Malá exkurze

do historie lidského rodu

(jak jej ovlivňovala činnost sopek)

Homo erectus byl první pán ohně. Uměl ho i rozdělat a mohl do sebe nasoukat více masa, než předtím. Díky ohni a masu se začíná měnit jeho kostra. Začíná se podobat člověku. Ovládnutí ohně má vliv na vývin mozku – díky většímu příjmu masu přebírá vedoucí štafetový kolík mezi ostatními hominidy. Kdoví jaký tajemný evoluční úkol mají dnes vegetariáni?

Homo robustus stejně jako erectus řešil kalorický problém – na to, aby mohl lovit nebo se bránit predátorům potřeboval svalovou tkáň. Byl kořistí masožravců, ale naučil se pojídat termity. Byl jak mrchožroutem, tak lovcem. Používal nástroje na kopání uhlí, lovení mravenců, na dobývání se do termitišť, prostě na cokoliv. Pracovní nástroje vypovídají o kvalitě myšlení. Šimpanzi více hledají, lidé řeší... Díky pojídání mravenců získal člověk větší odolnost vůči virům, stal se nejsilnějším a flexibilnějším.

Oheň změnil dějiny. Při výpravě za masem ale není známo, jestli homo erectus více lovil nebo byl více mrchožroutem.

Homo erectus, náš Adam, dal vzniknout novému člověku.

Před 700 000 lety se na scéně objevuje Goliash, lovící pomocí oštěpů zebry a buvoly. Díky masu byl Goliash naprosto fantastický typ hominida, byl to největší hominid, jaký kdy žil. Měřil přes 2 metry. Vedle Goliashe existoval také Hobit. V té době byl každý Indonéský ostrov jedinečnou endemickou oázou. Jakou roli hrál v našem rodokmenu Hobit? A jakou hrál Goliáš? Byl to dobře stavěný tvor s vynikající muskulaturou. Možná, že nějaký přežil do dnešních časů… žeby Arnold… kdoví?

Hobity vyhladil před 12 000 lety výbuch sopky, kdoví, jestli ještě dnes existují jejich potomci, asi už ne… Moderní lidé mohli přežít, protože byli cestovatelé, nebyli na jednom místě, byli rozmístění.

Na základě analýzy genů lidí z celého světa dnes víme, že před 74 000 lety jsme během jednoho okamžiku málem vyhynuli. Výbuch sopky Toby na Sumatře byl tak silný, že se na několik let ochladilo. V Africe bylo pouze 2000 lidí. Kdyby byl sopečný výbuch o něco větší, mohli jsme zmizet, dnes bych neměl pro koho psát… (upíři by asi nevyhynuli)… Nastala doba, kdy přežít mohli jenom chytří lidé. Kdoví, kdo by přežil dnes… Nové podmínky donutily lidské myšlení, aby se roztočilo na plné obrátky. Následovaly evoluční myšlenkové skoky, včetně vynálezu oděvu. Díky přiléhavému oděvu se člověk zbavil vši dětské. Objevila se móda, ano už tehdy – například se začaly zvýrazňovat oči – to platí dodnes. Kdo nemá zvýrazněné oči, jakoby neexistoval…

Blombos je jeskyně na pobřeží jižní Afriky, kde asi byli ti, kteří přežili. Asi se občas i nudili, našli se tam zbytky drobných plžů, kteří se v okolní přírodě nevyskytují, ulity sloužily jako korálky, náramky a náhrdelníky – ulity jsou poprášené okrovým pigmentem - někdo je nabarvil, čili se jednalo o šperky. Co to znamená? Šperky obvykle nenosíte, když vás nezajímá, co si o vás myslí druzí a to je ryze lidská vlastnosti. Korálky představují skok v lidském myšlení. Stane se to, když vaše chování a myšlení začne být ovládáno symbolismem. Moderní lidské chování se s hodně velkou pravděpodobností zrodilo v Africe a to o 35 000 let dříve, než se předpokládalo.

Další velký skok – vynález oděvu. Moderní lidé z Blombos se už před 74 000 lety oblékali. Katastrofa, která málem vyhladila náš druh se stala pochodní lidské tvořivosti.

Jeskynní malby představují úsvit lidské fantazie. A - co dále podnítilo souvislost myšlení s verbálním projevem? Genetické změny začínají přinášet výhody. Člověk má geny téměř identické s šimpanzem. Ale šimpanzi si nezačali zvýrazňovat oči.

Potomci moderních lidí přišli před 45 000 lety do Evropy a přinesli s sebou pochodeň lidského rozumu. Co se stalo na úsvitu lidské tvořivosti? Víme velmi málo o genech, které určují inspiraci a tvořivost. Co podnítilo moderní myšlení? Byla to zřejmě schopnost vývoje našeho jazyka. Během lidské evoluce jsme prošli obdobím velkých změn. Porovnáváme-li náš gen s téměř identickým genem šimpanzů, zjišťujeme, že dvě mutace tohoto genu se u nás objevily už dávno a dávno… umožnilo nám to pohybovat ústy a jazykem – artikulovat - schopnost řeči nás odlišuje od ostatních tvorů. Řeč umožňuje předávat myšlenky – komunikovat. Richard Wrangham se zabývá studiem šimpanzů – říká, že šimpanzi nemají možnost usměrňovat násilníky ve svém společenství, takže jsou typicky despotickým druhem. My jsme překvapivě mírumilovní a chováme se k sobě hezky. Výskyt prudké agrese je 1000x četnější u šimpanzů. Ale vedeme války – má to snad na svědomí relativní vyvážení agrese? Už jsme si ale vysvětlovali, že války jsou výsledkem snažení ekonomů a bankéřů, proto podle naší filosofie považujeme ekonomii (vedle náboženství, etiky a politiky) za jednu z největších lží v dějinách lidstva. Kdyby nebylo vlastnictví půdy, ekonomie, peněz a bankéřů, je pravděpodobné, že by lidé mezi sebou ani náhodou neválčili. Ekonomie, ideologie, propagace, mafie… stačí se trochu zamyslet a jsme na svém…

Komunikace je obrovská výhoda proti ostatním druhům. Těžíme z chytrosti a vynálezů druhých lidí. Individualistický homo erectus vynalezl sekeru a jiné nástroje, ale ty se po mnoho let neměnily. My jsme jiní, flexibilnější. Když máme problémy, hned vyprodukujeme nekončící přísun nápadů, díky nimž většinu problémů vyřešíme a vytváříme další a další nástroje. Homo erectus by tady pořád pobíhal se sekerkou. I když je na druhou stranu pravda, že homo erectus by asi nikdy neupadl do ekonomického otroctví, což pro nás přestavuje myšlenkový paradox, do něhož upadne každý systém, vymyšlený člověkem.

Příroda si milióny let pohrávala s lidskou podobou, každý druh opustil Afriku a po čase většinou vyhynul díky sopečným erupcím. V Evropě jsme prožili setkání s neandrtálcem (docela dobře si na to pamatuju, byla to sranda), je možné, že jsme pocházeli ze stejného otce – z goliáše a soupeřili jsme o stejnou půdu. Potom jsme se setkali s malým hobitem v Indonésii. Přírodní laboratoř pro vytvoření člověka byla nadlouho uzavřená. Prožili jsme štěstí tvora, který přežil díky výjimečným okolnostem. Dnes po této planetě chodí jediný druh člověka. Byla to zřejmě naše vynalézavost, která nám umožnila zvítězit nad ostatními a stát se jedinými vládnoucími obyvateli této planety. Naše cesta od opice k člověku je dlouhá výprava. Ukázalo se, že vítězství je na straně spolupracujících opic – homo sapiens.

Příroda hodně experimentovala s naší podobou. Velcí, malí, chlupací, holí, nazí, přežili jsme, ale málem se nám to nepodařilo.

Záhada lidského rodu - stopa začíná v Africe, tady jsme sestoupili ze stromů a začali chodit po dvou. Jsme jediní dvounozí savci. Člověk prošel řadou proměn a hned jak mohl, vydal se z Afriky do světa – přitom ho zabíjeli predátoři, šavlozubí tygři, jiní lidoopi…

Na indonéském ostrově Flores se našla kostra zcela nového druhu člověka. Patří k největším objevům za posledních 50 let. Kvůli tomuto objevu je třeba přepsat všechno, co jsme dosud věděli. Kolik bylo lidí, odkud přišli? Nové kosti se nápadně liší od všeho, co dosud známe. Je to nový druh, kvůli kterému je třeba přepsat dějiny lidského roku. Ano, mluvím o již zmiňovaném Goliáši. Byli našimi předky obři? Naši předci zřejmě byli větší, než jsme si kdy představovali. Ale proč jsou pryč a my jsme zůstali? Proč jsme tak nezdolným druhem? Goliáš a malý člověk v Indonésii jsou dva extrémy.

Dlouho jsme považovali lidskou evoluci za štafetový závod – vědci mysleli, že evoluce je přímočarý příběh. Jeden předek sestoupil ze stromu, ale tak tomu zřejmě nebylo. Ono těch tvorů, kteří se ladně snesli z větví na zem bylo asi více… Místo štafety tady byl zápas. Nebo přímo bitka. Příroda bláznivě experimentovala, nešlo o symetrický genetický vývojový strom. Najednou tady byly různé druhy člověka, které mezi sebou soupeřili. Umíte si představit, jak to vypadalo, když různé druhy myslících tvorů přišli najednou na stejné místo? Setkání s jinou skupinou „lidí“ muselo být mimořádně stresující. Docházelo ke střetům a je možné, že konkurenti se navzájem pojídali. Svaly a mozek rozhodovaly o přežití, ale nic z toho nebylo rozhodující – rozhodující byla náhoda. Možná bychom se zhrozili, kdybychom se dozvěděli, jaká neuvěřitelná maličkost nám pomohla, že jsme to byli zrovna my. Je to doslova zázrak, že jsme tady zrovna my. Vykopávky v Africe mění pohled na evoluce. Nová generace mladých badatelů odpovídá na otázku, proč jsme se zrovna my vynořili z ringu, zaplněného vzpřímenými lidoopy.

Vraťme se o 7 miliónů let zpátky – kdy se objevily první náznaky oddělení od opic a lidoopů. Před 3 milióny let se objevuje Lucy (matka našeho rodu). Lucy nebyla ani člověk, ani opice – byla hominid. Chodila po dvou nohách, ale mohla také šplhat po stromech. Mozek a tělo měla asi jako šimpanz. Stehenní kosti směřují dovnitř. Proměňuje se pánev, podobá se pánvi ženy. Ústa se podobají lidským – jsou menší, s menšími špičáky. Její druh se vyskytoval po celé Africe. Byl tady ještě jiný lidský druh vedle Lucy? Týmy hledačů se přebírají kostmi… a v roce 1999 nalézají desítky úlomků – jsou zvědaví, jestli našli další díl Lucy, ale našli něco úplně jiného. „Plochá tvář“ je nový vzpřímený lidoop z doby Lucy, před 3 milióny let. Jsou to dva vzpřímení lidoopi – jsme tedy potomky Lucy nebo Ploché tváře?

Jak tento tvor komunikoval a nakolik se podobal člověku? Do příběhu lidského rodu se vnáší nový poznatek – odhaluje diverzi – nešlo o štafetový závod, při němž by vývoj probíhal od jednoho druhu k druhému. Pokud se bok po boku vyvíjeli dva předchůdci, mohlo jich být více? Chrup svědčí o pojídání ovoce, žil v kraji, jemuž vládli predátoři.

Plochá tvář není tak chytrý ani silný, aby se vypořádal s krokodýli – musí šplhat na stromy. Tisíce let se dělí s Lucy o stejné území. Jsou si podobní, ale jak to, že jsou vedle sebe? Žili odděleně? Soupeřili o potravu? Procházeli kolem sebe nevšímavě nebo se pouštěli do konfliktů? Jeden z těchto tvorů mohl být naším předkem. Potřebujeme nález další fosilie.

Před 3,5 milióny let se naše stopa vytrácí, potom ale přichází jiný úžasný druh – homo erectus, další klíčová postava při našem pátrání po předcích. Homo erectus se před 2 milióny let lišil od ostatních existujících druhů. Na rozdíl od dřívějších druhů disponuje novými fyziognomickými rysy. Byl to objevovatel a cestovatel.

Badatelé se domnívají, že zamířil do Turecka a do východních koutů Evropy.

V Gruzii objevili lebky homo erectus. Vykonal tedy nejen namáhavou pouť až sem, ale dokázal i svou přizpůsobivost. Nelze přežít bez pojídání masa. Musel tedy lovit. Šimpanzi by nevydrželi bez čerstvého ovoce. Nedošli by ani do Londýna.

Kdy člověk vzpřímený prokázal přizpůsobivost? Dříve se badatelé domnívali, že to bylo před 1 miliónem let, ale teď je jasné, že to bylo o mnoho dříve. V období před 1,5 miliónem let se nacházejí stopy po homo erectus, kdy došlo k magnetickému přepólování Země. Odkazy se týkají jednoho data.

Homo erectus používal kameny a oblázky k házení – byly to zbraně. Zřejmě se postavil predátorům a začal se živit masem, začal lovit.

Kameny jsou důkazem prehistorických bojů mezi člověkem a predátory. Kámen je geniální, může být použit jako nástroj, ale může i na dálku zasáhnout cíl. Mohl se podílet na rozvoji speciálních mozkových aktivit – přesnost, odhad, zacílení. Myšlení se přizpůsobovalo - a tvor s takovým myšlením dokázal přežít zimu. Jedl morek, zřejmě rozbíjel kosti a dostal se tam, kam se predátoři nedostali. Naučil se žít v džunglích, v poušti, překonávat vodu, přežívat zimu a neustále cestovat. Člověk stěhovavý. To je tak trochu dodnes, proto je nešťastný, když nemůže cestovat, pendlovat, navštěvovat vzdálená místa a opět se vracet.

Na pouti do Indonésie se setkal s malým Hobitem. Jeden milión a osm set let zpátky – tuto krajinu jistě ovládalo více hominidů, vzpřímeně kráčejících lidoopů. Objevil se člověk „zručný“… Jak spolu vycházeli homo erectus a další hominidi?

Nadbytek vitaminu A způsobuje, že se kosti mění, ale chce to speciální jídlo. Zatímco ostatní hominidi vymírali, homo erectus jedl něco, co mělo v sobě hodně vitaminu A, takže se uzdravoval z nemocí a vesele přežíval i to, co jiní nepřežili. A další věc - homo erectus byl první, kdo se stal pánem ohně. A také se ocitl na začátku lidských emocí, z jeho doby se našly pozůstatky po pohřbu na hranici, pohřbu žehem.

S ohněm může člověk spát na zemi, paže a dlaně mohou získat tvar, jaký máme dnes, protože už nemusí lézt po stromech. Aby ulovil a zabil jinou opici musel spotřebovat více kalorií. Pro dávné lidi nemělo maso ještě takovou hodnotu, ale když měli oheň a pekli maso, dostávali do sebe více energie, zlepšovalo to trávení. A mělo to také vliv na mozek. Maso bylo tepelně upravené, zbavené nákaz. Homo erectus byl náhle na špičce vývoje, prošel díky ohni velkou změnou, změnila se jeho kostra, podobala se kostře dnešního člověka – to vše díky ohni. Díky masu roste mozek, homo erectus je připravený převzít pomyslný štafetový kolík mezi hominidy. Robustus stejně jako erectus vyřešil otázku přísunu kalorií. Šlo nejen o svalovou tkáň, ale i o práci mozku.

Erectus a robustus byli zpočátku kořistí masožravců, ale když se naučili pojídat termity a získávali maso z jiných, menších živočichů, začali postupně lovit. Byli to mrchožrouti, ale později i lovci. Používali nástroje na lovení mravenců, vykopávání hlíz, na řezání masa, olupování kůry stromů, na dobývání termitišť. Nástrojů přibývá, nastává specializace. Nástroje vypovídají o kvalitě mozku a schopnosti myšlení. Šimpanzi hledají termity pomocí trávy, když je termitiště měkké. Ale homo erectus se dostal dovnitř vždy, i když bylo jako betonový skelet.

Mravenci mají zvláštní látky proti virům, které pro sebe získával homo erectus.

Proč nezvítězil Goliáš? Čím jste větší, tím víc potřebujete svalů. Nastává otázka chlazení – kůže a končetiny pomáhají chladit organismus, ale jestli se přece jenom nedokážete vyrovnat s horkem jako menší homo erectus, jdete nekompromisně od válu.

Před 800 000 lety nečekaně narazil homo erectus na hobita. Byl to trpaslíček, úplně malinkatej. Podobal se modernímu člověku v miniaturní verzi. Vědci se diví, jak se mohl člověk takhle zmenšit? Asi díky klimatické změně. Na ostrově Flores žily i malé druhy slonů…

Goliash měřil dva metry a hobit měl asi 120 cm. A přesto to byl zdatný lovec. V podstatě je asi jedno, jestli zvíře uloví velký nebo malý lovec. Máme důkazy, že útočil na miniaturní slony.

No, ale co naplat, nakonec jsme zvítězili my, s nejhbitějším jazykem a nejvychcanějším mozkem.

kkonec

konec