Malá exkurze
do historie lidského rodu
(jak jej ovlivňovala činnost sopek)
Homo erectus byl
první pán ohně. Uměl ho i rozdělat a mohl do sebe nasoukat více masa, než
předtím. Díky ohni a masu se začíná měnit jeho kostra. Začíná se podobat
člověku. Ovládnutí ohně má vliv na vývin mozku – díky většímu příjmu masu
přebírá vedoucí štafetový kolík mezi ostatními hominidy. Kdoví jaký tajemný
evoluční úkol mají dnes vegetariáni?
Homo robustus
stejně jako erectus řešil kalorický problém – na to, aby mohl lovit nebo se
bránit predátorům potřeboval svalovou tkáň. Byl kořistí masožravců, ale naučil
se pojídat termity. Byl jak mrchožroutem, tak lovcem. Používal nástroje na
kopání uhlí, lovení mravenců, na dobývání se do termitišť, prostě na cokoliv.
Pracovní nástroje vypovídají o kvalitě myšlení. Šimpanzi více hledají, lidé
řeší... Díky pojídání mravenců získal člověk větší odolnost vůči virům, stal se
nejsilnějším a flexibilnějším.
Oheň změnil
dějiny. Při výpravě za masem ale není známo, jestli homo erectus více lovil
nebo byl více mrchožroutem.
Homo erectus, náš
Adam, dal vzniknout novému člověku.
Před 700 000
lety se na scéně objevuje Goliash, lovící pomocí oštěpů zebry a buvoly. Díky
masu byl Goliash naprosto fantastický typ hominida, byl to největší hominid,
jaký kdy žil. Měřil přes
Hobity vyhladil
před 12 000 lety výbuch sopky, kdoví, jestli ještě dnes existují jejich
potomci, asi už ne… Moderní lidé mohli přežít, protože byli cestovatelé, nebyli
na jednom místě, byli rozmístění.
Na základě
analýzy genů lidí z celého světa dnes víme, že před 74 000 lety jsme během
jednoho okamžiku málem vyhynuli. Výbuch sopky Toby na Sumatře byl tak silný, že
se na několik let ochladilo. V Africe bylo pouze 2000 lidí. Kdyby byl
sopečný výbuch o něco větší, mohli jsme zmizet, dnes bych neměl pro koho psát…
(upíři by asi nevyhynuli)… Nastala doba, kdy přežít mohli jenom chytří lidé.
Kdoví, kdo by přežil dnes… Nové podmínky donutily lidské myšlení, aby se
roztočilo na plné obrátky. Následovaly evoluční myšlenkové skoky, včetně
vynálezu oděvu. Díky přiléhavému oděvu se člověk zbavil vši dětské.
Objevila se móda, ano už tehdy – například se začaly zvýrazňovat oči – to platí
dodnes. Kdo nemá zvýrazněné oči, jakoby neexistoval…
Blombos je
jeskyně na pobřeží jižní Afriky, kde asi byli ti, kteří přežili. Asi se občas i
nudili, našli se tam zbytky drobných plžů, kteří se v okolní přírodě
nevyskytují, ulity sloužily jako korálky, náramky a náhrdelníky – ulity jsou
poprášené okrovým pigmentem - někdo je nabarvil, čili se jednalo o šperky. Co
to znamená? Šperky obvykle nenosíte, když vás nezajímá, co si o vás myslí druzí
a to je ryze lidská vlastnosti. Korálky představují skok v lidském
myšlení. Stane se to, když vaše chování a myšlení začne být ovládáno
symbolismem. Moderní lidské chování se s hodně velkou pravděpodobností
zrodilo v Africe a to o 35 000 let dříve, než se předpokládalo.
Další velký skok
– vynález oděvu. Moderní lidé z Blombos se už před 74 000 lety
oblékali. Katastrofa, která málem vyhladila náš druh se stala pochodní lidské
tvořivosti.
Jeskynní malby
představují úsvit lidské fantazie. A - co dále podnítilo souvislost myšlení
s verbálním projevem? Genetické změny začínají přinášet výhody. Člověk má
geny téměř identické s šimpanzem. Ale šimpanzi si nezačali zvýrazňovat
oči.
Potomci moderních
lidí přišli před 45 000 lety do Evropy a přinesli s sebou pochodeň
lidského rozumu. Co se stalo na úsvitu lidské tvořivosti? Víme velmi málo o
genech, které určují inspiraci a tvořivost. Co podnítilo moderní myšlení? Byla
to zřejmě schopnost vývoje našeho jazyka. Během lidské evoluce jsme prošli
obdobím velkých změn. Porovnáváme-li náš gen s téměř identickým genem
šimpanzů, zjišťujeme, že dvě mutace tohoto genu se u nás objevily už dávno a dávno…
umožnilo nám to pohybovat ústy a jazykem – artikulovat - schopnost řeči nás
odlišuje od ostatních tvorů. Řeč umožňuje předávat myšlenky – komunikovat.
Richard Wrangham se zabývá studiem šimpanzů – říká, že šimpanzi nemají možnost
usměrňovat násilníky ve svém společenství, takže jsou typicky despotickým
druhem. My jsme překvapivě mírumilovní a chováme se k sobě hezky. Výskyt
prudké agrese je 1000x četnější u šimpanzů. Ale vedeme války – má to snad na
svědomí relativní vyvážení agrese? Už jsme si ale vysvětlovali, že války jsou
výsledkem snažení ekonomů a bankéřů, proto podle naší filosofie považujeme
ekonomii (vedle náboženství, etiky a politiky) za jednu z největších lží
v dějinách lidstva. Kdyby nebylo vlastnictví půdy, ekonomie, peněz a bankéřů,
je pravděpodobné, že by lidé mezi sebou ani náhodou neválčili. Ekonomie,
ideologie, propagace, mafie… stačí se trochu zamyslet a jsme na svém…
Komunikace je
obrovská výhoda proti ostatním druhům. Těžíme z chytrosti a vynálezů
druhých lidí. Individualistický homo erectus vynalezl sekeru a jiné nástroje,
ale ty se po mnoho let neměnily. My jsme jiní, flexibilnější. Když máme
problémy, hned vyprodukujeme nekončící přísun nápadů, díky nimž většinu
problémů vyřešíme a vytváříme další a další nástroje. Homo erectus by tady
pořád pobíhal se sekerkou. I když je na druhou stranu pravda, že homo erectus
by asi nikdy neupadl do ekonomického otroctví, což pro nás přestavuje
myšlenkový paradox, do něhož upadne každý systém, vymyšlený člověkem.
Příroda si
milióny let pohrávala s lidskou podobou, každý druh opustil Afriku a po
čase většinou vyhynul díky sopečným erupcím. V Evropě jsme prožili setkání
s neandrtálcem (docela dobře si na to pamatuju, byla to sranda), je možné,
že jsme pocházeli ze stejného otce – z goliáše a soupeřili jsme o stejnou
půdu. Potom jsme se setkali s malým hobitem v Indonésii. Přírodní
laboratoř pro vytvoření člověka byla nadlouho uzavřená. Prožili jsme štěstí
tvora, který přežil díky výjimečným okolnostem. Dnes po této planetě chodí
jediný druh člověka. Byla to zřejmě naše vynalézavost, která nám umožnila
zvítězit nad ostatními a stát se jedinými vládnoucími obyvateli této planety.
Naše cesta od opice k člověku je dlouhá výprava. Ukázalo se, že vítězství
je na straně spolupracujících opic – homo sapiens.
Příroda hodně
experimentovala s naší podobou. Velcí, malí, chlupací, holí, nazí, přežili
jsme, ale málem se nám to nepodařilo.
Záhada lidského
rodu - stopa začíná v Africe, tady jsme sestoupili ze stromů a začali
chodit po dvou. Jsme jediní dvounozí savci. Člověk prošel řadou proměn a hned
jak mohl, vydal se z Afriky do světa – přitom ho zabíjeli predátoři,
šavlozubí tygři, jiní lidoopi…
Na indonéském
ostrově Flores se našla kostra zcela nového druhu člověka. Patří
k největším objevům za posledních 50 let. Kvůli tomuto objevu je třeba
přepsat všechno, co jsme dosud věděli. Kolik bylo lidí, odkud přišli? Nové
kosti se nápadně liší od všeho, co dosud známe. Je to nový druh, kvůli kterému
je třeba přepsat dějiny lidského roku. Ano, mluvím o již zmiňovaném Goliáši.
Byli našimi předky obři? Naši předci zřejmě byli větší, než jsme si kdy
představovali. Ale proč jsou pryč a my jsme zůstali? Proč jsme tak nezdolným
druhem? Goliáš a malý člověk v Indonésii jsou dva extrémy.
Dlouho jsme
považovali lidskou evoluci za štafetový závod – vědci mysleli, že evoluce je
přímočarý příběh. Jeden předek sestoupil ze stromu, ale tak tomu zřejmě nebylo.
Ono těch tvorů, kteří se ladně snesli z větví na zem bylo asi více… Místo
štafety tady byl zápas. Nebo přímo bitka. Příroda bláznivě experimentovala,
nešlo o symetrický genetický vývojový strom. Najednou tady byly různé druhy
člověka, které mezi sebou soupeřili. Umíte si představit, jak to vypadalo, když
různé druhy myslících tvorů přišli najednou na stejné místo? Setkání s jinou
skupinou „lidí“ muselo být mimořádně stresující. Docházelo ke střetům a je
možné, že konkurenti se navzájem pojídali. Svaly a mozek rozhodovaly o přežití,
ale nic z toho nebylo rozhodující – rozhodující byla náhoda. Možná bychom
se zhrozili, kdybychom se dozvěděli, jaká neuvěřitelná maličkost nám pomohla,
že jsme to byli zrovna my. Je to doslova zázrak, že jsme tady zrovna my.
Vykopávky v Africe mění pohled na evoluce. Nová generace mladých badatelů
odpovídá na otázku, proč jsme se zrovna my vynořili z ringu, zaplněného
vzpřímenými lidoopy.
Vraťme se o 7
miliónů let zpátky – kdy se objevily první náznaky oddělení od opic a lidoopů.
Před 3 milióny let se objevuje Lucy (matka našeho rodu). Lucy nebyla ani
člověk, ani opice – byla hominid. Chodila po dvou nohách, ale mohla také šplhat
po stromech. Mozek a tělo měla asi jako šimpanz. Stehenní kosti směřují
dovnitř. Proměňuje se pánev, podobá se pánvi ženy. Ústa se podobají lidským –
jsou menší, s menšími špičáky. Její druh se vyskytoval po celé Africe. Byl
tady ještě jiný lidský druh vedle Lucy? Týmy hledačů se přebírají kostmi… a
v roce 1999 nalézají desítky úlomků – jsou zvědaví, jestli našli další díl
Lucy, ale našli něco úplně jiného. „Plochá tvář“ je nový vzpřímený lidoop
z doby Lucy, před 3 milióny let. Jsou to dva vzpřímení lidoopi – jsme tedy
potomky Lucy nebo Ploché tváře?
Jak tento tvor
komunikoval a nakolik se podobal člověku? Do příběhu lidského rodu se vnáší
nový poznatek – odhaluje diverzi – nešlo o štafetový závod, při němž by vývoj
probíhal od jednoho druhu k druhému. Pokud se bok po boku vyvíjeli dva
předchůdci, mohlo jich být více? Chrup svědčí o pojídání ovoce, žil
v kraji, jemuž vládli predátoři.
Plochá tvář není
tak chytrý ani silný, aby se vypořádal s krokodýli – musí šplhat na
stromy. Tisíce let se dělí s Lucy o stejné území. Jsou si podobní, ale jak
to, že jsou vedle sebe? Žili odděleně? Soupeřili o potravu? Procházeli kolem
sebe nevšímavě nebo se pouštěli do konfliktů? Jeden z těchto tvorů mohl
být naším předkem. Potřebujeme nález další fosilie.
Před 3,5 milióny
let se naše stopa vytrácí, potom ale přichází jiný úžasný druh – homo erectus,
další klíčová postava při našem pátrání po předcích. Homo erectus se před 2
milióny let lišil od ostatních existujících druhů. Na rozdíl od dřívějších
druhů disponuje novými fyziognomickými rysy. Byl to objevovatel a cestovatel.
Badatelé se
domnívají, že zamířil do Turecka a do východních koutů Evropy.
V Gruzii
objevili lebky homo erectus. Vykonal tedy nejen namáhavou pouť až sem, ale
dokázal i svou přizpůsobivost. Nelze přežít bez pojídání masa. Musel tedy
lovit. Šimpanzi by nevydrželi bez čerstvého ovoce. Nedošli by ani do Londýna.
Kdy člověk
vzpřímený prokázal přizpůsobivost? Dříve se badatelé domnívali, že to bylo před
1 miliónem let, ale teď je jasné, že to bylo o mnoho dříve. V období před 1,5
miliónem let se nacházejí stopy po homo erectus, kdy došlo k magnetickému
přepólování Země. Odkazy se týkají jednoho data.
Homo erectus
používal kameny a oblázky k házení – byly to zbraně. Zřejmě se postavil
predátorům a začal se živit masem, začal lovit.
Kameny jsou
důkazem prehistorických bojů mezi člověkem a predátory. Kámen je geniální, může
být použit jako nástroj, ale může i na dálku zasáhnout cíl. Mohl se podílet na
rozvoji speciálních mozkových aktivit – přesnost, odhad, zacílení. Myšlení se
přizpůsobovalo - a tvor s takovým myšlením dokázal přežít zimu. Jedl
morek, zřejmě rozbíjel kosti a dostal se tam, kam se predátoři nedostali.
Naučil se žít v džunglích, v poušti, překonávat vodu, přežívat zimu a
neustále cestovat. Člověk stěhovavý. To je tak trochu dodnes, proto je
nešťastný, když nemůže cestovat, pendlovat, navštěvovat vzdálená místa a opět
se vracet.
Na pouti do
Indonésie se setkal s malým Hobitem. Jeden milión a osm set let zpátky –
tuto krajinu jistě ovládalo více hominidů, vzpřímeně kráčejících lidoopů.
Objevil se člověk „zručný“… Jak spolu vycházeli homo erectus a další hominidi?
Nadbytek vitaminu
A způsobuje, že se kosti mění, ale chce to speciální jídlo. Zatímco ostatní
hominidi vymírali, homo erectus jedl něco, co mělo v sobě hodně vitaminu
A, takže se uzdravoval z nemocí a vesele přežíval i to, co jiní nepřežili.
A další věc - homo erectus byl první, kdo se stal pánem ohně. A také se ocitl
na začátku lidských emocí, z jeho doby se našly pozůstatky po pohřbu na
hranici, pohřbu žehem.
S ohněm může
člověk spát na zemi, paže a dlaně mohou získat tvar, jaký máme dnes, protože už
nemusí lézt po stromech. Aby ulovil a zabil jinou opici musel spotřebovat více
kalorií. Pro dávné lidi nemělo maso ještě takovou hodnotu, ale když měli oheň a
pekli maso, dostávali do sebe více energie, zlepšovalo to trávení. A mělo to
také vliv na mozek. Maso bylo tepelně upravené, zbavené nákaz. Homo erectus byl
náhle na špičce vývoje, prošel díky ohni velkou změnou, změnila se jeho kostra,
podobala se kostře dnešního člověka – to vše díky ohni. Díky masu roste mozek,
homo erectus je připravený převzít pomyslný štafetový kolík mezi hominidy.
Robustus stejně jako erectus vyřešil otázku přísunu kalorií. Šlo nejen o
svalovou tkáň, ale i o práci mozku.
Erectus a
robustus byli zpočátku kořistí masožravců, ale když se naučili pojídat termity
a získávali maso z jiných, menších živočichů, začali postupně lovit. Byli
to mrchožrouti, ale později i lovci. Používali nástroje na lovení mravenců,
vykopávání hlíz, na řezání masa, olupování kůry stromů, na dobývání termitišť.
Nástrojů přibývá, nastává specializace. Nástroje vypovídají o kvalitě mozku a
schopnosti myšlení. Šimpanzi hledají termity pomocí trávy, když je termitiště
měkké. Ale homo erectus se dostal dovnitř vždy, i když bylo jako betonový
skelet.
Mravenci mají
zvláštní látky proti virům, které pro sebe získával homo erectus.
Proč nezvítězil
Goliáš? Čím jste větší, tím víc potřebujete svalů. Nastává otázka chlazení –
kůže a končetiny pomáhají chladit organismus, ale jestli se přece jenom
nedokážete vyrovnat s horkem jako menší homo erectus, jdete nekompromisně
od válu.
Před 800 000 lety
nečekaně narazil homo erectus na hobita. Byl to trpaslíček, úplně malinkatej.
Podobal se modernímu člověku v miniaturní verzi. Vědci se diví, jak se
mohl člověk takhle zmenšit? Asi díky klimatické změně. Na ostrově Flores žily i
malé druhy slonů…
Goliash měřil dva
metry a hobit měl asi
No, ale co
naplat, nakonec jsme zvítězili my, s nejhbitějším jazykem a
nejvychcanějším mozkem.
konec
Technická podpora
50814
51142
51187
54578
54910
54963
55016
55036
55048
55091
59611
59749
64087
64784
65464
65476
65483
konec