Science
NeníNení důvod, proč
by psychologie a ezoterika
nemohly kráčet
ruku v ruce.
Nebo i běžet… A kdyby obě nebo jedna z nich měla alespoň jednu ruku hodně dlouhou nebo gumovou, mohly by kráčet nebo i běžet různými směry, k sobě, od sebe… a stále by to bylo ruku v ruce, všechno prostě záleží na délce, roztažnosti a stlačitelnosti jedné jediné horní končetiny. To je můj vědecko-humanistický závěr na téma kompatibility současné oficiální psychologie a ezoteriky.
---------------------
Občas je dobré,
trochu si procvičit
bicepsy… stačí
jen zlehka…
Meditace,
cvičení a cesta k nesmrtelnosti v jednom fyzickém těle, to vše je v mých
kurzech Meditací a Tantry. Cena je 48 000,- Kč, o bližší informace si můžete
napsat na mailovou adresu
Platit se dá i
po částech nebo na splátky.
Kurz je poměrně
dost obsáhlý, ale
dosáhnete viditelných
a hmatatelných
výsledků, je to
v podstatě trénink
těla i mysli –
podle mé definice
meditace:
Meditace je
budování podmíněných
reflexů, které
jsou užitečné pro
zachování života.
-------------------------------------
O co vlastně jde
při výkladu
tarotových karet?
Raven
Pozor, nejde o hádání, kdy vám umře babička nebo kolik máte dětí. To
jsou hlouposti. Už proto, že žádný dopředu daný osud nebo dopředu určená
budoucnost neexistuje. Zrovna tak neexistuje minulost. V kartách se nemůže
objevit, jestli se váš bratr ožení se svou novou přítelkyní, ani jestli se k
vaší sestře kajícně vrátí přítel, kterého před měsícem vyhodila z bytu. Kdyby
se všechno odehrávalo podle nějakého dopředu napsaného božského scénáře, byly
by zbytečné pojmy jako „vůle“, „odpovědnost“ nebo „sebeovládání“. Naše snaha
pomáhat sobě a ostatním by narážela na tupou osudovost a lidé by se už dávno
přestali o cokoliv snažit. Pokud hledáme nějakou vyšší sílu, která manipuluje s
osudy zvířat, stromů a rostlin, tak jsme to my, lidé. Osudovým předurčením
stovek živočišných druhů, které dnes už neexistují, nebylo vyhynutí po příchodu
křesťanských kolonizátorů. Nejsem přesvědčen ani o tom, že velryby, žraloci,
delfíni, sloni, gepardi, gorily, tygři, tuleni, zajíci, medvědi, vlci a řada
dalších zvířat mají ve svém osudu, že
to tady musí během následujících deseti až dvaceti let „zabalit“. Žádný takový
osud neexistuje. Přesto je velmi pravděpodobné, že výše jmenovaní skutečně
během následujících let zmizí z povrchu planety. Osudem stoletého smrku není,
že ho někdo uřízne a na pár dní vystaví na Staroměstském náměstí. To všechno
není výsledkem nějakého slepého osudu, ale naprosto konkrétní lidské blbosti,
proti které celý svůj život bojuji.
Karmické učení o osudu, které je staré několik tisíc let, jasně
říká, že povinností každého z nás je pracovat na sobě. Všichni se máme snažit,
abychom se naučili být lepší. Učit se být lepší v mnoha směrech znamená, učit
se jak nepřekážet ostatním. Pravda není tam venku, jak tvrdil svého času agent
Mulder, kus pravdy je v každém z nás. Výklad tarotových karet nebo lépe řečeno
konzultace pomocí tarotových karet nám pomáhá tuto pravdu objevit nebo se k ní
alespoň přiblížit.
Občas můžete i od lidí vzdělaných, stejně jako od lidí, kteří se
již delší dobu nadějně potácejí na prahu inteligence, slyšet, že výklad karet
je podvod a že jen hlupák by si šel nechat vyložit karty. Já sám jsem člověk,
který je hodně kritický a hodně nedůvěřivý. Je velmi pravděpodobné, že žádný z
těchto lidí by mě nepřesvědčil ani o svém vzdělání, ani o své inteligenci. Ale
pokusím se vám alespoň v několika strohých větách, byť jen částečně přiblížit
základ mé životní filosofie.
Vycházím z předpokladu, že existuje něco jako náhoda,
nevypočitatelnost. Něco, o čem víme, že může nastat, ale nevíme kdy a kde a
nevíme to do poslední chvíle, jinými slovy, až do chvíle, kdy to nastane. To
něco číhá na každého z nás a na každého z
našeho okolí. Jeden moderní malíř to dobře vystihnul ve svém působivém
obraze „Papež Jan Pavel II, zasažený meteoritem“. Myslím, že je celkem zbytečné
diskutovat nad otázkou, jestli náhoda existuje nebo ne. Občas sice uslyšíte
tvrzení, že nic není náhodou nebo, že náhoda neexistuje. Ale stačí si přečíst
jakoukoliv moderní publikaci o kvantové mechanice a uvědomit si, že úvahy o
náhodných, či nenáhodných jevech už dávno nepatří do oblasti filozofie, ale do
oblasti kvantové fyziky. Prohlašovat, že náhoda neexistuje je stejně hloupé,
jako tvrdit, že postižené děti si za svůj osud mohou sami, protože jsou
trestány za podlé skutky, jichž se dopustily v minulých životech.
Každý lidský osud se skládá z jemného přediva věcí daných, věcí
náhodných a věcí, které se dají ovlivňovat vůlí (ať už dobrou, špatnou, slabou,
pevnou, vlastní nebo cizí). Na každý osud působí osudy ostatních a dohromady
vytvářejí skupinový osud, neboli kolektivní karmu.
Na změnu osudu má obrovský vliv princip Cesty. Změna pobytu, změna
země, ve které žijeme, ale i změna bydliště nebo vycestování za prací má na
změnu osudu daleko větší vliv, než kdyby nás někdo seřezal kouzelným proutkem.
Na osudu je fascinující právě ten princip neurčitosti, který
nechává pootevřené dveře prakticky čemukoliv - snad jen kromě toho, že bychom
nečekaně zbohatli a ve zdraví si po mnoho let v klidu užívali svého majetku. To
se nestane a je to vlastně jediná jistota, kterou na tomto světě máme.
Pozorováno kritickým okem kvantové fyziky, se v naší realitě
hroutí všechny jistoty. Nic není stoprocentně jisté. Snad jen to, že není možné
dosáhnout ještě většího klidu a nehybnosti, než je absolutní klid a absolutní
nehybnost, což je vyjádřeno absolutním bodem mrazu -273,14 (nebo 16, na tom už
tolik nesejde) stupňů Celsia, čili nula stupňů Kelvina. Při této teplotě ustane
veškerý pohyb (čím menší pohyb, tím menší teplota), takže nižší teploty se už
zřejmě dosáhnout nedá. Zažít bych to nechtěl, údajně je ve vesmíru asi o 4
stupínky vyšší teplota (4 stupně Kelvina), na ohřátí je to ještě málo, ale dost
na to, aby veškerá, byť temná a pro naše oči neviditelná hmota celého vesmíru
zvesela kmitala. Prý je to pozůstatek Velkého třesku, což asi musela být pecka,
jaká se jen tak nevidí. Ve vzduchoprázdnu není nic slyšet, takže je docela
srandovní, že zrovna ten největší výbuch, jaký se kdy v našem vesmíru konal,
proběhl za absolutního ticha. Nicméně, jestli mají teroristé své vlastní
pohádky, které předčítají dětem před spaním, jistě má pohádka o Velkém třesku v
jejich sborníku své čestné místo.
Nejnovější divoké fyzikální teorie zcela bezostyšně počítají s
tím, že náš svět nemá jen tři dimenze, pohroužené v nekonečném moři času, ale
že těch dimenzí je přinejmenším devět. Pravděpodobně žijeme v jednom z několika
paralelních vesmírů. Možná by stačil jeden nešikovný pohyb, klopýtnutí,
kýchnutí nebo špatná kombinace léků, vodky a džusu a mohli bychom se ocitnout
někde úplně jinde, v naprosto jiném světě, na odvrácené straně vesmíru. Princip
Cesty by se nám postaral o pořádné překvapení. Myslíte, že to není možné?
Teorie kvantové mechaniky nevylučuje, že by člověk při zvláštní konstelaci
různých náhod mohl projít zdí nebo že by se mohl někde ocitnout ještě dříve,
než by tam přišel. Což je pro konvenční rozum těžko stravitelný duchovní pokrm.
Pokud ovšem začneme myslet moderně a nekonvenčně, vynoří se zcela logická
otázka, jestli je v našem známém světě něco natolik jisté, že bychom se na to
mohli spolehnout.
Dnes již zesnulý člen legendární skupiny The Beatles George
Harrison jednou prohodil k naslouchajícímu davu: „A teď vám něco řeknu z vaší
budoucnosti. Všichni jednou zemřete.“ A zanedlouho šel sám příkladem.
Je to osudová danost, na kterou jsme si už zvykli, stejně jako, že
po pondělku přijde úterý a po jaru léto. Zemitá jadrnost nezpochybnitelných
výroků, si našla oblibu u populárních politiků a u lidí, kteří chtějí mít
vždycky pravdu. Jak už jsme jednou psali o tom pánovi, který rád všechno
dovysvětloval: „A koukejte si pospíšit, protože jestli vám ten vlak ujede, tak
ho budete těžko chytat.“ Což je asi tak na úrovni suchého konstatování:
„Vstoupil do místnosti, kde ještě před chvílí nikdo nebyl.“
Vraťme se však k problematice osudu a osudovosti. Každý může na
svém osudu pracovat a může jej hodně změnit. Nebo spíš na svém životě. Než si
poprvé uvědomíte, že existuje něco jako osud, tak to, co je pro vás
nejdůležitější, se už dávno stalo. Aniž jste to mohli nějak ovlivnit. Nemohli
jste si vybrat kdy, kde, jak a komu se narodíte, nemohli jste se rozhodnout,
jestli budete muž nebo žena nebo něco mezi, nemohli jste ovlivnit, jak budete
vypadat, do jakých rozměrů a tvarů narostete, zda budete mít tmavou, snědou
nebo bílou kůži. Kdybyste to věděli dopředu, možná byste se raději nenarodili.
Ale i když jste se už narodili a dožili se toho, že čtete tyto řádky, máte 100%
jistotu, že si to už nikdy nezopakujete. Alespoň ne v té podobě a se steným
vědomím, jaké máte dnes.
K čemu je tedy tarotová věštba? Když se někdo dozví, že s ním
spadne letadlo, tak do žádného letadla nenastoupí a letadlo s ním nespadne. To
ale říkám jenom jako příklad. V kartách se žádné konkrétní informace
neobjevují, mantická (věštecká) sdělení jsou vždy vágní, mlhavá a neurčitá,
nikdy se nedá říct, že letos se budou opakovat záplavy, na podzim sousedovi
vykradou byt a v září bude v Kalifornii ničivé zemětřesení. Posezení nad
Tarotem má naprosto jiný účel, než hádat počet sourozenců, „proklepnout“
manžela, jestli nemá milenku nebo číst v minulosti, jak dlouho děda umíral na
rakovinu jater.
Představte si jak kdysi v antické minulosti jdete do světoznámé
delfské věštírny. Cesta trvá dny, možná i týdny. Další dny čekáte v
dlouhatánské frontě, než na vás přijde řada. Mezitím se rituálně omýváte v
posvátné studni a sepisujete všechno, co se chcete dozvědět, do dvou nebo tří
otázek, například, „zůstanu se svým současným partnerem?“, „budeme spolu mít
dítě?“ a „vyhraju soud se stavební firmou?“ Potom zaplatíte cenu za tři otázky
a čekáte do příštího dne, než se před vámi otevřou dveře proslulé věštírny.
Vejdete dovnitř a za chvíli v pološeru spatříte siluetu vědmy, jak v oblaku
etylénu posedává na věštecké trojnožce.
Přítomný zapisovatel čte vaše otázky a zapisuje odpovědi, které
vědma vykřikuje z extatického tranzu.
„Zůstanu se současným partnerem?“
„Pokud neodejte za jinou, tak zůstane s tebou…“
„Budeme spolu mít dítě?“
„Když to nebudeš chtít, tak ano.“
„Vyhraju soud se stavební firmou?“
„Jeden z vás ten soud určitě vyhraje…“
„Můžete mi říct ještě něco z mé minulosti? Ne, že bych vám
nevěřila, ale jenom se chci ujistit, že ty schopnosti opravdu máte…“
Ale to už vás silné ruce chrámových strážců vynášejí zpátky na
denní světlo a ocitáte se na jednosměrné cestě, která vede od věštírny a ztrácí
se kdesi v hlubokém údolí. Jdete domů a přemýšlíte, co jste se vlastně
dozvěděli. Před vámi tady byl nějaký král a chtěl vědět, jestli vyhraje nad
nepřítelem a dozvěděl se, že když zaútočí, tak zničí velkou říši. A mazal domů.
Ale pořád mu vrtalo v hlavě, že se nedozvěděl, jestli zničí sousední říši nebo
svoji říši. Nakonec mu to stejně nedalo, zaútočil a skutečně zničil velkou
říši. Tu svoji, protože dostal takovou nakládačku, že vstoupila do dějin. Nebo
tady byl Alexandr Veliký, největší ze všech dobyvatelů. Ani vlastně nevěděl, co
se chtěl dozvědět, ale byl netrpělivý, nechtělo se mu čekat ve frontě, tak se
do věštírny vřítil s taseným mečem a zhurta se na vědmu obořil, jestli tedy má
ve svém osudu, že dobude celý svět. A vědma mu na to lakonicky odpověděla, že
ho nakonec porazí nepřítel, který bude nejmenší ze všech. Ve věku 33 let, když
dobyl skoro celý svět, Alexandr náhle zemřel po zřejmě infekční horečnaté
nemoci. Říkalo se, že ho „porazil“ komár, který ho při štípnutí infikoval
malárií. Ale mohl to být také jeho sluha, který mu do jídla přimíchal něco, co
tam být nemělo…
Zřejmě se Alexandrovi nevyplatilo, že naštval delfskou Pythii.
Při výkladu tarotových karet jde prakticky o totéž, o co šlo při
„pythické věštbě“ - o dosažení stavu
inspirace, otevření mysli, kdy vás napadnou myšlenky, které k vám za normálních
okolností těžko hledají cestu. Vy musíte najít cestu k nim. Získáte nový pohled
na životní situaci.
V mnoha národech, které mají k přírodě daleko blíže, než
my, je naprosto normální, že člověk dvakrát do roka jde za šamanem nebo
kmenovým kouzelníkem (věštcem) a prohovoří s ním své plány do budoucnosti. Nemá
cenu rozebírat „proč to pomáhá“, důležité je, že to při dalším rozhodování o
důležitých životních krocích skutečně pomůže.
Výklad tarotových karet tedy představuje nezbytnou inspiraci při
hledání odpovědí na všechny důležité otázky, které píše sám život.
Jak probíhá konzultace
nad tarotovými kartami
Já sám se považuji za životního poradce nebo analytika, někdy se
cítím být tak trochu šamanem, či druidem, ale rád se podívám do karet i jako
klasický vykladač, co a kdo vám vstoupí do života, na co si dát pozor příští
týden, či měsíc, jak budou probíhat následující dny, popřípadě, jak proběhne vaše
chystaná cesta. Specializuji se na pracovní vztahy, byznys, podnikání a vše, co
se týká kariéry, cest do zahraničí, zdraví, kondice a samozřejmě i vztahů.
Myslím, že všechno vidím hodně realisticky. Jsem pragmatik a podávám věci
rovnou, bez obalu. Pomocí karet se nedá tipovat, to znamená, že pokud chceme
pomocí tarotu uhodnout „budoucí tažená čísla“ nebo „kdo ze soutěžících
vyhraje“, tak jenom hádáme a je naprosto jedno, jestli přitom držíme karty v
ruce nebo ne. Zkoušel jsem to mnohokrát a docela mě to bavilo a pokud bude
příležitost, klidně si to ještě vyzkouším, ale nepovedlo se to nikdy. Proto si
myslím, že tipovat výhry se podle karet nedá. Výklad karet vám pomůže
nahlédnout pod povrch prožívaných věcí, karty vás mají inspirovat, mají vás přivést
na nové myšlenky, vyprovokovat nové nápady. To je účel výkladu. Proto vám
radím, při výkladu karet komunikujte, ptejte se na cokoliv, co vás napadne a
klidně mi skákejte do řeči, hned, jak vám něco nebude jasné. Opravdu nejde o
to, abyste hodinu seděli u karetního stolku jako porotci nějaké soutěže „kdo z
koho“ a celou svou pozornost soustředili na to, abyste žádným bezděčným pohybem
očí nebo záškubem mimických svalů nedali najevo, co si myslíte. Výklad
tarotových karet je součástí magie ovlivnění osudu. Je ztrátou času, hádat věci
z minulosti, protože potom nemluvíme o osudu klienta, ale o hadačských
schopnostech věštce. Je to podobné, jako kdybych vám hodinu předváděl karetní
triky nebo ukazoval, jak umím žonglovat. Taroty mohou ovlivnit osud, mohou
uzdravit, pomáhají při budování kariéry, někdy i zachrání rozpadající se vztah,
ale také vám pomohou zbavit se člověka, který na vás negativně působí.
--------------------------------------------------------------------------------------
Často jsem si říkal, jak se člověk
projevoval ještě předtím, než se usadil a stal se z něho krvelačný zemědělec,
vyznávající apokalyptická náboženství? Byl sběrač nebo lovec? Podle všeho byl
především sběrač a mrchožrout, ale pokud zrovna nic čerstvě chcíplého nenašel,
žil pravděpodobně jako vegetarián. Duší ale byl zcela určitě lovec. V divokých
snech se určitě odvážně vrhal na mamuty, medvědy a šavlozubé tygry. Chtěl být
lovcem, zuřivě chtěl být lovcem, ale ne vždy se mu to podařilo. Člověk prostě
sám o sobě není lovcem. Ale zcela určitě si o svém loveckém uměni vymýšlel
legendy a báje a zpíval o sobě, jako o lovci, sáhodlouhé epické písně. Dokonce
si myslím, že člověka touha být lovcem drží dodnes. I když se většina z nás
živí paběrkováním a jsme vlastně stále jen ubozí sběrači, kteří celý život
někoho napodobují a nejsou schopní být v ničem originální a vystupoval a jednat
sami za sebe, chceme se alespoň ve fantaziích cítit jako příslušníci národa
lovců. Odkud by se jinak braly nekonečné řady názvů filmů, knih a příběhů jako
Lovci mamutů, Lovci odměn, Lovci mozků, Lovci tornád, Lovci hurikánů, Lovci
nacistů, Lovci čarodějnic, Lovci lebek, Lovci lidí, Lovci skalpů, Lovci
pokladů, Lovec démonů, Lovec krokodýlů, Lovec žraloků, Lovec upírů, Lovec
autogramů, Lovec policajtů? Lovec neboli Hunter je tak populární, že už chybí
jen Lovec lovců nebo Lovec ztraceného času a dojem by byl dokonalý.
konec