používal tarotové karty i C. G. Jung při svých psychoanalýzách – je zajímavé, jaké zkušenosti udělal právě on, například se zmíněnou synchronicitou. Přitom i vzdělanému člověku téměř běhá mráz po zádech.

To, že jsem Vás strašil ve snech, je sice zajímavé, ale za to se Vám omlouvat nebudu, protože to jsem s naprostou jistotou nebyl já (silně též doufám, že jste tomu ani na okamžik nevěřila), nýbrž Vaše představa o mně. Nebo lépe řečeno to, co jste v tu chvíli sama považovala za svou vlastní představu o mně. Jakékoliv vztahy na tomto zajímavém světě jsou vždy děsně složité, prase aby se v tom vyznalo. Jak nám jednou napsala naše klientka: „Vím, že on neví, že už dávno vím, že je ženatý…“ No, prostě problémy jsou od toho, aby se řešily, ne aby nás sužovaly, ničily a trápily a nejlepším lékem na problémy je konstruktivní komunikace. Někdo k ní potřebuje lékařský diplom z oboru psychologie, jinému stačí láhev vína nebo sklenice piva, popřípadě cigarety… zatímco my, vykladači karet a horoskopů si vystačíme s tarotovými kartami a astrologickými konstelacemi. Hned je o čem mluvit… jenom nevím a trochu mě to znervózňuje, jestli mi sedíte za krkem nebo se skrýváte někde v mé ezoterické pracovně – jak jste přišla na to, že se kšefty hýbají jen díky „naivkům a důvěřivcům“? Nebo to říkáte z vlastní zkušenosti? Máte v tomto směru nějakou? Asi ano, jinak byste o tom přece nemluvila, stejně jako nemluvíte do konstrukce leteckých motorů… Nebo jste to jen tak plácla, aniž byste přemýšlela nad tím, co odsuzujete nebo čemu se upřímně chechtáte? Přijdou Vám komičtí třeba pacienti u psychiatrů, či psychologů, když se třeba díky přírodní katastrofě nebo pohromě začnou doktorům hýbat kšefty? Myslíte si, že kdybych měl věnovat svůj čas někomu, kdo zrovna nemá peníze, že to neudělám? Mně osobně moje práce rozhodně nepřipadá jako nějaký výnosný kšeft, který se hýbe díky „naivkům a důvěřivcům“. Jak to můžete posuzovat, když o tom vůbec nic nevíte? Myslím si, že kdybyste měla se mnou strávit v plném nasazení v boji proti lidskému neštěstí několik dní za sebou, tak byste přestala mluvit o „kšeftech“. Nejsem firma, která prodává naději na výhry, levné zájezdy a sady předražených hrnců. Také bych už mohl být v důchodu, věk na to mám, ale žádnou podporu, ani důchod nepobírám. Je to hodně blbý?

Cituji: „Zdá se, že veškeré EZO je jen komerce, co Čech to věštec, vědma nebo alespoň psychotronik či numerolog.“

Myslím, že tak ezozlé to zase není… a proč vlastně pořád někomu vadí věštci, vědmy, psychotronici a numerologové? Naprosto nechápu. Už se snad stalo, že by skupina ezoteriků zmlátila na zastávce tramvaje důchodce nebo že by vědmy přepadly policejní eskortu a osvobodili zločinného mága nebo se snad stalo, že by banda zvlčilých ezoteriků zdemolovala autobus, který je měl zadarmo odvézt z nádraží na fotbalový stadion?

A s tou komercí - je snad protizákonné snažit se nepracovat a neutrácet svůj čas (= život) zadarmo? Když dělník prodává svůj čas a svoje tělo, je to v pořádku, když úředník pronajímá svůj čas a své tělo, je to také OK, když psychiatr probírá s pacienty jejich problémy a dostane za svou práci zaplaceno, je to rovněž v normě, ale když léčitel nebo numerolog s někým stráví pár hodin a snaží se vyluštit podstatu jeho problémů, tak má pracovat zadarmo? Proč? Už jsem několikrát slyšel, že prý když má ten dar od boha nebo od Obecního úřadu, či od koho… tak má pracovat zadarmo. Zkuste to navrhnout hudebním skladatelům, hitmakerům – máš na rozdíl od jiných talent na skládání hitů, tak makej zadara! Nezní to směšně? Mně jo… Že bychom tady opět zápasili s nějakým pobělohorsko-komunistickým syndromem?

Téma digitální amulet – je to věc, na které jsem pracoval asi dvacet let. S nadšením, ale pracoval. A tak nevím, jak se postavit k negativním názorům lidí, kteří moji práci kritizují, aniž by se s ní setkali, aniž by věděli, co obsahuje, aniž by ji vyzkoušeli, aniž by ji jednou jedinkrát viděli, je to jako kdybych o někom prohlásil, že je debil, přestože bych se s tím člověkem nikdy nesetkal a nikdy bych s ním nemluvil, prostě by to pro mě byl debil.

Jestli věřit nebo nevěřit amuletům – amulet je předmět, který něco symbolizuje a jako určitý symbol má pro člověka, který si tento symbol vybral, svou cenu, často velkou cenu. Potřebujete snad k přežití snubní prstýnek? Nebo nějaký pitomý přívěsek na krk nebo z hlediska racionality naprosto zbytečné náušnice? Přesto je krajně nemilé, když se takový předmět ztratí - je to například dárek nebo se k tomu předmětu váží zajímavé vzpomínky nebo se ten předmět pojí s nějakým člověkem (lžička, kterou si John Lennon naposled zamíchal kafe). Jak už jsme jednou psali, tvůrce kdysi moderní představy o složení atomu Niels Bohr měl ve své pracovně pověšenou podkovu. Pro štěstí. Novináři se ho jednou ptali, jak je možné, že zrovna on, výkvět racionálního materialismu, má na zdi pověšenou podkovu pro štěstí a Bohr odtušil, že slyšel, že to pomáhá i lidem, kteří na to nevěří…

Nu a pokud chcete vidět, jak to probíhá, když za nějakého troubu děláme rituál, tak se nám ozvěte, můžeme se domluvit, abyste byla u toho. Hodně lidí platí nemalé peníze církvi, aby si „tam nahoře“ šplhli, myslíte, že jsou to všechno troubové? Pravda, je to asi největší komerce, spojená s vírou, ale prostě to už stovky let existuje. Takže na tomto businessu asi něco bude… Ale berme to všechno tak, že Vy, jako Vodnář, přestože na astrologická znamení nevěříte, jste už taková trošku šťouravá… nic proti tomu, lepší si občas šťournout, než se nic nedozvědět a žít v nevědomosti. No a s tím synchronním výkladem tarotových karet, to není žádný trik, tak to prostě probíhá (synchronicita). Dva lidé vykládají současně a vycházejí jim hodně podobné nebo stejné karty, když si to sama vyzkoušíte, taky z toho budete mít radost, tak ji nezáviďte jedné z mých nejlepších a nejpilnějších studentek tarotu. Já nejsem iluzionista, ani pouťový kouzelník, nepředvádím žádné triky. To, s čím pracuji, tomu se říká realita. Nepoznaná nebo špatně poznaná realita se bohužel pro většinu lidí stává peklem a jakýkoliv útěk z tohoto pekla pro ně znamená vysvobození. Pořád je to ale útěk z reality a to by i podle moderní psychologie a psychiatrie přece jenom být nemělo…

--------------------------------------------

CD s naskenovanou Knihou Času

a Magií Sexu si můžete objednat

přímo u mě!

Jsou to naše knížky, které jsou již beznadějně vyprodané.

Cena CD je 500,- Kč.

Stačí 500,- Kč převést na konto číslo:

105677704/0300

a napsat nám na mail adresu, kam chcete CD poslat.

------------------------------------

Kurz výkladu Tarotu

Studovat Tarot znamená odkrývat

tajemství úspěšného života.

Proč se učit Tarot? Na tuto otázku se v současné době dá odpovědět, že to může být zajímavé i z komerčního hlediska – naučíte se něco, čím se můžete živit nebo co se může stát podstatnou součástí vašich příjmů. I v tomto směru vám můžeme po zvládnutí našeho kurzu pomoct. Tedy nejenom „naznačit směr“, ale i předat důležité konexe a podpořit vás na začátku kariéry. Karty se naučíte vykládat během několika měsíců, podle toho, jak jste zdatní a pilní a my vám potom ukážeme, co a jak dál. Záleží jen na vás. Řekněte sami, jestli to není v době nezaměstnanosti a bídy docela zajímavá nabídka?

Tarotové karty obsahují symboly, které potkáváme celý život. Láska, Překážka, Štěstí, Úspěch nebo Komplikace... všechno je zapsáno v podvědomí, ale ne všemu člověk během své životní pouti správně porozumí.

Když někdo nechápe řeč osudu, Tarotové karty naznačí směr a upozorní na chyby, které opakuje.

„Věštění“ podle tarotových karet je psychologická sonda do života. Jakmile alespoň částečně porozumíte symbolům a naučíte se je používat v praktickém životě, zažijete zvláštní věc - spousta překážek ve vašem životě najednou zmizí a vy sami se stanete pro ostatní lidi daleko atraktivnější, než kdykoliv předtím. Lidé z vašeho okolí si brzy uvědomí, že v sobě nesete něco jako vyšší vědomí, poslání. Tarot je cesta k porozumění nejhlubší psychologii, současně je to nejlepší příprava k magii.

V našem Kurzu výkladu tarotových karet se naučíte všechno, co umíme my. A je toho docela hodně. Naučíte se i celou řadu různých triků, které sice není dobré používat, ale je dobré je znát. Všechny texty k tomuto kurzu jsou na CD ve Wordu, osobní konzultace je možné domluvit individuálně. Jsou lidé, kteří tento kurz zvládli během několika týdnů a nyní vykládají taroty profesionálně nebo poloprofesionálně. Nepotřebujete k tomu žádné „vyšší nadání“ nebo nadprůměrnou inteligenci. Na Tarotech je zvláštní i to, že když budete pracovat v úplně jiném oboru, než je věštění budoucnosti (ve strojírenství nebo v jaderné elektrárně), jakmile se o vás roznese, že rozumíte Tarotovým kartám, začne se o vás zajímat spousta lidí. Tarotové karty jsou jako magnet, jejich magické kouzlo je naprosto úžasné.

Sám za sebe mohu potvrdit, že jen díky tarotovým kartám jsem mohl prožít zajímavý život, seznámil jsem se s lidmi, k nimž bych se pravděpodobně bez Tarotových karet v ruce nikdy v životě nedostal.

Jsou sice lidé, kteří se výkladu tarotových karet vyhýbají, domnívají se, že člověk si svůj osud vytváří sám – sám si naplánuje, kdy mu na hlavu spadne taška ze střechy a sám se rozhodne kdy vstoupí do výtahu, který se zrovna nachází v jiném patře… ale tímto zabedněným způsobem uvažujících lidí naštěstí není moc.

Z partnerského hlediska se můžete spolehnout na to, že pověst člověka, který rozumí Tarotu, k vám přitáhne nejen celou řadu nových, zajímavých lidí, ale i odpovídajícího partnera/partnerku. Jde to daleko rychleji, než když hledáte na internetových seznamkách nebo diskotékových zábavách. Já sám jsem Tarotu věnoval značnou část svého života a musím říct, že nelituji ani jedné jediné minuty. Jsem naprosto obyčejný člověk, který nad ostatními ničím zvláštním nikdy nevynikal, ani nevyniká. Naprostý nezajímavý průměr. Když si mě náhodou všimnete, jak někde postávám mezi ostatními spoluobčany, tak si nanejvýš řeknete, co se to tam hrbí za pitomce? Dnes, kdy mi už táhne na třiašedesát, si říkám, že jsem měl obrovské štěstí, přímo nepředstavitelné štěstí, že jsem se začal v životě věnovat třem věcem a jednou z nich byly právě Tarotové karty. Kde bych dnes byl, vzhledem ke svému věku a vzhledem k tomu, že vlastně nic jiného pořádně neumím? Pracoval bych jako pomocný dělník? Nebo hlídač parkoviště? Snažil bych se pár korun přivydělat ke směšným sociálním dávkám? Doma by na mě čekala vyschlá stařenka a křičela by, kdy se už konečně naše situace zlepší? Jak dlouho ještě bude muset prát ve starých neckách?! Jak by na mě reagovaly mladé dívky, kdybych je oslovil na ulici? Chtěly by mě na křižovatkách převádět na zelenou?

Na rozdíl od svých vrstevníků jsem si oslazoval život Arianou, cestováním, psaním a vydáváním knížek, fotografoval jsem pozoruhodně vyvinuté modelky pro erotické časopisy i pro americký Hustler, profesionálně jsem natáčel filmy a v Los Angeles, v Hollywoodu, jsem si užíval naprosto fantastická (samozřejmě i sexuální) dobrodružství. A to všechno jen proto, že jsem se kdysi dávno, když mě osvítil Duch svatý nebo co to bylo, pustil do studia Tarotových karet. A Taroty mě, popravdě řečeno, drží nad vodou dodnes, protože studovat Tarot znamená odkrývat tajemství úspěšného života.

Cena mého kurzu je 20 000,- Kč

Kurz je poměrně obsáhlý, je ve Wordu na CD, konzultace jsou buď osobní nebo po mailu.

Pokud se budete chtít na cokoliv zeptat, obraťte se přímo na mě prostřednictvím mailu

raven@argoni.com

----------------------

Knihy, které jsme vydali

!!!Důležité sdělení!!!

Knihu času a Magii sexu již prakticky nelze sehnat, zasedl jsem tedy obětavě k computeru a obě knihy jsem po nocích naskenoval, k tomu jsem ještě přidal hromadu našich fotek, které jsme mívali na našich webových stránkách a to celé zapsal na CD. Takže, všichni, kdo si chtějí prostudovat dnes již klasickou část našeho životního díla, mohou si napsat na

raven@argoni.com

CD stojí pouhých 500,- Kč

Platbu stačí převést na naše konto

105677704/0300

a na mail mi napište adresu, kam chcete

CD s Knihou času a Magií sexu poslat.

--------------------

Kniha času

Byla to naše první velká kniha, která byla inspirovaná čínským I-Gingem. Je to vlastně věštecká kniha, která se dá použít k předpovídání budoucnosti. Podobně jako u I-Gingu se hází třemi mincemi a sestavují se hexagramy. Na naší úvodní straně www.argoni.com najdete rotující knihu – Rychlou věštbu, kliknete si na ni a objeví se „odpověď“. Knihu času už neseženete, je rozebraná a další vydávat už nebudeme.

Magie života

Je o naší filosofii, o přístupu k životu, o hledání smyslu života a životního stylu. Občas ještě je někde na skladě, až se vyprodá, další už vydávat nebudeme.

Magie sexu

Otevřené povídání o sexu i o některých tabuizovaných tématech. Neděláme si nárok na encyklopedické zpracování, naše kniha nezastává funkci přehledného sexuálního atlasu s podrobnými náčrtky, za kterým kožním záhybem se skrývá ústí kterého otvoru a z kterého žlábku na nás co vykoukne. Popisujeme hlavně to, co má význam pro extatické rituály, pomocí nichž se můžete léčit, hubnout, mládnout a získávat životní sílu. Víte jak si můžete přičarovat partnerku nebo partnera podle svých představ? Možná to víte, možná už svůj vysněný protějšek doma máte, nic vás nebolí a spokojeně si užíváte života. Nebo to nevíte, ale s nevětší pravděpodobností Magii sexu už v knihkupectví neseženete a další vydávat nebudeme.

Věčný příběh

Je to hodně důležitá kniha, protože taktně a nenásilně upozorňuje na různé možnosti vnímání času. Zvykli jsme si totiž vnímat čas lineárně jako rovnou čáru, která se kdesi vzadu ztrácí v nekonečnu (tam někde je místo, označované jako Velký třesk) a před námi se ztrácí v mlhavé budoucnosti. Přicházíme s myšlenkou, že pokud budeme čas chápat jako cyklus, tedy jako kruh, nikoliv jako přímku, budeme se daleko snadněji vyrovnávat nejen s denním stresem, ale i s útočícími bacily a viry a s pokračujícím chátráním tělesné schránky.

Astrální magie

Ariana: „Astrální magii napsal z největší části Raven, přestože jsem pod ní podepsaná i já. Nesnáším ji, protože je napsaná blbě.“

Raven: „Této knize je nutné správně porozumět. V Astrální magii jsem řekl podstatné věci, které se týkají reálné možnosti dosáhnout stavu dokonalé regenerace. Kdo hledá možnost, jak přestat stárnout, popřípadě, jak se naučit správně meditovat, najde v Astrální magii hodně zajímavých informací, které jinde nenajde. Musíte však, pravda, trochu číst mezi řádky.

------------------------

Ve Věčném příběhu popisujeme různé staré pohanské zvyky a hlavně to, jakým způsobem se dají využít i dnes.

Jaro - Velikonoce - Svátek vody

Původně se jarní svátky slavily prostřednictvím ohně, vody a vláhy, symbolem jara bylo vejce, bílé, černé, zlaté nebo bohatě malované, které v tento čas mohl snést třeba i zajíc (vejce i zajíc jsou z hermetického hlediska v podstatě totéž - sexuální a životní síla).

Když se na Velký pátek nechala v nádobě s vodou ležet lžička, měla tato voda léčivou moc (o magickém povznesení lžičky prameny mlčí). K uzdravování se také používala voda vstřelná, ta se připravovala tak, že se střelilo do studánky. Víle nebo rusalce to způsobilo bolest, ale bleskurychle se zotavila a tím se do vody dostala její kouzlená moc. Po požití vstřelné vody byl nemocný do týdne na nohou. Ale pozor - s normálním, náhodným standardním plavcem nebo potapěčem to nefunguje, spolehlivá je pouze amorgní víla nebo rusalka.

Živá voda byla voda, v níž se vykoupal novorozenec a mrtvá voda byla ta, která zbyla po omytí zemřelého. Bylo zvykem v takto chápané mrtvé vodě kalit zbraně. Ve filmu Andrej Rublev byla krásně zachycena atmosféra nočních orgií, kdy se muži a ženy rituálně nazí koupají.

Velikonoční adonidovy zahrádky patřily k prastarým jarním zvykům, dnes se už bohužel nepožívají. Adonidova zahrádka byla v podstatě miska, uprostřed níž zvesela trčel penis. Tedy ne skutečný, ale dřevěný nebo hliněný. Péče o adonidovy zahrádky patřila samozřejmě především ženám.

Další zvyk, který byl znám jako jarní (později velikonoční) oblévačky. Zřejmě patřil k prastarým rituálům na přivolávání deště. Opět to bývalo spojené se společným nahým koupáním a nočními orgiemi.

Lidová pranostika v tento čas praví, že pastýřova hůl nesmí zůstat suchá. Pokud vám to zní dvojsmyslně, tak máte naprostou pravdu. Pastýř musí smočit svou hůl, protože voda a vláha představuje plodnost.

Je známo, že naši nejbližší příbuzní (tím teď nemyslíme příslušníky rodiny, ale genetické příbuzné - šimpanzy) dávají najevo schopnost k páření a plození zrudnutím zadku. U lidí přežívá zvyk jarního šlehání přes zadek, kterým se má probudit plodnost a životní síla. Šlehalo se odjakživa, není to tedy zvyk pouze velikonoční.

K jarním „vodním sportům“ odedávna patřily také závody v čurání do dálky a čarodějnice čuraly do dolíků v zemi, aby přivovaly déšť. V různých variacích nacházíme tyto rituály i ve východní tantře a v tao-józe. S tím dolíkem to můžete vyzkoušet, až si budete chtít zpestřit nudnou dovolenou.

Když to Ariana zkusila poprvé, strhla se prudká bouře, že jsme ani nestačili utíkat. Prostě čin, hodný následování.

Prastará taoistická tradice doporučuje ženám pravidelně cvičit urogenitální svaly vkládáním vajíčka do vaginy a přitom trénovat přerušované močení. Samozřejmě se to nedělá s velikonočním (slepičím) vajíčkem, ale s kamenným vajíčkem (menším, než je slepičí), připevněným na šňůrce. Výsledek je naprosto úžasný - ženy, které tento jednoduchý rituál pravidelně opakují, se cítí velmi dobře, ani ve vyšším věku netrpí na neplodnost nebo inkontinenci, což je neschopnost udržet moč při bujném smíchu nebo při hře na žesťové nástroje. V dnešní době jsou známé venušiny kuličky, ale nikoliv jako rituální nástroj, ale erotická hračka, která slouží víc pro pobavení mužů, než pro rituální účely.

Kamenné vajíčko, zvláště když je z křišťálu nebo obsidiánu, do sebe nasává negativní enegii, která se potom odstraní omytím pod tekoucí vodou. Dokonce jsem se setkal s názorem, že při cestování letadlem by měly mít ženy v pochvě zasunuté menší kamenné vajíčko, které dokáže zmírnit únavu z cestování. Možná by stačil modernější tampón, i když kamenné tampóny se špatně shánějí.

Zajímavé cvičení je, když se na vajíčko upevní šňůrka a na tu se připevní menší závaží. Žena se ve stoje snaží udržet vajíčko v pochvě. Dobré sevření se pozná podle velikosti závaží, které žena takto unese. Samozřejmě se nejedná o kila, nezkoušejte tímto způsobem nosit domů nákupy z Delvity, na procvičení stačí pár desítek gramů. Vypadnutí vajíčka je někdy nepříjemné. Zkuste si ale na tato originální cvičení někdy vzpomenout, protože je dost smutné, že dívky, které bývají od přírody krásně sevřené, najednou povolí a na zbytek života se veškeré napětí z této tělesné oblasti vytratí. Tady nejde o žádné sexuální labužnictví, ale o dost alarmující skutečnost, protože to, co se vytrácí není jen tak nějaká síla „svalů lásky“, ale délka života a celková tělesná kondice.

Beltain – noc sabatů

Slovo sabat je dnes zprofanovaný název pro něco nemravného, co zavání čarodějnictvím, magií a nevázanými sexuálními orgiemi. A přesto jde o oslavu života a přírody. Sabat pochází z názvu Dionýzských mystérií, které se odehrávaly v Thrácii, označovaných jako sabazia. Byla to ženská slavnost, muži z ní byli vyloučeni. Při divokých extatických orgiích byl nejeden muž umilován k smrti ženami, které se řítily městem jak šílené. Krásná smrt... Říká se, že takhle dopadl i Orfeus, který se předtím marně pokoušel odvést svou Euridyku z podsvětí. Byl nejen umilován, ale roztrhán na kusy.

Sabat se při Beltainu provozoval se vším všudy. S jídlem, tancem, skákáním přes oheň a hlavně s rituálním sexem. Etnologové rádi mluví o primitivní formě magie, ale co je primitivního na spojení muže a ženy, kteří představují plodivou sílu Slunce a Země? Mně se to nezdá primitivní, spíš romantické a účinné. Lidé, kteří tyto tradice dodržovali, měli silnou vůli k životu a byli odkázaní na přírodu. Bez jejich rituálů bychom tady dnes zřejmě nebyli. To je stejné, jako když se řekne, že včelí nebo mravenčí společenstva jsou primitivní. Ale tito tvorečci patří mezi nejstarší „osadníky“ na Zemi.

Valpuržina noc

Sabatu dominuje černá barva. Je to barva noci a země, ve tmě se rodí nový život. Každý módní návrhář a celebrita instinktivně cítí, že černá pohlcuje špatnou energii a propouští slunce. Naopak bílá zlo propouští a světlo odráží. Proto ji mohou nosit jen silné osobnosti. Například lékaři nebo samurajové, když se chystají na harakiri. Bílá barva byla odedávna barvou smutku.

Nejznámější horou sabatních shromažďování je hora Brocken v Německu u Eichstadtu, kde se už od devátého století našeho letopočtu čarodějky scházely u hrobu svaté Walpurgy v předvečer prvního máje. Odtud název - Valpuržina noc. V Čechách těmito slavnostmi byly proslavené například Petrovy kameny nebo Velká Skála v Bohnicích, v Praze. Také jsme byli u hrobu svaté Walpurgy, má tam prostý náhrobní kámen se jménem. Není to daleko od místa, kam jezdíme každoročně na oslavu letního slunovratu a Svatojánské noci. Tomu místu říkáme Vlčí jezero podle poloostrova, pojmenovaného Vlčice, kde si pronajímáme srub uprostřed lesů. Každoročně pozorujeme tisíce světlušek, které se vznášejí nad mechem a borůvčím. To jsou okamžiky, pro které stojí za to žít. A pak ležíme na dřevěném molu, které zasahuje daleko do jezera a díváme se na padající hvězdy. Vloni jsme jich viděli požehnaně a jednu takové velikosti, že vypadala spíš jako padající družice.

Poblíž hrobu svaté Walpurgy jsme v lese našli starý, ztrouchnivělý samorost, který vypadal jako čarodějnice a s láskou jsme ho přivezli našim známým. Teď ho mají na své, architektem navržené a kultivované zahradě. Říká se, že kdo si něco zvláštního odveze z blízkosti Valpuržina hrobu, bude požehnán štěstím a magickou ochranou. A skutečně. Od té doby k nim nechodí nezvané návštěvy.

Oheň, oheň a zase oheň

Beltain je v keltské řeči slovo pro označení ohně. Je to noc ohňů, které se rozdělávaly na kopcích a muži a ženy je přeskakovali nazí, aby se zbavili nemocí a špatné energie a načerpali novou sílu ze znovuzrozeného ohně. Při přeskakování ohně se doporučuje říkat si v duchu přání, které se má splnit, ale které nesmíte nikomu jinému říct. Je to podobné, jako když si něco přejete ve chvíli, kdy vidíte padat hvězdu.

Raven mi hned svoje přání vyzvoní, takže se mu neplní. Naposledy se například chtěl milovat s deseti ženami najednou. Jenomže jich přišlo jen devět… no nic.

Věřilo se, že oheň je slunce. Do plamenů se házely pelargonie a jiné magické rostliny, vůně, která se pak z ohně linula, spolu s magickými masti, kterými se potírala těla. Speciálně genitálie jsou pro tyto masti jako stvořené, protože přes sliznice se účinné látky rychleji dostávají do krevního oběhu. To vše mělo za následek, že lidé upadali do tranzu a měli pocit, že létají. Podle jednoho starého receptu se do magické masti dává oměj šalamounek, blín černý, durman a muchomůrka červená. Ne, abyste to zkoušeli!

Nebyla to samoúčelná extáze. Lidé se snažili dostat do kontaktu se svými zemřelými a načerpat od nich něco málo moudrosti. Vstoupit do takzvaného světa za světem. Keltové mu říkali Annwn.

Z posvátných hranic se bral oheň domů a rozdělával se jím oheň nový. Popel z beltainských hranic se rozsypával po polích a ohořelá dřeva se zapichovala do země kvůli úrodě a ochraně od všeho zlého. Beltain bylo bujné vítání teplejšího roku, který přicházel, do ohně se házelo vše staré a nepotřebné, stejně tak se tam házely magické figurky, zpodobňující nemocné orgány z vosku, které sloužily k tomu, aby oheň nemoc strávil.

Bůh a bohyně

Stará legenda hovoří o matce bohyni, která každý rok porodí syna – Slunce o Vánocích (zimní slunovrat), syn dospěje (jarní rovnodennost), oplodní ji (Beltain, neboli první máj) a umírá (Samhain, neboli Dušičky), aby se opět narodil. Nemá cenu přemýšlet nad incestní symbolikou, tady se výhradně vztahuje k přírodním cyklům.

Kolem 21.3. neboli jarní rovnodennosti se říká, že se bujná bohyně probouzí a rozsévá po zemi plodnost. Její plodnost vrcholí právě v noci z 30. dubna na 1. květen. Bůh Slunce jí právě v tuto noc oplodní. Povzbuzováni silami přírody se bohové spojí a bohyně počne.

I starý dobrý zvyk vztyčování májek na nichž jsou opentlené věnce, neznamená nic jiného, než lingam, neboli falus pronikající do vaginy. Tančící lidé kolem stromu symbolizují nekonečný tok života, tok sexuální energie. Tato noc je neoficiálně zasvěcená sexu, právě v tuto dobu má příroda největší sílu. Velmi často se o těchto hranicích říká, že se pálí čarodějnice, což pro mě, jako pro ženu, hlásící se k tradicím čarodějek – moudrých žen, je docela drsné. Lidé si už dávno neuvědomují středověký holocaust ženy, kdy statisíce žen umíraly na hranicích, jenom proto, že byly ženy. Snad se slovní spojení pálení čarodějnic dá odvodit od toho, že původní symbolika mluví o stařeně, která symbolizuje entropii, chaos, nemoci a staré vlivy a v tuto noc se tato stará žena, díky tomu, že proskočí ohněm, změní v panenskou bohyni.

Snad právě proto, že je žena pro mužský svět ztělesněním chaosu, emocí a iracionality, snažily se patriarchální náboženství jako například křesťanství tyto svátky potlačit, stejně tak, jako spoutat přírodu.

--------------------

Ukázka z knihy

Magie života

Všude je plno úplatkářství a korupce, děti nechtějí poslouchat své rodiče a každý člověk chce napsat nějakou knihu. Je patrné, že se rychle blíží konec světa.

Nápis na asyrské desce z doby 2800 let př.n.l.

Můžeme-li odpustit vydání špatné knihy, pak snad jedině těm nešťastníkům, kteří píší, aby se uživili.

Moliére

Chtěli bychom tuto knihu věnovat všem milým lidem, které jsme na své cestě potkali.

Ariana a Raven

Předmluva

V této knize jsou naše zkušenosti s hledáním co nejdelší životní cesty a základní souhrn naší filosofie. Myšlenková neboli duchovní část cesty za zdravím a dobrou kondicí je nesmírně důležitá. Člověk se může neúnavně trýznit dietami, sportem a odvykacími kůrami, může se změnit v zapřísáhlého asketika, ale pokud si neudělá pořádek v hlavě, nestane se vůbec nic.

Říká se, že příjemné věci bývají nezdravé, zatímco zdravé a užitečné věci nejsou nijak zvlášť příjemné. Pokud se budeme řídit touto zásadou, budeme se s velkou pravděpodobností často setkávat s dost nepříjemnými věcmi.

Zkuste však vynechat ze svého slovníku slova „dobrý“ a „špatný“ nebo je používejte pouze s humorným nadhledem. Začněte raději všechno posuzovat podle toho, jestli se vám to líbí nebo ne. Vyhnete se informačnímu zmatku, v němž se mnohé příjemné a hezké věci jeví jako špatné, zatímco nepříjemné záležitosti se často vnucují jako dobré. Tato malá názorová změna se brzy projeví zlepšením zdraví, protože zmatený duch nemůže mít zdravé tělo.

Všechno, o čem si budeme povídat, jsme vyzkoušeli na vlastní kůži podle hesla, že každý by měl své názory reprezentovat především sám na sobě. Kdo píše o zdraví, kondici a zajímavé životní filosofii, měl by podle svých názorů žít a samozřejmě podle nich také vypadat. Díky svým zkušenostem jsme se naučili nevěřit lidem, kteří trpí nadváhou a přitom prodávají přípravky a recepty na hubnutí, nevěříme majitelům salónů krásy, kteří nás při prvním setkání vyděsili svým zjevem a nevěříme ani nemocným léčitelům.

V této knize nejde o protřepávání teoretických úvah, i když je na nich hodně postaveno. Najdete zde celou řadu praktických návodů, které vám pomohou dožít se ve zdraví vysokého věku. Dlouho jsme vybírali to nejlepší z různých filosofických a náboženských systémů od tantry, tao-jógy, východního léčitelství, alchymie, bojových sportů, pozitivního myšlení, kontemplací a meditací, až po novodobé čarodějnictví a magii. Nakonec jsme se prokousali k nejpodstatnějším věcem, tedy k tomu, co se i nám osobně už dlouho osvědčuje ve žhavé praxi.

Jednou jsme se zeptali několika známých, co považují ve svém životě za nejdůležitější, popřípadě co bylo pro ně největším poznáním nebo ponaučením, které by chtěli předat dál. Přestože jsme od nikoho nečekali žádné zenové bonmoty, překvapilo nás, že jsme se nedozvěděli téměř nic. Až nás to vyděsilo. Život by přece měl být učební proces, který nás nutí překonávat chyby a jít stále dopředu.

Potom jsme se zamysleli nad svým způsobem života a dali dohromady několik pravidel, k nimž jsme se sami dopracovali. Zde jsou:

V životě se neustále všechno mění a z těchto změn máte možnost se učit. Nikdy byste se neměli „zaseknout“ na mrtvém bodě a nikdy byste neměli začít ignorovat nové věci.

Život sám o sobě nemá žádný smysl, jste to pouze vy sami, kdo svému životu může nějaký smysl dát. Je ale mnoho lidí, kterým se to nikdy nepodaří.

Osud a všechno, co souvisí s osudem souvisí s nepřehlednou řadou nejrůznějších náhod. Náhoda je něco, co je základem naprosto všeho, náhodu nemůžeme nikdy pochopit, ani ji nemůžeme ovládnout, náhoda je nevyzpytatelná, nestranná, neodhadnutelná. Pokud bychom chtěli pojmenovat boha, měli bychom ho správně nazvat pan Náhoda.

Náhody existují, všechno vychází z náhodných jevů, přičemž největší mystérium magie spočívá v tom, že jednotlivé náhody spolu jakýmsi záhadným způsobem souvisí a je docela dobře možné, že se jednotlivé náhody ovlivňují. Říká se tomu synchronicita - souběžnost dvou a více náhod.

V životě byste se měli spoléhat především sami na sebe. Nikdo za vás nikdy nic neudělá tak, abyste s tím byli 100% spokojení. V životě dokážete tím víc, čím méně věcí si necháte vnutit.

Jděte si svou cestou a neopouštějte ji pouze proto, že vám bude jeden nebo více lidí tvrdit, že je to cesta nesprávná.

Naučte se znát svá přání a naučte se svá přání správně formulovat, abyste nebyli zklamaní, až se něco z toho, co si přejete, splní.

Nikdy nikoho nepodceňujte a nekritizujte, zbytečně by vás to oslabovalo.

Jednejte pokud možno podle zásady, že co si neuděláte sami, nikdo za vás neudělá.

Snažte se ve všem o co největší samostatnost a považujte svou vůli za nejdůležitější hybnou sílu k překonávání překážek a k dosažení všech cílů.

Nikdy neříkejte, že jste na něco příliš staří.

Závist využijte jako motivaci k práci na sobě.

Počítejte s tím, že úspěch vám nikdo neodpustí.

Netvrďte, že duše je víc než tělo. Mohlo by se vám stát, že si z vás vaše tělo začne dělat legraci, aby vám připomnělo, že je to nejvzácnější, co máte.

I když budete celé řadě lidí důvěřovat, o své peníze a o svou bezpečnost se vždy postarejte, pokud to bude možné, sami.

Vždy si dobře rozmyslete, komu co řeknete a nikdy před ostatními nemluvte o svých plánech do budoucnosti.

Snažte se najít svého „osudového partnera“, člověka, se kterým se můžete rozdělovat o své radosti i strasti.

Vždycky, když se objeví otázka, jak správně žít, vzpomeneme si na dva životní příběhy. První byl příběh člověka, který všechno dělal analyticky. Cvičil jógu, snažil se myslet pozitivně, ráno vítal slunce, proplachoval si nosní dírky vlažnou vodou a stravoval se pouze vegetariánsky. Pak se stalo, že ho vyhodili z práce a všechno se mu rozpadlo, zhroutil se a onemocněl. Najednou nevěděl, jak dál.

Druhý je příběh člověka, který na všechno šel pomocí srdce. Nikdy si nedělal žádné velké plány, žil naprosto uvolněně a aniž by cokoliv studoval, bylo v jeho názorech stále více pravdy. Přitom byl dokonce tak „drzý“, že jedl i maso. Jistě, že občas musel překonávat drobné krize, ale vcelku se mu dařilo. Našel si bezvadnou ženu, slušný byt a dobrou práci a ještě k tomu začal pracovat samostatně, aby nebyl na nikom závislý. Přitom se mu podařilo vychovat dvě děti a když se jednou setkal s oním zhrzeným člověkem z prvního příběhu, začal ho ten zhrzený poučovat a vysvětlovat, co všechno dělá špatně. Rozdíl v jejich přístupu k životu spočíval v tom, že ten první stále o životě něco studoval, zatímco ten druhý svůj život prostě žil.

My sami jsme o životní filosofii, o lásce, partnerství a věrnosti začali mluvit, až když jsme se setkali a začali jsme spolu žít. Potom jsme se také pustili do literární a fotografické tvorby, kde je všechno založeno na prolínání ženského a mužského principu. Jeden náš známý vyslovil moudrý postřeh, že kdybychom byli každý sám za sebe, neznamenali bychom vůbec nic. Ale takových lidí je přece drtivá většina, jenom si to prostě nějak neuvědomujeme...

Raven: „Když jsme se poprvé setkali, byla Ariana naivní dívka, která se chtěla stát modelkou a já jsem byl naivní fotograf, jenž se snažil oslňovat, když už ne silou myšlenek, tak alespoň intenzitou svých fotografických blesků. Přišel jsem do styku s celou řadou dívek, které chtěly udělat rychlou kariéru, aniž by mohly nabídnout něco zvláštního. Ariana byla jiná. Když jsem se s ní poprvé setkal, měl jsem zvláštní dojem, že jsme se už museli někde vidět. Což ale z technického hlediska nebylo možné, protože, když jsem ji poprvé fotil, tak byla sotva plnoletá. Dali jsme se tenkrát do řeči a dlouho jsme spolu mluvili a ona byla překvapená, co všechno o ní vím. A já si s úžasem uvědomoval, že je úplně stejná, jako dívka, která vystupovala v jedné mé povídce. Vypadalo to, jako kdybych si Arianu vymyslel nebo jako kdybych prožíval děj, který se odehrával podle napsané předlohy. Navíc jsem se dozvěděl, že Ariana mě zná ze svých snů a představ, což bylo všechno dohromady dost zvláštní. Asi po hodině společné práce jsem se rozhodl, že ji už nenechám zmizet ve spleti pražských uliček, najednou jsme věděli, že k sobě patříme a od té chvíle jsme zůstali spolu a jsme spolu už patnáct let. Příběh, který začal jak z červené knihovny, pokračoval nekonečným řetězem starostí. Než jsme mohli začít tvořit podle svých představ, byli jsme dost dlouho takříkajíc na dně. Začínali jsme doslova z nuly, já jsem se zrovna vrátil z Německa, ani jeden z nás neměl práci, neměli jsme ani peníze, ani jsme neměli kde bydlet. Pro mě ta situace znamenala, že ve svých dvaačtyřiceti letech budu muset začínat úplně znova. Přes rok jsme přespávali u známých a potloukali se po krátkodobých pronájmech. Nebylo to moc dobré, navíc ani příbuzní si o našem vztahu nemysleli nic dobrého. Jedna strana si myslela, že si mě Ariana chce vzít kvůli majetku, což bylo téma, které nás dokázalo upřímně rozesmát, zatímco druhá strana nebyla nadšená kvůli věkovému rozdílu. Často Arianě vyprávěli bláznivé historky o chmurných manželstvích, ve kterých přestárlí manželé náhle umírali a nechávali za sebou nezajištěné manželky. Přesto jsme si řekli, že se nevzdáme. Rozhodli jsme se vytvořit svůj vlastní fotografický styl a psát o věcech, o kterých jsme často diskutovali, o filosofii, o partnerství a o životě. Zpočátku jsme vydali několik publikací, které nezapřely, že jsme je stvořili doslova na koleně. Mohli jsme si ale pořídit byt a vybudovat jednoduchý ateliér. Namalovali jsme si divotvornou zeď, díky níž jsme často slyšeli, že kopírujeme Járu Cimrmana české fotografie, ale naše fotografie začal kupovat americký vydavatel Larry Flynt a to ještě dávno předtím, než byl o něm natočený film.

Změnili jsme si jména, částečně kvůli image a částečně kvůli zahraničním publikacím, ale hlavně proto, že každá změna jména s sebou nese i změnu osudu.

Našim fotkám, stejně jako naší životní filosofii a cestě zpočátku nikdo nerozuměl. Často jsme slyšeli otázku, kdo vlastně jsme a o co se snažíme? Jsme mágové, čarodějové, či blouznivci, kteří praktikují okultní vědy? Nebo jenom maniaci, pro něž je jejich pseudoumělecká tvorba pouze zástěrkou k divokým sexuálním rituálům?

Skutečnost je asi taková, že esoterika vstoupila do našeho života, protože jsme k ní nezávisle na sobě řadu let mířili. Hledali jsme odpověď na otázku, co je smyslem života, až jsme ji našli v prastarých naukách a filosofiích z dob dávno minulých.

Měl jsem v životě možnost poznat různé tajné spolky a sekty, podívat se do školy transcendentální meditace, navštěvovat kurzy tantrického sexu a projít v tomto směru nabídkami, o jakých se drtivé většině lidí ani nezdálo. Přitom jsem si zachoval svůj převážně racionální pohled na svět, podle něhož má život pouze takový smysl, jaký mu my sami dáme. Pokud se ale v této věci spolehneme na druhé, změní se v řetěz nesmyslů a omylů.“

Ariana: „Proč fotíme sami sebe a proč jsme často na fotkách nazí? Proč píšeme o sexu a o magii a proč píšeme vůbec? O co se to vlastně snaží ten divnej chlápek s tou prsatou blondýnou? Většina představ o nás nikdy nesouhlasila s tím, jak jsme skutečně žili a co jsme dělali, už jen proto, že to byly představy lidí, kteří se s námi nikdy nesetkali. To, že fotíme sami sebe není náhoda. Už jen z tohoto jednoduchého důvodu se naše fotky těžko napodobují. Ale hlavně - snažíme se vizuální formou zobrazovat hledání harmonie mezi mužem a ženou. Na své cestě se chceme zdokonalovat, proto také fotíme sami sebe. Naše fotky vypadají tak, jak vypadá náš svět a náš způsob života. Křídla, která při naší tvorbě používáme jako častou rekvizitu, jsou symbolem svobody. Sex, o kterém často píšeme, chápeme jako posvátnou sílu, jež zdaleka není určena pouze k zachování rodu. Její kultivace souvisí s udržením kondice a dosažením vysokého věku.

Mnohokrát jsme slyšeli otázku, jestli se náhodou nesnažíme utíkat z reality. Jakoby vůbec mohl existovat nějaký útěk z reality. K realitě přece patří úplně všechno. Proč bychom si měli myslet, že v naší realitě není místo pro hezké a příjemné věci? Život přece není to, po čem toužíme, ale to, co skutečně žijeme. Každá maličkost, která nás potěší, každá radost, když se něco povede a samozřejmě i vůle začít znovu, když se něco nepovede.“

Úvod

Mundus vult decipi - svět chce být klamán.

Je paradoxní, že o nejzákladnějších věcech své existence nevíme vůbec nic. Nevíme, co je život, kde se tu vzal, ani co je jeho podstatou. Většinou ani nevíme, jak naložit s vlastním životem. Jestli se máme nechat unášet proudem událostí nebo se urputně snažit změnit všechno, co se nám nelíbí.

Věda se zabývá materiálními projevy života, ale jeho podstatu nezná. Dalo by se říct, že člověk je schopen život zničit, ale nedokáže jej vytvořit. Nedejte se zmást tvrzením, že vyrábíme „umělou hmotu“, „manipulujeme s geny“ nebo „pěstujeme děti ze zkumavky“. Je to stejné, jako když máme vlasy a zkoušíme si je barvit, stříhat, česat, ondulovat nebo si na ně dáváme trvalou, ale když je nemáme, je s jakýmikoliv dalšími „úspěšnými“ experimenty konec. Dar života si jistě zaslouží, abychom s ním zacházeli opatrně. Z vesmírného hlediska může naše existence vypadat jako krátký, bezvýznamný okamžik. Přesto si myslíme, že není tak úplně jedno, jak s touto „chvílí“ naložíme. Kvalitu života si vytváříme sami svým správným, či nesprávným chápáním věcí kolem nás. Už dávno jsme si poopravili tvrzení, že každý má svou vlastní pravdu a říkáme, že pravda je jenom jedna, ale každý má svou vlastní lež. Je jedno, je-li tato lež milosrdná nebo nám usnadňuje život, v každém případě znamená odklon od pravdy. Co takový odklon znamená, vidíme všude kolem sebe. Nejsou to jenom války a ekologické katastrofy, je to nekonečné množství nemocných, nešťastných, depresivních a předčasně stárnoucích lidí. Ti všichni zažívají nekonečné stavy hrůzy, jen proto, že jsou uvěznění ve svých lžích, kterým navzdory svému rozumu chtějí věřit.

Co je vlastně ona pravda a jak ji můžeme poznat? Buddhův názor na svět spočíval na čtyřech pravdách, byly a jsou to takzvané Buddhovy pravdy.

Ve skutečnosti se náš život definuje pomocí čtyř velkých lží, je to ekonomika, politika, náboženství a etika.

Mnohokrát jsme slyšeli otázku: „Jestli existuje Bůh, jak může dopustit, aby existovala všechna ta krutost a nespravedlnost, která je kolem nás?“ Správnější formulace této otázky by možná byla: „Jestli to mají lidé v hlavě skutečně v pořádku, jak mohou dopustit, aby jejich životy ovládala hrstka omezených psychopatů?“

Máme přece svobodnou vůli a můžeme se svým životem do velké míry nakládat podle toho, jak sami chceme. Nebo tu vůli nemáme? Ztratili jsme ji někdy v průběhu dějin? Kdysi dávno, s nástupem zemědělství, jsme přestali rozumět přírodě a přestali jsme chápat sami sebe. Začali jsme se spoléhat na racionální část svého rozumu a přestali jsme naslouchat pocitům a instinktům, které jsme odsunuly do oblasti temných pudů a negativních impulsů. Stačí si uvědomit, jak neosvíceně jsme se zachovali k daru sexuality, díky níž existujeme a díky níž můžeme na sobě pracovat. V zásadě bychom samozřejmě neměli nic proti racionálnímu rozumu, naopak jej považujeme za to nejvyšší, k čemu mohla hmota ve vesmíru dospět, ale ruku na srdce, nemůžeme se spoléhat na něco, co dosud vůbec neovládáme.

Můžeme si představit, že původně byla logika, rozum a cit v rovnováze. Potom se s naším vědomím něco stalo a v myšlení začala převládat logika, neboli racionalita a touha po pravidlech. Je dobré si ale uvědomit, že každý umělý řád, každý systém, čili každý racionální produkt našeho mozku je zatížený chybou, která se po určitém čase projeví jako paradox. Patová situace. Najednou je třeba vymýšlet výjimky a výjimky z výjimek.

Citové chápání světa nezná paradoxy - logické chápání světa je plné paradoxů.

Každá disharmonie na duchovní (duševní) úrovni se dříve nebo později projeví i na fyzické úrovni. V lidské společnosti se stalo, že se ze světa lidí stal svět mužů. Žebříček hodnot ovládla destruktivní technika, ničení přírody, války, nemoci, politika a touha patřit k nějaké organizaci. Jakmile člověk přestal samostatně myslet a rozhodovat se sám za sebe, stal se, zcela „logicky“, příslušníkem nemyslících tvorů. Je zajímavé, že to samé mínění máme o zvířatech, končících z našeho rozhodnutí na jatkách. Stejný osud však čeká i nás, když za sebe necháváme rozhodovat jedince, kteří by jen ztěží prošli pohovorem u fundovaného psychiatra. Ať už jsou to Stalinové, Hitlerové, vůdci, chlebodárci, politici, samozvaní mluvčí, spasitelé nebo zakladatelé sekt, to všechno jsou lidé, kterým beztrestně dovolujeme, aby za nás mluvili.

Zapomněli jsme na vlastní vnitřní svobodu a začali akceptovat rituály moderní doby. Na rozdíl od „primitivních časů“, kdy lidé ještě žili v souladu s vesmírem, jsme se dostali až na pokraj existenční propasti.

Jeden náš známý, už starší člověk, velice rád řídil auto. Patřil k těm řidičům, co jezdí hlavně v sobotu a v neděli a při jízdě mají na hlavě klobouk. Protože jezdil pomalu, obvykle jel v čele dlouhé kolony. Když se to stávalo pravidelně, udělal z toho závěr, že sotatní v něm poznali zkušené=ho řidiče, jedoucího na spotřebu a tak se rozhodli jet podle něj.

Tento jev se stále dokola opakuje v různých formách. Někdo zastává důležitý post, je přesvědčený o své důležitosti a nezastupitelnosti a přitom ve skutečnosti všechno jen brzdí. Spousta lidí žije pouze svou funkcí, umělou autoritou, která po odchodu ze zaměstnání beze stopy mizí a s ní jakoby mizela i část osobnosti dotyčného člověka.

Na umělých autoritách přitom záleží, na co se budeme dívat, co si můžeme dovolit dělat, co smíme nebo nesmíme nosit na sobě, co budeme jíst, v čem budeme bydlet a co smíme číst. Na umělých autoritách stojí celý „moderní svět“. Přesněji řečeno, současný svět stojí na umělých autoritách a na čtyřech naprosto nesmyslných lžích, které se nazývají etika, politika, náboženství a ekonomika.

Dítě, které je počato jako naprosto dokonalý tvor, je od svého početí obklopeno dospělými. Jsou pro něho něco jeho bozi. Ovlivňují jeho osud už předtím, než se stačí narodit. Rodič, který by často sám nutně potřeboval odbornou pomoc, se stává absolutním vládcem začínajícího malého tvorečka. Stává se umělou autoritou.

A dítě jej ve svém růstu a vývoji kopíruje, takže má nakonec rovněž tendence stát se umělou autoritou a navíc se naučí přenechávat zodpovědnost, kterou by mělo pociťovat samo za sebe, jiným lidem. Později se z toho stane doživotní syndrom, spojený s vírou v jakéhosi meiáše, skrytého vůdce, který odkudsi přiběhne a vyřeší všechny naše problémy.

Symbol Spasitele znamená naše vnitřní já. Stručně řečeno, jde o program harmonie, který je každému vrozený, ale zůstává potlačen. Obvykle se začne alespoň na přechodnou dobu projevovat ve zvláštních stavech vědomí, což může nastat třeba při meditacích, po požití drog nebo ve stavu extáze. Celá tato záležitost byla bohužel zprofanována teorií o nadčlověčenství, nicméně touha po dokonalosti je v každém z nás. Naše vlastní, vnitřní potlačené já můžeme chápat jako Spasitele nebo Mesiáše, kterého si stále nosíme s sebou. I když většinou zbytečně. Z ryze praktického hlediska s námi sdílí svůj život celá hromada Spasitelů, Ježíšků a Mesiášů - jsou to zvířata, která platí svým utrpením a svými životy za naše pohodlí. Jsou to živí tvorové, kteří mají stejné emoce a stejnou touhu po životě jako my a my je zabíjíme, zneužíváme a doslova přitloukáme na kříž naší vysoké životní úrovně. Musíme si stále, od rána do večera uvědomovat, že bychom nikdy nebyli schopní vybudovat technickou civilizaci, na kterou jsme tolik hrdí, kdybychom po miliónech nevyužívali domestikovaných, ochočených a divokých zvířat. Kultura bez domestikace, neboli totálního zotročení několika živočišných druhů, je prakticky nemyslitelná. Tam, kde se lidem nepodařilo domestikovat dostatečný počet zvířat, se nikdy neuskutečnil technický pokrok v tom smyslu, v jakém jej známe. Otázka domestikace je dodnes nezodpovězená, nikdo neví, díky jakým biologickým a jiným mechanismům k domestikaci vůbec došlo.

Existuje nějaký návod, jak být štastný a žít v souladu se svými touhami a přáními? Myslíme si, že ano. Stačí přestat hledat štěstí mimo přítomnost a naučit se prožívat své nejniternější pocity. To je klíč ke správnému způsobu života. Jakmile najdete cestu k sobě, najdete ji i ke svým blízkým a k ostatním živým bytostem. Samozřejmě, že se tato slova dají chápat jako tisíckrát omleté ezoterické bláboly, to však nic neubírá na jejich platnosti.

Často se říká, že je důležité naučit se radovat z maličkostí. Jak často si během dne uvědomíme, že jsme našli dost nepravděpodobné podmínky pro život v jakési vzduchové bublině na vychladlém povrchu rozžhavené koule, která se řítí nehostinným vesmírem?

Učme se cílevědomě radovat z příjemných a důležitých věcí. Naše nálada by neměla být závislá na umělých náhražkách. Důležitý je harmonický vztah k životně důležitým přírodním zákonům, ne jestli naše sportovní družstvo postoupí do finále.

Kolikrát jsme sami za sebe přestali toužit a realizovat své osobní plány? Mladým lidem se smějeme, že jsou naivní a mladí, nesnášíme je kvůli jejich nespoutanosti, rebelství bez příčiny a neuznávání autorit. Těšíme se, že jim někdo přistřihne křídla, ostříhá vlasy a pošlape iluze. Vyznáváme kult reality všedního dne, ověnčený vzdušnými zámky budoucnosti.

Ariana: „Četla jsem o muži, od něhož celá rodina odešla do sekty Řádu Slunce. Mluvil o svém neštěstí v nějakém televizním pořadu. Po srdceryvné výpovědi o tom, jak ho opustila manželka a oba synové a jak jim později už nemohl pomoct, končil s tím, že by se měly zakázat pořady o ezoterice a parapsychologii. Ten člověk dokázal od sebe odpudit své nejbližší, nahnat je do náručí nebezpečné sekty a ještě se rozčiloval, že chtěli hledat jinde to, co jim sám nedokázal nebo nechtěl dát. Největším lákadlem pro vstup do jakékoliv sekty jsou téměř vždy chybějící city a chybějící iracionalita, kterou člověk nemůže najít ve svém okolí.“

Zakladatel pozitivního myšlení Prentice Mulford psal o existenci myšlenkového proudu věčné blaženosti, úspěchu, zdraví, krásy, štěstí, blahobytu, lásky a inspirace. Do tohoto proudu se nám podaří vstoupit, když dostaneme racionální a iracionální část svého myšlení do rovnováhy. Harmonický stav mysli se popisuje jako rozšířené vědomí, do něhož se lidé snaží dostat také pomocí umělých prostředků, jako jsou drogy, holotropní dýchání, extatické tance, meditace, koncentrace, modlitby, askeze, tantra, satanismus, či hledání hranic svých možností. Snaha o trvalé dosažení dimenze pravdy však většině lidí úspěšně uniká. K tomu by se museli od základu změnit a potom by už samozřejmě žádné umělé prostředky nepotřebovali.

Legenda zvaná

Nesmrtelnost

Mládí není období života, ale duševní stav.

J. W. Goethe

„Kdo chce žít navždy?“ ptá se v nádherné písničce Freddie Mercury, který sám paradoxně zemřel tak mladý.

Otázkou nesmrtelnosti se člověk zřejmě zabývá od doby, kdy si začal uvědomovat smrt jako konec pozemské existence. Proč ale musíme jednou z tohoto světa odejít a navíc většinou zrovna ve chvíli, kdy se nám konečně podaří nashromáždit zkušenosti, které hrdě označujeme jako „životní“?

Touha zvítězit nad smrtí se objevuje v mnoha legendách. Ať už to bylo pomocí kamene mudrců, nápoje nesmrtelnosti nebo mrtvé a živé vody. Vše mělo jen jediný účel - vyskočit z řeky času na břeh věčnosti a zachránit se před zánikem.

Když se člověk podívá na práci archeologů a pozoruje kosterní pozůstatky, říká si, proč máme tak dimenzované kosti, že vydrží desítky tisíc let? Naskýtá se otázka, jestli skutečně mudrcové dávnověku neměli pravdu, když říkali, že můžeme své tělo donekonečně regenerovat. Představa tělesné schránky jako „pouzdra na duši“ vedla k přesvědčení, že když se tělo po smrti zachová, mohla by se do něj duše zase vrátit. Balzamovači proti této myšlence nic nenamítali, stejně jako proti ní neprotestují ani dnešní majitelé kryotechnických zařízení na přechovávání zmrazených zesnulých. V Novém Mexiku, ve městě Phoenix, čeká na svou druhou šanci několik desítek zámožných předplatitelů. Jejich těla jsou uložena v kovových kontejnerech s tekutým dusíkem. Ti, kteří neměli dost peněz na zmrazení celého těla, si zaplatili alespoň místo pro hlavu. Společná naděje všech nebožtíků, i těch bez těl, je, že je někdo v budoucnosti dokáže opět oživit a vyléčit z nemocí, na které dnes ještě nejsou léky.

Nejznámějším symbolem nesmrtelnosti je pták Fénix, který se jmenuje stejně jako město, kde se zmrazování nebožtíků za účelem eventuálního pozdějšího znovuoživení provádí.

Měli jsme možnost Phoenix navštívit a popisovaný institut jsme viděli. Nicméně se nás zmocnil pocit, že tato metoda asi nebude tím nejlepším způsobem, jak vyřešit problém nesmrtelnosti.

Na téma věčného života byla napsána spousta knih a článků, nesmrtelnost je ústředním motivem všech náboženství a filosofií. Taoismus, jóga a tantra nejsou o ničem jiném, než o probouzení hadí, neboli životní síly, která buď zastavuje nebo alespoň zpomaluje proces stárnutí.

Nalezení uspokojivého řešení problému smyslu života, stárnutí a smrti patřilo k důležitým úkolům všech duchovních vůdců. Mnoho novodobých mesiášů o sobě až do své smrti s oblibou prohlašovalo, že jsou nesmrtelní.

Ve své době známý iluzionista a mistr úniku Harry Houdiny tvrdil, že dokáže uniknout i ze spárů smrti a že má nadpřirozené schopnosti. Často o sobě prohlašoval, že přežije jakoukoliv ránu. Stalo se, že o svých schopnostech přednášel na univerzitě a po přednášce k němu přišel jeden posluchač, který amatérsky boxoval a zeptal se, jestli může Houdiniho udeřit do břicha. Mistr souhlasil a vytrénovaný student jej nečekaně prudce udeřil. Houdiny dělal jako že nic, ale za pár dní, zřejmě na kombinaci následků úderu a rozsáhlého zánětu apendixu zemřel.

Nesmrtelný byl prý hrabě ze Saint-Germain. Byl to alchymista, umělec, vědec a diplomat, který na sebe upozornil v osmnáctém století. Říkalo se o něm, že ovládá celou řadu jazyků, vyznal se snad ve všech vědách a v celé řadě řemesel. Byl zajímavý i tím, že ve společnosti nikdy nejedl a dokázal měnit svůj zjev tak, že ho často nepoznali ani jeho přátelé. Jistě se jednalo o výjimečnou osobnost, je však dobré si připomenout, že ve vyšších společenských vrstvách vždy patřilo k dobrému tónu být něčím zvláštní.

K vybrané skupině nesmrtelných údajně patřil i tajemný Fulcanelli, slavný alchymista a spisovatel, o němž se tvrdilo, že má kámen mudrců a že dokáže ovládat svou tělesnou regeneraci. Roku 1926 vydal pozoruhodnou knihu Tajemství katedrál o skrytém poslání hermetické symboliky. Přestože Fulcanelliho totožnost nebyla nikdy zcela jasná, nacházejí se dodnes lidé, kteří tvrdí, že se s ním nedávno setkali.

Do zvláštní kategorie popisů odolnosti organické hmoty vůči rozkladu patří legendy o lidech, většinou svatých, jejichž těla zůstala po smrti zachována v původním stavu. Jako příklad si zde uvedeme legendu o sv. Cecílii. Původně to byla bohatá Římanka, která se nechala pokřtít a odmítla obětovat pohanským modlám. Za to ji stihl krutý trest. Nejdříve ji zavřeli do přetopené lázně, kde ji chtěli udusit horkou párou. Když vyšla nedotčená ven, odevzdali ji katu, aby ji sťal. Cecília byla třikrát za sebou ťata do šíje, přesto však svou popravu přežila. V krutých bolestech zemřela až za tři dny. Byla pohřbena v katakombách sv. Callista a o několik let později se zjistilo, že její tělo nepodléhá zkáze. Tato skutečnost se potvrdila koncem 16. století, kdy ji bylo možno spatřit ve stejném stavu, v jakém se nacházela v den své smrti. Byla prohlášena za svatou a stala se patronkou houslařů, varhaníků a hudby vůbec.

Na otázku, proč je v legendách často tolik krutosti, je jednoduchá odpověď - jde o symboly. Chmurnou legendu o špatně popravené Cecílii lze z hlediska symboliky vidět v úplně jiném světle. Postava věčné ženy má podle dávných tradic význam životní a sexuální energie, tedy přesně těch veličin, které se nám v dospělosti pomalu, ale jistě odcizují. U všech národů vystupuje v roli životní energie žena, uctívaná jako měsíční bohyně. V Indii to byla Dévi Šakti neboli Hadí síla. Velké C na začátku jména Cecílie rovněž prozrazuje sílu Měsíce. Říká se, že když se tato síla probudí, uslyší její majitel podivné zvuky a dokonce i hudbu. Jistě ne nadarmo byla i svatá Cecílie patronkou hudby.

Všimněme si dalšího jinotaje - vroucí vody a vodní páry. Je to symbol sexuálního vzrušení. V alchymii a v magii se pořád něco vaří. Na řadě alchymistických obrázků sedí v kotli s vařící vodou lidská postava. Jedná se snad o návod ke kanibalismu? Zachovejte klid, jde opět o symboly - zadumaná postava v kotli je totiž opět naše známá sexuální síla, která potřebuje trochu rozehřát. Kotlem nebo nádobou se totiž označovala nejnižší část lidského trupu - sídlo pohlavní energie. A jsme doma! Záhadný obrázek nám říká, že životní síla se dá aktivovat sexem. Jak ostatně víme z tantrických spisů, odehrávala se pravá orientální alchymie převážně v posteli, přičemž laboratoří bylo vždy vlastní tělo. I naše Cecílie přežila své „uvaření“, to znamená, že sexuální energie se přeměnila na životní sílu.

Tři rány do šíje mají rovněž zajímavý význam. V krční části páteře se podle tantrického učení nachází čakra času. Její aktivace má neuvěřitelné následky - na dotyčnou osobu přestane účinkovat normální plynutí času. Mnohokrát bylo popsáno, že se mrtvá těla po neodborně provedené popravě nerozkládala. Kat, který znal tajemství svého řemesla, věděl, jak hlavu správně setnout, aby se čakra času nadobro zničila. Pravým účelem useknutí hlavy bylo trvalé porušení této čakry. Byl to absolutní konec existence popraveného člověka a dokonce i konec nesmrtelného upíra. V opačném případě znamenala aktivace čakry času prodloužení života a načerpání nových sil.

Symbol popravy v legendách často znamená zastavení času. Ovšem pozor - v symbolice se nejedná o skutečné useknutí hlavy, čili zabití, ale o procvičování krční páteře a šíjových svalů. I když pro mnohé z nás by se důkladné procvičení páteře možná rovnalo popravě. Je zajíjmavé, že už jen rozhýbávní krčních obratlů dokáže člověka uchránit před angínami a chřipkami. Podle starého učení, k němuž se ještě dostaneme, jsou tyto nemoce způsobeny nepochopením chyb z minulosti. Proto se také čakra času obyčejně ozývá ve chvíli, kdy nás sužují nepříjemné vzpomínky.

V hermetické symbolice se vyskytují obrazy rozetnutí gordického uzlu, useknutí hlavy bílého koně nebo useknutí hlavy Medúzy. Podobné je stětí pohádkového Jiříka, které se odehrálo krátce poté, co získal Zlatovlásku. Jde opět o jinotaj, upozorňující na možnost zvládnutí procesu vnitřní regenerace. Rána do vazu, rozetnutí složitého uzlu nebo dekapitace (stětí) je opět symbolem, jenž v prozaické skutečnosti znamená, že člověk by se měl soustředit na tu část krční páteře, která je nejvíce zatěžovaná při pohybech hlavy. Už jen myšlenková koncentrace sama o sobě postačí k tomu, aby se zablokovaná čakra částečně aktivovala a uvolnila.

Když vás trápí záležitosti z minulosti nebo máte starost o budoucnost, začne vás jakoby náhodou bolet za krkem právě v těch místech, kde je čakra času.

Osvobození od myšlenek, akceptování sexuality a správné vidění reality působí jako spouštěč zvláštního biologického programu, onoho bájného elixíru mládí, jenž vede k trvalé změně struktury tělesných tkání. Energie, která tuto změnu způsobuje byla odedávna připisována čistě ženskému principu. Není proto překvapující, když zjistíme, že legenda o sv. Cecílii je současně legendou o potlačování ženské energie. Několik set let byla žena pokládána za vedlejší produkt při stvoření člověka a dokonce za nástroj ďábla. V krční části páteře se shromažďují problémy a konflikty mezi mužským a ženským světem. Není to už jen čakra času, ale i čakra rovnováhy, harmonie, rovnoprávnosti, čakra pronásledovaných čarodějnic a místo, kde člověk pociťuje své společenské znásilnění doslova jako popravu. Nevěřte na bolesti z „přeležení“ hlavy. Pokud budete spokojení se svým životem a se svým zařazením ve společnosti, můžete spát zkroucení jako paragraf a hlavu si nepřeležíte.

Z hlediska synchronicity, neboli souběžnosti náhodných jevů a dějů je zajímavá ještě jedna informace. Bylo to v roce 1955, zrovna když se Marilyn Monroe ocitla na vrcholu slávy jako zářící bílá bohyně. V Luisianě poblíž města Monroe se tenkrát našla kovová bedna, zapečetěná olovem. Bylo v ní neporušené tělo dívky, která měla v ruce stříbrnou tabulku s letopočtem 1814. Ležela ve své rakvi více než sto let, aniž by její tělo zetlelo. Pro medicínu to byl nevysvětlitelný fenomén. V řeči symbolů však můžeme vidět celou řadu jasných souvislostí s tím, co bylo řečeno v legendě o sv. Cecílii. Olovo, kterým byla rakev zapečetěná, je v hermetice symbolem putrefakce, neboli myšlenkové přeměny, vedoucí k nesmrtelnosti. Se symbolickým olovem často pracovali alchymisté ve svých „laboratořích“, čili jasněji vyjádřeno, ve svých tělech. Stříbro je podobně jako Měsíc symbol Hadí síly a ženské, neboli čisté sexuální energie, jež v okamžiku, kdy pronikne čakrou času, zastaví stárnutí.

Můžeme tomu věřit nebo ne, jistě se však nemusíme bát, že se z nás během prvních pokusů o ovládnutí čakry času stanou nestárnoucí sexuální maniaci. Stejně je každý z nás plný zábran a to Hadí síla nemá ráda. Tak si alespoň procvičujte krční páteř proti chřipkám a angínám, k čemuž vám můžeme jen přátelsky popřát - zlomte vat!

-------konec ukázky------

konec