Zvyky a rituály
Když pořád prší a vy
nevíte, jak ten déšť zastavit, můžete použít metodu, kterou dlouhá léta s úspěchem
zkoušeli staří Telugové – pošlete do deště nahou holčičku s kusem hořícího
dřeva – to spolehlivě zastaví každý désť. Též jsme zkoušeli, jestli se to dá
použít i pro zastavení sněžení – a ejhle, funguje to naprosto dokonale. Nahá
holčička, která vyběhne do prudké chumelenice a ukazuje padajícím vločkám
hořící poleno, spolehlivě zastaví každou vánici. Musíte ale dávat pozor, aby
vám holčička během rituálu nezapadla někam do závěje.
Jak přivolat déšť? Metod
je mnoho…
V jižním a západním
Rusku se jako dešťové kouzlo uplatňuje koupel. Někdy po mši v kostele farníci
povalí popa na zem a v šatech ho polijí vodou. A někdy se zase ženy, které
si nesvléknou šaty, koupou v celých houfech na den svatého Jana Křtitele a
přitom potápějí do vody figuru z větví, trávy a bylin, jež má představovat
světce. V Kurské gubernii na jihu Ruska, když je velký nedostatek deště,
chopí se ženy cizího chodce, který jde kolem a hodí ho do řeky nebo zlijí od
hlavy k patě. Lidé často chápou procházejícího cizince jako božstvo nebo
personifikaci nějaké přírodní síly. V úředních dokumentech je zapsáno, že
běhen velkého sucha v roce 1790 rolníci v Serbeuti a Weboutz
shromáždili všechny ženy a přinutili je ke koupeli, aby začalo pršet. Arménské
dešťové kouzlo žádá, aby byla vhozena do vody knězova žena a pořádně namočena.
Arabové ze severní Afriky považují za prostředek proti suchu vhození svatého
muže do pramene, bez ohledu na to, jestli s tím souhlasí nebo nesouhlasí. V Minnahasse,
provincii na severním Celebesu, je koupel kněze považována za dešťové kouzlo.
Když dlouho neprší na středním Celebesu a rýže začíná vadnout, vydávají se
mnozí vesničané, zejména mladí lidé, k potoku v okolí a za hlasitého
křiku na sebe cákají vodu nebo ji rozstřikují z bambusových trubiček.
Někdy napodobují dešťové kapky tím, že pleskají rukama o vodní hladinu, anebo položí
na vodu obrácenou tykev a prsty na ni bubnují.
Někde se přepokládá, že
ženy mohou přivolat déšť tím, že ořou nebo předstírají, že ořou. Pšavové a
Chevsurové na Kavkaze mají obřad, kterému se říká orání deště a který se
provádí v době velkého sucha. Děvčata se zapřáhnou do pluhu, táhnou jej do
řeky a brodí se ve vodě až po pás. Za stejných okolností dělají arménské dívky
a ženy totéž. Nejstarší žena nebo manželka kněze se oblékne do knězových šatů, zatímco
ostatní, oděné jako muži, táhnou pluh ve vodě proti proudu. V Gruzii, když
trvají sucha už příliš dlouho, zapřáhnou děvčata na vdávání po dvojicích a dají
jim dobytčí jařmo na ramena. Kněz drží opratě a zapřažené dívky žene přes řeky,
louže a bažiny a děvčata se modlí, křičí, pláčou a smějí se. V jednom transylvánském
okrese, když je země suchem vyprahlá, se některé dívky, vedené starší nahou
ženou svléknou donaha, pokradmu vezmou brány, nesou je přes pole k potoku a
tam je položí na vodu. Potom si na brány sednou a hodinu udržují v každém rohu
plamínek. Pak nechají brány na vodě a jdou domů. K podobnému dešťovému
kouzlu se uchylují v některých částech Indie. Nahé ženy táhnou v noci
pluh přes pole, ale muži se po tu dobu pečlivě drží stranou, protože by jejich
přítomnost kouzlo narušila.
Někdy se dešťová kouzla
provádějí pomocí mrtvého. Na Nové Kaledonii si přivolávači deště načernili celé
tělo, pak vykopali mrtvého, kosti odnesli do jeskyně a polévali je vodou.
Věřili, že duše zemřelého promění vodu v déšť…
Magické ovládání větru
Když je horký den a
Jakut má před sebou dlouhou cestu, vezme kámen, který se mu podařilo nalézt ve
vnitřnostech nějakého zvířete nebo v rybě, ováže okolo něj koňskou žíni a
přiváže jej na hůl. Pak mává touto holí kolem a pronáší zaříkání. Brzy začne
vanout chladný vánek. Má-li si zajistit chladný vítr pro příštích devět dní,
musí nejprve ponořit kámen do ptačí nebo zvířecí krve a pak jej obětovat
slunci, zatímco se kouzelník třikrát otáčí kolem své osy proti směru sluneční
pouti. Jestliže si Hotentot přeje, aby přestal foukat vítr, vezme jednu ze
svých nejpromaštěnějších koží a pověsí ji na tyč, protože věří, že vítr se bude
snažit kůži sfouknout dolů, tím ztratí všechnu svou sílu a usadí se. Domorodci
z ostrova Bibili u Nové Guineje jsou pověstní tím, že přivolávají vítr
tak, že foukají vlastními ústy. Za bouřlivého počasí lidé z Bogadjim říkají:
„Lidé z Bibili se do toho zase dali, pořád foukají.“ Jiný způsob přivolání
větru, který se provozuje na Nové Guineji, je lehké tlučení holí do větrného
kamene. Kdyby se tlouklo silně, vyvolalo by to uragán. Ve Skotsku vyvolávaly
čarodějnice vítr tím, že namočily do vody hadr, pak jím uhodily třikrát o kámen
a vyslovily zaklínací formuli.
Umění poutat vítr do tří
uzlů tak, že s rozvázáním každého uzlu roste jeho síla, se připisuje
kouzelníkům v Laponsku a čarodějnicím na Shetlandských ostrovech.
Shetlandští námořníci stále ještě kupují větry v podobě zauzlených šátečků
nebo nití od stařen, které tvrdí, že vládnou bouřím. V Lerwicku jsou
dodnes staré báby, které se živí prodáváním větru. Odysseus dostal větry v koženém
měchu od Aiola, krále větrů. Motumotuové na Nové Guineji si myslí, že větry
posílá oiabský kouzelník, každý vítr má zavřený v jiném bambusu a ty
otvírá, jak se mu zachce. Na vrcholu hory Agu v Togu v západní Africe
sídlí fetiš nazývaný Bagba, jemuž se připisuje moc nad větrem a deštěm. Jeho
kněz přechovává větry, zavřené ve velkých hrncích.
No, můžeme si z toho
dělat legraci, ale když jsme si hráli s bubínkem na přivolání deště a k tomu
jsme zkoušeli účinky urinální magie, tak vypukly první velké záplavy, kdy byla
i Praha pod vodou… A větry se nám podařilo naprosto přesvědčivě rozpoutat
pomocí fazolí z Lidlu…
Je všechno jenom náhoda?
-raw-
----------------------------------------------------------------
Podívejte se na
zajímavé abstraktní obrázky,
malířka se jmenuje
Barbora Kašparová
a její dílo najdete na
Barbora Kašparová je
nesmírně citlivá bytost, která má zvláštní schopnost vysoké empatie. Patří
k několika málo lidem, které mohu s radostí doporučit i na
automatickou kresbu nebo intuitivní rozbor vaší životní situace. Zkuste a
uvidíte, že ono cosi, co se má údajně vznášet někde mezi nebem a zemí, skutečně
existuje.
barbora.kasparova@abstraktniobrazy.cz
kkonec