Bazar –
starší novinky
Smutný, šedý
jednopatrový dům stál, nevzhledný a opuštěný, kus cesty za vesnicí. Už zdálky
působil jako podařená kulisa z amerického hororu.
„Tak jsme tady,“ Nick
vypnul navigaci a zručně navedl své elegantní BMW Cabrio na příjezdovou cestu.
„Ta šestá řada
bavoráků se skopčákům docela povedla,“ řekl zasněně, vypnul bi-xenonové
světlomety a zvolna přesunul svůj zrak z kontrolního dispeleje
s výraznými dizajnovými prvky na vedle sedící dívku. Jana se slastně
protáhla na světle oranžovo-červeném koženém sedadle… byla úplně nahá. Na sobě
měla jen integrované bezpečnostní pásy a zlatý náramek…
„To byla parádní
jízda… není nad to si honit kundíka při projíždějí lesem na nejvýše položené
silnici v republice…“
Nick vystoupil:
„Vem si boty a pojď dovnitř!“
Otevřel hlavní
vchod, vypnul alarm a začal z auta nosit do pokoje kufříky
s elektronikou.
„Můžeš, lásko,
zapnout počítače, zkus, jestli se tu chytne wifina, prý tady mají pokrokového
starostu nebo kaplana, či kdo tady ten bordel vede, tak by tady měli mít i
funkční síť.“
Jana zapnula
počítače, „už to nabíhá… hm, pomalu jako vždycky… přístupné sítě tady jsou…
jedna vietnamská, dvě čínské… musím si dát něco k pití.“
Nick zálibně
pozoroval ztepilou nahou nymfomanku, jak se s grácií bohyně sexu pohybuje
na vysokých podpatcích po místnosti.
„To je hezký,
fakt hezký,“ konstatoval spokojeně, „připadám si jak úspěšný podnikatel se svou
nahou asistentkou…
„Jani, víš nad
čím jsem v poslední době dost uvažoval?“
„To nevím…“
„Nad definicí
zmrda. Došel jsem k závěru, že pravidlo číslo jedna říká, že každý člověk
je zmrd. Pravidlo číslo dvě říká, že pokud se někdo jako zmrd ještě neprojevil,
je jenom otázkou času, kdy do stadia zmrda dospěje a pravidlo číslo tři zní, že
pokud někdo ani ve své podstatě zmrd není, tak se na něho ostatní zmrdi dívají
jako na postiženého a snaží se z něho zmrda co nejdříve udělat.“
Jana se zasmála:
„Kde je tady hajzl? Potřebuju se vychcat…“
„Myslím, že bude na
chodbě,“ Nick prošel chodbou a nahlédl do několika dveří, „jo, tady to je… i
s koupelnou… ještě přinesu žrádlo a klece a pustíme se do práce. Za chvíli
přinesl z auta tašku s jídlem a pitím a svazek kovových tyčí,
z nichž začal zručně sestavovat velkou klec na psy.
Jana se uvelebila
v křesle před výpočetní technikou…
„Tak, už tam
jsem,“ zvesela ťukala do klávesnice note-booku se značkou nakousnutého jablka.
„Jseš na
Facebooku?“ Nick se naklonil Janě přes rameno a zlehka ji chytil za bradavky.
Na obrazovce se objevila FB diskuze…
Jana: Ahoj lidi,
tak už jsme zase v Monte Carlu. Je to tady báječné, vždycky sem jezdíme
tak na dva dny, podíváme se do casina a taky na tenis. Je nádherné počasí!
Škoda, že tu nemůžete být s námi. Pošlu fotku Karla, jak stojí na útesu nad mořem, je to fakt
boží! Zítra odpoledne se vracíme.
Nick: „Ukaž, co
ti píšou přátelé… pozvalas je, aby každý, kdo bude chtít, k nám přijel
pozítří na oslavu?“
Jana: „Jo, je to
tady, úplně všechno, i s fotkou, kde mají odbočit z lesní cesty přímo
k nám.“
Nick: „To je
dobře. Chceš si zaprcat?“ Přitiskl se k Janě, „takové hezké kočičce se
musí pořád protahovat dírka, aby nezarostla…“
Za chvíli už
divoce dováděli v posteli…
„Kurva, to byl
orgáč jak prase!“ zasípal Nick uznale, sotva se do Jany zezadu vystříkal a
těžce se svalil na bok. Do romantického večera tiše blikaly zapnuté monitory…
„Víš, že si teď
připadám jako jeden z naháčů intervalového muzikálu Václava Boury?“ řekl
Nick zasněně.
„Cože?“ Jana se
na něho nechápavě podívala.
„Boura. Neznáš?
Intervalový nebo interaktivní muzikál Naháči, co mapuje život v džungli
sociálních sítí na netu.“
„Slávek Boura,
ne?“
„No jo, tak
Slávek… já sice pořád nevím, o co v tom muzikálu jde, to jsem se nikde
nedočetl, ale asi tam budou nějaké písničky.“
„Aha. To by bylo
dost revoluční… vzhledem k situaci na současné hudební scéně… nemáš nějaký
kapesník? Mně to teče z kundy…“
„Jo, tady, here
you are,“ zarecitoval Nick, „will you pass me the šnuptychl? Plíííís? To musí
být hezký, psát v dnešní době musically – námět z prosté duše
jednoduchý - šlápl naháč na minu, ozval se výbuch smíchu, natrhlo mu to míchu a
už nikdy, ani v dalším životě se mu nepostavila roura… Napsal vtipný Slávek
Boura. Ale stejně je zajímavé, že když člověk šlápne na minu, tak v tu
chvíli je úplně jedno, jestli je přitom oblečený nebo nahatý… jsou prostě
situace… hergot, kolik je hodin? Musíme se připravit.“
Naháči vyskočili
z postele, Jana odběhla do koupelny a Nick vyjmul z pouzdra pistoli,
klasickou devítku a položil ji na stůl. Z tašky vyndal dva silné
elektrické paralyzéry, vyzkoušel jejich funkci a položil je vedle pistole. Za
chvíli se ve dveřích objevila Jana: „Dáš si redbull? Nebo mám udělat kafe?“
„Redbull i kafe…“
Zhasli a tiše
popíjeli. Čekali. Číhali jak šelmy uprostřed úplňkové noci…
„Zloději,
zloději, ve dne, v noci chodějí,“ broukal si Nick.
Uplynuly tři
hodiny a zvenku se ozval vzdálený chod motoru.
„Jsou na silnici,“ zašeptal Nick, „a
zastavili... to bude návštěva…“
„Bacha, už jsou tady,“ Jana ukázala na
blikající signál hlásiče pohybu, napojeného na počítač. Zvenčí se ozvalo
opatrné škrábání na dveře. Něco cvaklo v zámku a dveře se pomalu,
pomaloučku otevřely. Do místnosti tiše vklouzly dva stíny. Hezky jeden za
druhým. Vtom se ozval chřestýší útok eletrických paralyzérů. A opět se rozhostilo
ticho. Obě situety ležely nehybně na zemi.
„Jdu se podívat ven,“ zašeptal Nick.
Opatrně vyšel před dům a zmizel v temném houští. Asi po minutě se ozvala
další rána, pocházející z Nickova taseru.
Za chvíli se Nick objevil, na zádech nesl
vyzáblého mladého muže, nacházejícího se v lehkém bezvědomí.
„Byl tam ještě jeden hajzlík, jinak je to
čistý. Celkem tři kusy, to není špatný… tak z nich uděláme taky naháče,
dva zatím necháme v kleci a jednoho už můžeme připravit.“
Během půlhodinky se v kleci na psy
nespokojeně svíjeli dva nazí muži, zručně svázaní do kozelce a s roubíkama
v papulách… Jana je čas od času obdařila elektrickým pohlazením
z vojenského paralyzéru – a jeden naháč byl přivázaný vleže na bříšku na
posteli.
„Namaž mu záda jódem,“ přikázal Nick své
nahé asistentce, „ať se s tím doktor zbytečně nesere.“ Rozhlédl se po
místnosti a krátce se zasmál: „Kdybychom jim vyndali ty roubíky, tak by to tady
najednou bylo jak uprostřed rozjetého muzikálu…“
Mezi pátou a šestou se ozval mobil.
„Doktor,“ konstatoval Nick. Před domem
zastavilo auto.
Nick vyhlédl z okna: „To je prdel,
pojď se podívat, to vypadá jak černá sanitka z urbanlegend… autíčko, co
odváží neposlušné děti, hahaha, no nic… dáme se do práce.“
Do místnosti vstoupil muž v bílém
plášti: „Kde je máte?“
„Tady“, ukázal Nick na naháče, ležícího na
posteli. Doktor mu bez otálení píchnul Mengeleho včelku a zručně se pustil do
operace. Za chvíli na tom samém místě ležel i druhý a třetí muž. V malých
přenosných chladících schránkách se rychle hromadily pečlivě vyjmuté orgány.
„Tak to máme šest ledvin, tři páry očí,
jedno srdce, dvě srdeční chlopně…“
Doktor přepočítával odejmuté tkáně na
finanční částku. Za jednu ledvinu to dnes hodí, pokud budete souhlasit, dvacet
šest tisíc dolarů, za jedno oko to bude…“
„Souhlas,“ odtušil Nick, „jako vždycky… a
jako vždycky to chci v hotovosti.“
„Není problém,“ doktor předal Nickovi
kufřík s penězi a odkvačil s chladícími boxy do černé sanitky.
„Zvedáme kotvy, lásenko, byla jsi skvělá,“
Nick políbil Janu do vlasů. Rychle po sobě poklidili, sbalili výpočetní
techniku a nasedli do auta.
Nahá Jana se uvelebila na vyhřátém
sedadle: „Už se těším, jak si ji při jízdě zase nahoním.“
„Ještě, že to má to inteligentní řízení,“
pochvaloval si Nick, když vzrušujícím způsobem rychle manévroval po klikaté
lesní cestě. Kdepak naháči a Facebook, to je naprosto geniální kombinace!“
Zpráva z tisku: Šokující překvapení
zažili manželé Mráčkovi, když se vrátili z týdenní dovolené na Floridě do
své vily v Dolních Štěrboholích… …mrtvoly tří mužů byly odeslány na pitvu
a na rozbor DNA. Na dotazy kriminalistů, jestli někdo věděl o jejich cestě do
zámoří, tvrdili, že určitě nikdo, možná jen pár přátel z Facebooku…
Raven Argoni
---------------------------------------------------------
Víte, proč rytmus,
bubnování a vnímání/prožívání rytmu patří neodmyslitelně k magii a
k magickým rituálům? Proč jsou určité kombinace rytmů léčivé?
Rituálně prožitý rytmus
vás může nabít ohromnou energií, prožitek rytmu souvisí přímo se sexuálním
cítěním a vnímáním životní energie. Uvidíte, že hned, jak dokončím svou vlastní
studii léčivých rytmů, začneme i ty nejhorší onemocnění léčit pomocí speciálně
namíchaného kokteilu rytmických zvuků. Do té doby se musíte spokojit
s neurolem a aspirinem… nebo s chemoterapií.
Klikněte si na
následující odkazy a prožijte si trochu geniálního rytmu se zavřenýma očima…
http://www.youtube.com/watch?v=c4S4MMvDrHg&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=oQpurVm0_7s&NR=1
http://www.youtube.com/watch?v=oQpurVm0_7s&feature=related
Dobrý den Ravene,
v letošním roce jsem úplně náhodou objevila na
internetu článek, který se týkal rozboru barevnosti fasád na domech, konkrétně
v Anglii. Byla jsem moc překvapená, jelikož tam uváděli, že zelená barva domu,
je barva chudých (nejlepší byla červená a modrá). My máme pro svůj dům vybranou
právě světle hráškově-zelenou barvu s bílými lemy kolem oken. Vůbec by mě
nenapadlo přemýšlet více o barvě, teď je velmi módní terakotová, oranžová,
žlutá atd. tyhle barvy se nám opravdu nezamlouvají. Chtěli jsme něco, co
lépe zapadne do okolní přírody a ta zelenkavá se nám jeví nejpříhodněji. Mohu
se zeptat, je skutečně ta barva domu tak rozhodující, prý velmi ovlivňuje
příjmy bydlících a neradi bychom ve stáří živořili.
Děkuji Ti za Tvou odpověď a přeji Tobě i Arianě hodně
lásky, sexu, pohody a skvělé nálady (ta s tím velmi úzce souvisí).
Dobrý den,
ano, je to pravda, že barva jak z psychologického hlediska, tak i
z hlediska synchronicity ovlivňuje spoustu věcí, ale v podstatě nejpodstatnější
se nedá říct, že by nějaká barva byla špatná nebo by negativně ovlivňovala
finanční stav majitele nebo toho, kdo ji používá. Obecně platí, že červená
barva je vhodná pro bulvár, pro choleriky, pro lidi, kteří mají podvědomou
touhu se rychle prosadit i když třeba nemají odpovídající schopnosti, je to
barva reklamy, public relation, barva sexu a také je to barva finančních
machinací, přitahuje pozornost a s ní samozřejmě i všechno ostatní, co souvisí
s majitelem přitažené pozornosti.... barva modrá je barva klidnější, je to
barva jinová, ženská, když bude soutěžit třeba v bulváru barva modrá s
červenou, tak červená obvykle vyhraje (jako například vyhrál svého času červený
Blesk nad modrým Expresem), bleděmodrá je barva, kterou člověk vnímá skoro jako
smrt, odpočinek, stáří, meditaci, není prostě nijak zvlášť průrazná, když bude
internetový portál v modré barvě soutěžit s portálem v barvě červené, tak to
projede. Novinky podpořené červenou barvou se budou zdát novější a lepší...
Zelená barva souvisí s přírodou a také se zdravím, je to barva
regenerace a obnovy. Co se týká magického působení, tak při magii na peníze je nejlepší
barva žlutá (toaletní papír by měl být vždy žlutý, už v rámci magické
synchronicity). Když se dělá magie na zdraví, tak je dobrá zelená. To
samozřejmě platí pro magii, ale ne vyloženě pro barvy, které se používají na
ulici a na autech, kde mají spíš estetický a informativní význam. U dopravního
semaforu se nedá říct, která barva je lepší, každá vám může zachránit život.
Žlutí taxikáři v NY nejsou nijak zvlášť bohatí, většinou jsou to imigranti,
nevím, nevím, jestli by zrovna s nimi člověk měnil svůj životní styl. Stejně
tak pokoj ve žluté barvě nebo žluté světlo nemusí působit příznivě na nervy,
prostě v těchto případech je to nic moc, takže pokud zrovna neděláte magii a
volíte barvu z estetického hlediska, tak je dobré se řídit tím, co se vám líbí,
proč ne. Najděte si na internetu monstrsídla hollywoodských hvězd a
kalifornských zbohatlíků a zjistíte, že červenou nebo žlutou zrovna nezáří. Je
to podobné, jako když módní návrháři hýří na pódiu divokými kreacemi, ale sami
se na konci show předvádějí v decentní černé, aniž by se pyšnili nějakými
chocholy na hlavě nebo zářivě žlutými vestami s oranžovými doplňky. Je
samozřejmě možné statistickým rozborem zjistit, že zelená je barva chudých
(často chodí v zelených montérkách), stejně tak se může tato barva
vyskytnout na nuzném paneláku, ale zřejmě se tak stane hlavně proto, že zrovna
v době, kdy se panelák natíral, byla zelená zlevněná… čili je to spíš
otázka náhody. Viděl jsem nejdražší auta světa ve světle zelené barvě... ale
nebyla zaparkovaná před zeleným činžákem, to je pravda...
Zdravím,
Raven
------------------------------------------
Staň
se modelkou
Jednou, asi ve dvanácti
letech, jsem se na sebe pozorně zadívala do zrcadla a usoudila, že jsem hezká. Rozhodla
jsem se, že to nějak zužitkuji a podobně jako mnoho jiných, mladých, štíhlých a
krásných dívek jsem si řekla, že zvolím práci modelky. Co ale dělat, když vás
nikdo neosloví na ulici a nenabídne vám práci supermodelky? Tedy mně takový
člověk oslovil a přesně tohle mi řekl, jenže se ukázalo, že to byl podvodník.
Takže znova, jak se stát modelkou? Časopisy, plakáty, různé letáky i
internetové portály jsou plné hesel: „Hledáme nové tváře!“ nebo „Staň se
modelkou!“ a „Jsi-li krásná, přihlas se a staň se tváří našeho časopisu.“
Spolužačky, které měly hezkou postavu, se do takových agentur přihlásily a
zúčastnily se mnoha přehlídek a soutěží. Občas i krásy. Chlubily se, že pracují
jako modelky. Jednu spolužačku - modelku jsem našla v časopise, ale ne na
titulní straně jako tvář vydavatelství, nýbrž na konci časopisu v rubrice
Poradna. Na fotografii se Adéla se zoufalým výrazem držela za břicho, za ní
byla toaleta a nad ní nápis „Už dlouho mě trápí zácpa a nevím, co mám dělat.“
Jenže Adéla měla vlastně štěstí, protože hodně holek si nechalo udělat drahé
booky s fotkami, na kterých vypadaly skutečně nádherně, zaregistrovaly se
do modelingových agentur, ale nabídky na práci nikdy nepřišly. Maximálně na
hostesku, čili měly prodávat nějaké zboží a přitom se mile usmívat. Naskýtá se
ovšem otázka, jaký je přesně rozdíl mezi modelkou, hosteskou a mladou
prodavačkou… co by na to asi řekly modelky z Billy nebo z Lidlu… no
nic… Také jsem si nechala udělat book a zaregistrovala jsem se u agentury.
Dodnes (i když jsem se nakonec vydala cestou investigativní novinářky) mi chodí
nabídky, jako například:
„Pro špičkového fotografa
hledáme stále modelky pro foto uměleckých aktů bez hlavy.
Foto je pouze pro potřeby fotografa a je to za půlden 1.500,- Kč na P5.
Písněte.“
Tak nějak mi to nedalo a
přemýšlela jsem o potřebách a uměleckých kvalitách fotografa, kterému stačí
nahé dívčí tělo bez hlavy. Jestli by třeba takový fotograf přistoupil na dohodu
– směnný obchod, kdyby se našla dívka, která by nechtěla peníze, ale chtěla by
si na oplátku vyfotit zase jeho – nahého, bez hlavy. Podobně postižení se prý
snadno domluví… Ale, i kdyby na to přistoupil, věříl by jí, že ho fotí skutečně
bez hlavy? Nebo by si dával na hlavu papírový pytlík, který by měl podobný účel
jako rána jistoty při manipulaci se střelnou zbraní? Nevím, prostě mě to zaujalo. Je smutnou
skutečností, že modelingové agentury jsou zahlcené víceméně krásnými
dívkami, pro které ale není taková práce, jakou by si představovaly. Můžete se
jejich fotografiemi přehrabovat týdny a týdny. Možná i měsíce – a nakonec
skončí tak, že budou pózovat nahé a bez hlavy…
Ale řekněte sami, jestli to
celé není tak trochu bez hlavy od samého začátku?
Volte naši politickou stranu
bez hlavy…
K dobré práci modelky
pomohou jen peníze a známosti. Potom, když se zviditelníte, lidé si vás všimnou
a nabídky začnou přicházet. Ideální je, nedělat bokem eskort, ale stát se tváří
nějaké firmy. To se českým dívkám může i podařit, když si najdou dobrou
zahraniční agenturu a jedou za prací do zahraničí. Jako třeba Linda… Četla jsem
v jednom fejetonu od americké novinářky, že ona, která byla v Americe
považovaná ze velmi hezkou, se stala v České Republice naprosto průměrnou.
Jsme prostě národ hezkých holek…
Monica.Star@seznam.cz
Řeč bude tentokrát o
antivirové ochraně NOD32, neboli o Essetu, kterou jsme používali do listopadu
minulého roku 2010. Měl jsem zakoupeno několik licencí circa na 4 počítače a
jejich platnost měla vypršet v únoru 2011. V říjnu 2010 jsem dostal
od společnosti Esset mailovou zprávu, že mi v listopadu 2010 končí
licence. Odepsal jsem jim, že v listopadu mi licence nekončí, protože ji
mám zaplacenou až do února 2011, chyba že zřejmě vznikla u nich, díky tomu, že
pravá ruka neví co dělá levá – několik licencí jsem kupoval přes internet,
několik jsem jich kupoval v kamenném obchodě a u Nodů se jim ta registrace
zřejmě nějak pomíchala. Tak jsem je lehce požádal, jestli se mohou podívat do
záznamů, přece jenom, jako internetoví bodyguardi by měli mít přehled nejenom o
Viroslavech ve dvojkovém astrálu, ale i o vlastních obchodech, zvláště
s tak výbornými zákazníky, jako jsem pro ně zajisté i já. Odpověď na sebe
nenechala dlouho čekat. Zněla: upozorňujeme vás, že platnost vaší licence
vyprší v listopadu 2010… Znovu jsem jim tedy napsal, že mám licenci zaplacenou
až do února
-raw-
Krásná perníkářka
Monica Star
Občas nezaškodí,
obzvláště pro novináře, podívat se na věci z druhé strany. A nejen
podívat, ale prakticky vyzkoušet. Popíši vám odvrácenou tvář pouťových stánků.
Jak probíhá málo vyhledávaná a tudíž i málo sledovaná práce stánkařů? Co
prožívají mladé slečny, když si na pouti přivydělávají prodáváním perníkových
srdíček a jiných sladkostí? Jak krásná a sladká práce to musí být... Skutečně?
Praktická zkušenost nezaškodí. Vybrala jsme si firmu mladých manželů
Růžičkových, kteří perník a cukroví sami pečou a potom objíždějí poutní místa,
kde mezi střelnicemi, vietnamskými obchodníky s oblečením, kolotoči a
jinými atrakcemi zvedajícími adrenalin v krvi a žaludek v břišní
dutině, prodávají své pekařské výtvory. Pro své stánky zoufale sháněli pomocné
síly a tak jsem se rozhodla jet s nimi na víkend a aktivně se zúčastnit
tradičních poutních radovánek. Luhačovice jsou krásné město a s mladými
manželi by mohla být zábava. Bohužel se mnou jednali jako s malým frackem.
S paní Veronikou se ještě dalo rozumně pobavit, ale její manžel, říkejme
mu třeba Jan, mi byl povahově (a podle dojmů ostatních brigádnic nejen mně)
velice nepříjemný. Přistupme ale od subjektivního hodnocení k faktům. První
večer byl celkem v pohodě, i když už bylo jasné, že jsme si my, mladé prodavačky,
s našimi zaměstnavateli nepadly do noty. Šéfové rozhodli, že budeme spát
v jejich poměrně velkém autě. Proč ne? Ale pan Jan se rozhodl, že nám
klíče od auta nepůjčí, a jelikož jsme spaly přímo uprostřed Luhačovického
náměstí, kde se z mnoha hospod ozýval hlahol alkoholem opojených
spoluobčanů, nemohl nás nechat odemčené. Tak nás tedy v autě zamkl, i přes
tiché protesty nás, vyplašených děvčat. Na záchod jsme si prý měly dojít
předtím. Nebral v úvahu, že pohlavně dospělá děvčata mohou mít ženské záležitosti
(a jedna je skutečně měla), ani že předem neupozorněny jsme v restauraci
vypily mnoho močopudných nápojů. Dokonce se nás ani nezeptal, jestli nejsme
nachlazené (i když to bylo v letním měsíci – nevzal v úvahu ani
chronická onemocnění ledvin a močového měchýře, které postiženého nutí konat
potřebu častěji než zdravé lidi – naštěstí žádná z nás nic takového
neměla. Stejně tak ale nebral v úvahu, že by se s autem mohlo něco
stát, například mohl vypuknout požár... A jak bychom se dostávaly ven? Zjistili
jsme, že snadno. Konzumace močopudných nápojů se projevila pozdě v noci.
Přišlo nám humánnější dojít si na záchod, než mu pomočit auto zevnitř. Stáhli
jsme okénko, (naštěstí neměl v autě alarm a nechtěl tedy po nás, abychom
bez pohnutí ležely, mohly jsme se hýbat) a vylezly jsme ven. Pan Jan, který se
bavil v hospodě a ještě nespal, ačkoli nás zahnal, jako malé děti, brzy
spát, abychom byly příští den čilé) nás viděl a přiběhl, co se děje. Neskrýval
svou podrážděnost, ano, dalo by se říct, že byl dost naštvaný, protože se
s námi ještě musel zdržovat. Trousil sarkastické poznámky, které ale byly
horší než nadávky. Naši potřebu močit nějak nepochopil a znovu nás zamkl
v autě. A to jsem si myslela, že otrokářství bylo dávno zrušeno!!! Ráno
nám nedali příliš času na hygienu, natož na snídani, stále nám zdůrazňovali,
jak pospíchají. Každá z nás si postavila svůj vlastní stánek, u něhož
musela stát od brzkého rána do pozdního večera bez pauzy na jídlo, na pití, na
čůrání. Nejenže jsme celý den, tedy doslova 12 hodin, stály na nohou, což je
pro ženu ze zdravotního hlediska nepřípustné (pro muže ostatně taky), ale
nemohly jsme konat ani základní lidské potřeby. Růžičkovi měli zřejmě dojem, že
si najali roboty. Prodávající stroje, které se na noc zamknou do auta a které
jsou k mání za 1400,- Kč. Manželé měli jeden stánek dohromady, mohli tedy
kdykoli odejít vykonat potřebu, koupit si něco k jídlu a pití nebo si
chvilku odpočinout od práce. My jsme odejít nemohly, neboť bychom nechaly zboží
a kasu napospas lidem. Neměly jsme žádnou židli, Růžičkovi měli dvě a ještě nás
stíhali obcházet a kontrolovat, ubohé nevolňíčky, jestli správně nabízíme zboží
a usmíváme se na lidi. Přitom reptali, že málo nabízíme. Čekala jsem, kdy nám
vyčtou, že nenabízíme i sebe, aby si nás vilní pánové mohli koupit místo
perníkového srdce. Na druhou stranu jsem jim občas mohla jejich stánek vnutit
na pár minut do péče, abych si odběhla na záchod. Jejich udiveným a ironickým
pohledům jsem nevěnovala pozornost. Díky tomu se v jejich hlavách zrodilo přesvědčení,
že jsem rozmazlený spratek, který podkopává jejich autoritu a nechce pracovat,
takže mi strhli prémie (asi stovku), které nám slíbili, když nám práce půjde od
ruky. Kamarádka, která si ze strachu celý den ani jednou neodskočila (a strach
byl celkem oprávněný, byly jsme samotné holky bez prostředků s bezmála
otrokářskými zaměstnavateli v cizím městě), prémii dostala. Večer nás opět
bez milosti zavřeli do auta, kde jsme, vystrašené, držely obsah svých měchýřů
do rána. Celou dobu jsme tam byly bez jídla, u stánku jsme měly jen nezdravé
sladkosti, vodu jsme si naštěstí vzaly sebou. Ale abych jim přece jenom něco
málo přičetla k dobru, nechtěli po nás peníze za snědené cukrovinky, i
když je pravda, že jich nebylo mnoho. Celý den v horku nemáte chuť se
krmit přeslazeným žužu. Jejich příbuzný, Petr Růžička, měl stánek hned vedle,
kde prodával jeden kluk. Dala jsem se s ním do řeči a on mi sdělil, že
jeho zaměstnavatel se chová docela kamarádsky, do auta ho nezamyká, půčil mu
klíče a dokonce se spolu bavili skoro až do rána v hospodě. No není divu,
že manželé Růžičkovi se potýkají s nedostatkem „spolupracovníků“. Naši
rodiče byli upřímně zděšeni, když jsme jim to později vyprávěly. Dnes už bych
si to nenechala líbit, nechala bych stánek stánkem a hned jela domů, ať tam
prodává, kdo chce. Radím mladým holkám, aby si nenechaly vnutit roli levné
pracovní síly nebo roli naivní holčičky, co se neumí bránit nebo ještě hůř –
roli pracovního stroje a nenechaly se ovlivnit někým, kdo se tváří jako
autorita a omezováním základních
biologických potřeb budou vážně ohrožovat jejich zdraví. Otázka je, proč
se tolik hlídají velké podniky, kde pracují dospělí lidé, ale nehlídají se a
nekontrolují pochybní stánkaři, kteří si myslí, že když umí upéct perník a svým
brigádníkům za jejich práci něco zaplatí, že s nimi mohou jednat jako
s otroky? Při cestě domů z nich vylezlo, že s málokterou holkou
- brigádnicí si rozuměli, jen s jedinou, která byla ochotná stát u stánku
na jedné z největších poutí v České republice, na hoře Říp, nejen
celý den, ale i celou noc a radovala se, kolik toho prodala. Jak obdivuhodná
píle a obětavost pro manžele Růžičkovi. Jinak i zde zřejmě platí známé nomen
omen Růžička – perník zdobený růžičkami.
P.S.:
Také se vám někdy stalo, že vás někdo požádal o drobné na telefon,
že si nutně potřebuje zavolat? Když jsem jako trošku větší holčička jela poprvé
sama do Prahy, přistoupil ke mně statný muž středního věku v ošklivých
hadrech a požádal mě o 16 korun na telefon, že je to nutné. Nebo ať mu půjčím
svůj mobilní telefon. Mobil jsme mu rozhodně odmítla dát, ale rozuměla jsem mu,
že potřebuje pouze 6 korun. Možná jsem mu rozuměla dobře a později to změnil,
ale těch šest korun jsem mu dala. On ale řekl, že potřebuje šestnáct, tak jsem
mu, ještě dětsky naivní, řekla, že mám jen dvacku a ať mi vrátí těch šest a
jestli nemá zpátky čtyři koruny. Ano, správně tušíte, co se stalo, odešel
s dvaceti šesti korunami. Zdá se, že stejný trik je oblíbený neustále.
Společně s kamarádkou nás zastavila mladá holka s vlasy obarvenými
načerveno nebo na zrzavo nebo jaká to měla být barva, střiženými na mikádo a
oblečená ve sportovním docela slušném oblečení a na zádech měla školní batoh. A
s bohorovným klidem nás požádala, jestli bychom jí mohli dát patnáct
korun. Odmítly jsme a chtěly pokračovat v cestě, když začala kvičet a
krabatit obličej (předstírat pláč). Jestli jí alespoň nepůjčíme mobil, že si
hrozně nutně potřebuje zavolat. Já řekla ne a šla jsem, ona však odchytla mou
kamarádku, které se jí sželelo a patnáct korun jí dala a trošku naštvaně jí
řekla, ať už po nás nic víc nechce. Holka se bez poděkování rychle vzdálila.
Hned druhý den jsem šla tou samou ulicí a přišla ke mně znovu – nejdříve si,
naprosto klidně řekla, tentokrát o dvacet korun. A už chtěla opět předstírat
pláč bez slz a hrát mi divadlo, protože u mě žádnou ochotu neviděla. Řekla jsem
jí se smíchem, že už jsme jí včera dali patnáct a ať jde do… Feťačka? Nevím,
mohu se jen domnívat. Nebo žebrala prachy na cigarety, na které jí doma
nepřispívali? Každopádně je to jen varování, protože mladá, dobře oblečená
studentka, předstírající hysterickou touhu zavolat si, by asi mnoho lidí
oklamala. Takže rčení „ptáka poznáš podle peří“ zde neplatí. Žebráka a zloděje
podle oblečení nepoznáš.
poznámka
V Praze je
několik takových „vyzkoušených“ lokalit, kde se s podobnými případy často
setkáte, bývá to u stanic metra, na Jungmannově náměstí, kolem Václaváku, u
Staroměstkého náměstí, tam se mezi sebou do krve bijí gangy žebráků a
pouličních vyděračů – na koho tam samozřejmě nikdy nenarazíte, jsou poliši, ti
vám zrovna budou dávat pokutu za stání u chodníku… že by snad korupce?? Chce to
jen vyjít do ulic a dívat se otevřenýma očima…
----------------------
Už jste někdy uvažovali
o tom, kdo vlastně financuje váš život? Nebo jste si položili filosofickou
otázku, jestli může někdo, kdo je finančně slabší vládnout tomu, kdo je
finančně silnější?
Rothschildové jsou
jednou z nejvýznamnějších finančních dynastií. Původem Židé
z Frankfurtu nad Mohanem, šikovní lichváři, dnes jsou známí
v investičním bankovnictví a vinařství a... V 18. století rozšiřovali
své aktivity po celé Evropě a některým z nich byly uděleny rakouské a
britské šlechtické tituly. Zakladatelem dynastie je Mayer Amsel Rothschild,
který se původně jmenovat Bauer a byl zaměstnán u bankovní rodiny Oppenheimerů
v Hannoveru. Po smrti svého otce Amschela Bauera zdědil jeho obchod ve
frankfurtském ghettu a přijmul jméno Rothschild, podle červeného štítu, který
visel před jeho domem. Jít si půjčit peníze k červenému štítu, znamenalo
jít si půjčit (jak se tenkrát říkalo) k židovi, neboli k lichváři.
Lichvářem se označuje člověk, který vám půjčí peníze, ale chce nesmyslně vysoký
úrok nebo mu musíte dát do zástavy věc, která má mnohonásobně vyšší hodnotu než
peníze, které od něho ve formě půjčky dostanete. Jestli se jedná o obchod,
podvod, vyděračství, mafiánství, využití neštěstí nebo dokonce duševní choroby
člověka, který je ve finanční nouzi, či nemorální jednání, to už necháme na uvážení
laskavého čtenáře. Otázka, čím se liší obratný obchodník od šikovného
manipulátora je dost citlivá. Faktem zůstává, že se Bauer-Rothschild (německy
spíše Rotschild, ale na výsledku to nic nemění) stal vlivným finančníkem.
Oženil se a zplodil pět synů a pět dcer, načež rozšířil své finanční impérium
tím, že své dospělé syny poslal do pěti měst v různých evropských zemích,
aby tam začali lichvařit, čili podnikat ve finančnictví a navzájem se
podporovali. Samozřejmě se v takových případech může stát, že když dva
státy mezi sebou válčí, přičemž jeden je podporován Rothschildem A druhý je
financován Rothschildem B, tak je jasné, kdo má z tohoto druhu podnikání
skutečný zisk. Nicméně v roce 2005 byl M. A. Rothschild označen časopisem
Forbes titulem sedmý nejvlivnější podnikatel všech dob a zakladatel
mezinárodního finančnictví. Samozřejmě, kdybyste měli tolik peněz jako rodina
Rothschildů, tak si v tichosti koupíte všechny noviny, časopisy, televize
a rádia (což zase není taková pálka, jak byste si představovali) a od té dob
jste mediálně v klidu, vaši zaměstnanci by museli trpět sebevražednými
záchvaty, aby něco psali proti vám.
Salomon Mayer
Rothschild založil rakouskou dynastii Rothschildů a byl jedním z hlavních
bankéřů a finančníkem Metternichova režimu. V roce 1822 byl povýšen do
šlechtického stavu a nakoupil obrovské množství pozemků, získal koncesi na
výstavbu Severní dráhy císaře Ferdinanda a stal se také majitelem Vítkovických
železáren. Co asi nevíte – po konci první světové války se rozpadlo Rakousko-Uhersko
a protože většina těžkého a lehkého průmyslu byla v Čechách, bylo jasné,
že práce lidí z českého území držela ekonomicky nad vodou celé
rakousko-uherské monstrum, takže když se to podtrhlo a sečetlo, dlužilo
Rakousko nově vzniklému Československu docela slušnou vyrovnávací sumu, kterou
splácelo mnoho a mnoho let, poslední splátky byly zaplacené snad až
v osmdesátých letech minulého století, takže mnoho lidí, kteří se divili,
z čeho si tady komunisté tak vesele žili a kde vlastně brali pro svoje zasedací
rituály peníze, tak většina peněz nebyla získána ani náhodou díky manažerskému
umění tehdejších vůdců, ale jako reparace z německy mluvících zemí. Tedy
vlastně od Rothschildů…
Nathan Mayer Rothshild
působil jako obchodník s textilem v Manchesteru. V roce 1811
založil v Londýně banku, která funguje dodnes, investoval do britské
Východoindické společnosti a v letech
Jméno Rothschild se
kupodivu nestalo synonymem pro podvodníka ve velkém, ale je asociováno
s extrémně velkým bohatstvím nebo s okázalým způsobem života. Údajně
díky svému obrovskému bohatství a vlivu vystupují Rothschildové jako hlavní
hrdinové v množství konspirativních teoriích. Americký spisovatel Ezra
Pund je obvinil z toho, že prostřednictvím bankovních domů financovali obě
světové války, aby z nich mohli profitovat. Ezra Pound po válce strávil
třicet let v sanatoriu pro duševně nemocné, takže jak to tak vypadá, si to
asi všechno spíš vymyslel, že jo, kdo by věřil nějakému bláznovi…
Dnes by se dalo říct,
že Rothschildové mají své peníze prakticky ve všech významných podnicích,
v průmyslu, v politice. Jsou tedy tito šikulové vládci světa?
Najde se však dnes i
mnoho hlasů kriticky zaměřených proti dynastii megavlivných světových lichvářů.
Citujeme: Když se píše o Rothschildech, tak většinou jako o
milovnících dobrého vína a vzácných uměleckých předmětů, kteří mají dnes už jen
nepatrný vliv na světové dění. Mediální šum by nás ale neměl překvapit, když si
připomeneme, že už koncem 19. století si Rothschildové koupili zpravodajskou
agenturu Reuters a samozřejmě i další agentury (aby se mezi sebou zbytečně
nehádaly). Dnes už neexistuje médium, na které by neměli vliv. Drží tak, jako
organizovaná skupina, kontrolu nad celým světem, nad Spojenými státy, Velkou
Británií, Evropou… Roku 1770 Mayer Amschel Rothschild plánuje založení
organizace, označené jako Ilumináti. Roku 1791 zakládají pomocí agenta ve vládě
Georgea Washingtona The Bank of the United States. Mají na provoz banky
dvacetiletou smlouvu. 1811 smlouva vyprší a její prodloužení je odmítnuté.
Nathan Rothschild, hlava Bank of England poskytuje půjčky státům v Evropě
a vyhrožuje, že pokud se smlouva neobnoví, ocitnou se Spojené Státy ve válce.
1812, financovaní Rothschildovými penězmi vyhlašují Britové
Spojeným Státům válku.
Kdyby se Spojené Státy zadlužily, musely by se sklonit před
nabídkami Rothschildů.
Podle pravidel, která stanovil umírající Mayer Amschel Rothschild
musí všechny klíčové pozice v rodinném obchodě zastávat pouze členové
rodiny a pouze mužští členové mají nárok na to, aby se podíleli na majetku.
Členové rodiny si měli brát prvního nebo druhého bratrance/sestřenici, aby se
zachoval rodinný majetek, popřípadě se povolila výjimka ve formě svatby s členy
jiných bohatých rodin. Nikdy neměl a nesměl být zveřejněn seznam rodinných
nemovitostí (asi proto, aby se zbytek lidstva nedivil, že živoří na planetě,
která patří Rothschildům).
Roku 1812 se Princ William z Hanau, který svěřil M. A.
Rothschildovi do úschovy tři milióny dolarů, dozvěděl, že je už s nejvyšší
pravděpodobností nikdy nedostane zpátky. Byly investovány do Východoindické
společnosti. Z toho plynuly další čtyři zisky – prodej zlata, prodej
cenných papírů, půjčování peněz, získaných za zlato a poslání zlata do
Portugalska.
Mnoho evropských vlád mělo dluh u Rothschildů, jeden
z vlivných, který před tím varoval byl ruský car. Ilumináti se poprvé
pokusili převzít kontrolu nad celým světem. Nad Anglií už zvítězili, Nathan
Mayer Rothschild prohlásil: Nezajímá mě, která babka je posazená na anglický
trůn, aby vládla říši, nad kterou slunce nikdy nezapadá. Muž, který kontroluje
oběh peněz v Británii a v celém Britském impériu, kontroluje celé
Britské impérium. A oběh peněz v Britském impériu kontroluji já.“
1816 je výsada pro Bank of the United States prodloužená na
dalších 20 let. Stalo se tak díky války Británie proti Americe, která stála
životy tisíců Britů a Američanů.
1818 kupují Rothschildovi agenti obrovské částky, které jsou ve
francouzských dluhopisech (po drtivé porážce u Waterloo), potom je najednou
dávají na trh, čímž jejich hodnota prudce klesá a Francie se ocitá ve finanční
panice. A opět pomáhají spolehliví Rothschildové (Francii od přebytečných
financí).
1822 rakouský císař uděluje pěti Rothschildům (bratrům) titul
baronů.
1827 sir Walter Scott píše ve svém Životě Napoleóna, že
Francouzská revoluce byla naplánovaná Ilumináty a financovaná evropskými
lichváři.
1828 se stává sedmým prezidentem USA Andrew Jackson. Jeho sloganem
bylo: „Ať vládne lid!“ a dále dodával: „Pokud má Kongres podle Ústavy právo
vydávat papírové peníze, bylo mu to dané proto, aby ho používal a ne, aby ho
dále uděloval jednotlivcům nebo korporacím.“ Na adresu bankéřů občas prohodil:
„Jste brloh zmijí. Mám v úmyslu vaše hnízdo vypálit a s mocí Boží ho
také vypálím!“
Jackson vetoval novou smlouvu pro banku Biddle, banku zrušil a
tajemníkovi státní pokladny nařídil, aby zrušil všechny vklady vlády v
soukromých amerických bankách a uložil je do státních bank.
1835 Jackson zaplatil poslední splátku národního dluhu, což byl
jediný okamžik amerických dějin, kdy byl národní dluh zredukovaný na nulu a USA
byly schopné nahromadit přebytek 35 miliónů dolarů, které byly rozdělené mezi
jednotlivé státy. Na prezidenta byl spáchaný pokus o atentát, o kterém později
prohlásil, že tuší, že za tím byla rodina slavných bankéřů.
Rothschildovi získali právo na rťutové doly ve Španělsku. Rtuť se
používá při těžbě zlata a stříbra, takže i zde získali Rothschildovi světový
monopol.
Nicméně se prezidentovi Andrew Jacksonovi podařilo zrušit
Rothschildovu banku v Americe. To trvalo až do roku 1913, kdy
Rothschildové byly opět schopní založit třetí centrální banku ve Spojených
Státech.
Když prezident John Tyler, desátý prezident Spojených Států vetuje
zákon o obnovení výsady pro Bank of the United States, obdrží stovky dopisů
s výhrůžkami, že bude zavražděný.
Andrew Jackson, sedmý prezident USA, napsal ve své závěti, že chce
mít na svém náhrobním kameni nápis „Zabil jsem Banku“, jako odkaz na to, že se
mu podařilo zrušit druhou Rothschildovu centrální banku.
Rothschildova rodina mezitím investuje po celém světě do stavby
železnic.
Když 1849 umírala Gutele Schnaperová, manželka M. A. Rothschilda,
prohlásila: „Kdyby moji synové nechtěli války, tak by žádné nebyly.“
1861 prezident Abraham Lincoln (16. prezident Spojených Států)
kontaktuje Rotschildy, aby získal půjčku na probíhající Americké občanské
války. Rothschildovi souhlasí, ale pod podmínkou, že Lincoln povolí výsadu na
založení další centrální banky Spojených Států a zaplatí lichvářské úroky ve
výši až 36% půjčených peněz. Lincoln nesouhlasí a nechává vytisknout svoje
vlastní peníze.
Malá poznámka – je možné, že po naprintování vlastních peněz bude muset
sáhnout i prezident Obama, protože kdyby si každý desátý občan zítra usmyslel
vybrat si své úspory, tak je během jednoho dne po všech bankách…. Ale to jen
tak na okraj…
1864 prezident Abraham Lincoln poznává ruského cara Alexandra II,
který měl rovněž problémy s rodinou Rothschildů, protože neustále odmítal
jejich soustavné pokusy o založení centrální banky v Rusku. Ruský car
pomáhá Lincolnovi ve válce, posílá část své flotily, aby zakotvila u New Yorku
a část u břehů Kalifornie, dále dává najevo Britům, Francouzům a Španělům, že
Rusko stojí po boku prezidenta Lincolna, který následně vítězí v občanské
válce.
1865 před Kongresem Abraham Lincoln prohlašuje: „Mám dva velké
nepřátele, Jižní armádu před sebou a finanční spolky za sebou. Ta za mnou, je
mým největším nepřítele.“ Krátce nato byl zavražděný.
1875 Rothschildové zasahují do projektu tunelu mezi Francií a
Anglií a snaží se získat hlavní podíl na stavbě Suezského průplavu.
1876 Otto von Bismark prohlásil: Rozdělení Spojených Států do dvou
federací stejné síly bylo rozhodnuté a domluvené už dlouho před občanskou
válkou finančními silami v Evropě. Bankéři se obávali, že když Spojené
Státy zůstanou v jednom celku jako národ, mohou dosáhnout ekonomické a
finanční nezávislosti, která by zmařila snahu bankéřů o nadvládu. Proto vyslali
své lidi, aby využili otázku otroctví k následnému rozkolu mezi dvěmi
částmi Spojených Států.
1881 prezident James A. Garfiel, 20. prezident Spojených Států,
který byl ve funkci 100 dní, prohlásil dva týdny před svým zavražděním:
Kdokoliv kontroluje oběh peněz v naší zemi, je absolutním vládcem
veškerého průmyslu a obchodu… a když si uvědomíte, že celý systém je snadno
kontrolovatelný několika mocnými muži na vrcholu, nemusím snad mluvit o tom,
jak vznikají období inflace a ekonomické krize.
1891 britský dělnický vůdce prohlásí na adresu Rothschildů:
„Tato krev sající banda byla v tomto století příčinou nevýslovného
darebáctví a utrpení v celé Evropě. Svůj ohromný majetek nahromadila díky
podněcování k válkám mezi státy, které mezi sebou nikdy neměli neshody.
Kdekoliv je v Evropě problém, kdekoliv se říší fámy o válce a lidé jsou
vyděšení a mají strach ze změn a z ekonomických kalamit, můžete si být jistí,
že za tím stojí některý z těch křivonosých Rothschildů.“ Podobné komentáře
se Rothschildům moc nelíbily, tak ke konci 19. století koupili zpravodajskou
agenturu Reuters a od té doby mají kontrolu prakticky nad všemi médii.
1913 Rothschildovi zakládají centrální banku v Americe,
Federální Rezervu. Kongresman Charles Lindbergh prohlašuje po přijetí Zákona o
Federální Rezervě, že tento zákon potvrzuje nejgigantičtější trust na světě.
Když prezident podepíše tento zákon, bude legalizovaná neviditelná vláda
peněžní moci… tímto bankovním zákonem je páchaný největší zločin v dějinách.
Je důležité poznamenat, že Federální Rezerva je soukromá společnost, není
federální, ani nemá žádné rezervy. Odhaduje se, že zisky přesahují 150 miliard
dolarů ročně, ale Federální Rezerva nikdy v historii svoje konta
nezveřejnila.
1914 vlastní rodina Rothschildů zpravodajskou agenturu Wolff
v Německu, Reuters v Anglii a Havas ve Francii. Využívají agenturu
Wolff na povzbuzování Němců, aby měli chuť jít do války. Od této chvíle se
málokdy mluví o Rothschildech v médiích, protože už tato média vlastní.
Takže jen občas je o nich zmínka, většinou jako o milovnících vína, umění a
mecenáších dobročinnosti.
1918 klan Rothschildů nařizuje popravu cara Nikolaje II a celé
jeho rodiny v Rusku bolševiky, kteří jsou pod jejich kontrolou. To je odplata
Rothschildů (kromě jiného) za to, že car Alexander II podporoval prezidenta
Abrahama Lincolna v roce 1864.
1926 N. M. Rothschild & Synové financují Společnost
Podzemních Elektrických Drah v Londýně, která má rozhodující podíl na
londýnském systému podzemní přepravy.
1934 jsou
reformované švýcarské bankovní zákony o utajení a stává se zločinem, za který
je možné jít do vězení, když kterýkoliv bankovní úředník poruší bankovní
tajemství. Jsou to přípravy na Rothschildy připravovanou druhou světovou válku,
ve které jako obvykle budou financovat obě válčící strany.
1940 Hansjürgen
Köhler ve své knize píše o Hitlerově babičce, Marii Anně Schickelgruberové, že
byla služkou v sídle Rothschildů. Když rodina barona Rothschilda zjistila,
že je těhotná, tak ji poslali zpátky domů, kde se narodil Alois Hitler, otec
Ády Hitlera…
1948
Rothschildové podplácejí prezidenta Harryho S. Trumana (33. prezidenta
Spojených Států), když mu dávají dva melouny v dolarech na jeho kampaň,
aby uznal Izrael jako suverenní stát.
1963 prezident
John F. Kennedy (35. prezident USA) podepisuje zákon, který vrací vládě
Spojených Států moc vydávat peníze, aniž by to kontrolovala Rothschildova
Federální Rezerva. Chtěl tisknout americké peníze pro Američany, během pár
měsíců je zavražděn a 36. prezident Lyndon B. Johnson tento zákon ruší.
1980 přichází
celosvětový fenomén privatizece. Rothschildovi za ním stojí od samotného
začátku, aby se zmocnili kontroly nad veškerým majetkem na celém světě.
1987 Edmond de
Rothschild zakládá World Conservation Bank, která spravuje dluhy zemí třetího
světa, hlavně tím způsobem, že získává jejich půdu. Rothschildové tak získají
kontrolu nad třetím světem, který představuje 30% povrchu souše na Zemi.
1995 je
pravděpodobné, že Rothschildové kontrolují 80% světových zásob uranu.
Dále jedna
konspirační teorie uvádí:
2001: 11
septembra je Britániou, Amerikou a Izraelom zorganizovaný útok na Svetové
Obchodné Centrum, na príkaz Rothschildovcov, ako zámienka na odstránenie
slobody ľudí po celom svete výmenou za bezpečnosť, presne tak, ako to urobili z
ohňom v budove Reichstagu v Nemecku v 30 rokoch. Útoky použijú tiež na získanie
kontroly nad niekoľkými národmi sveta, ktoré nedovoľujú zriadenie
Rothschildových centrálnych bánk a tak menej ako mesiac po týchto útokoch
americké ozbrojené sily útočia na Afganistan, ktorý je jedným z iba 7 národov,
ktorý ešte nemá Rothschildovcami kontrolovanú centrálnu banku. Týždeň pred
útokmi na WTC je Zim Shipping Company presťahovaná zo svojich kancelárií vo
WTC, porušiac svoj kontrakt a stojac spoločnosť 50 000 dolárov. Nikdy nebol
uvedený žiadny dôvod, ale Zim Shipping je spolovice vlastnený štátom Izrael.
(Rothschildovcami)
2003: Spojené
štáty podnikajú útok na Irak, ktorý je teraz jedným zo šiestich národov, ktorý
nemá Rothschildovcami kontrolovanú centrálnu banku.
2005: 7 júla je
spáchaný bombový útok na Londýnsku sieť metra. Izraelský minister financií,
Benjamin Netanyahu, je v Londýne v čase útokov, aby sa zúčastnil ekonomickej
konferencie v hotely nad stanicou metra, kde sa majú výbuchy odohrať, namiesto
toho však zostáva vo svojej hotelovej izbe, po tom čo je informovaný
pracovníkmi izraelskej tajnej služby, že sa očakávajú útoky. Na celom svete
teraz zostáva už len 5 národov bez Rothschildovcami kontrolovanej centrálnej banky.
Záver: Americká
a britská spravodajská služba zdokumentovali dôkazy, že Dom Rothschildovcov a
ďalší medzinárodní bankári financovali obe strany vo všetkých vojnách od
Americkej revolúcie. Finančník Haym Solomon, ktorý podporoval patriotov v
priebehu Americkej revolúcie a neskôr požičiaval peniaze Jamesovi Madisonovi,
Thomasovi Jeffersonovi a Jamesovi Monroeovi, bol agentom Rothschildovcov. Ako
som sa už zmienil, počas napoleonských vojen jedna vetva rodiny financovala
Napoleona, zatiaľ čo druhá vetva podporovala Veľkú Britániu, Nemecko a ďalšie
národy.
Rothschildovci
pôsobia v oblasti v srdci Londýna, ktorá je známa ako 'The City'. Leží na
severnom brehu Temže a zaujíma plochu 677 akrov alebo jednej štvorcovej míle
(je tiež známa ako "najbohatšia štvorcová míľa na svete"). Je doslova
stredom finančného sveta. Všetky dôležité britské banky tu majú svoje hlavné
kancelárie, rovnako ako pobočky 385 zahraničných bánk, vrátane 70 zo Spojených
štátov. Môžeme tu nájsť Bank of England, burzu, Lloyd's of London, Baltic
Exchange (námorná preprava), Fleet Street (domov nakladateľských a novinových
akcií), London Commodity Exchange (obchod s kávou, kaučukom, cukrom a vlnou) a
London Metal Exchange.
Od zriadenia
súkromne vlastnenej Bank of England sa 'The City' stalo miestom s posledným
slovom v záležitostiach krajiny, zatiaľ čo ministerský predseda, kabinet a
parlament sa stali len fasádou skutočnej moci. Je známe, že Rothschildovci
stoja za zjednocovaním všetkých národov Európy do jedného politického celku,
Európskej Únie, ktorý je ďalším krokom smerom k jednotnej svetovej vláde.
Tak to je asi
tak všechno, ale je to docela zajímavé a čte se to docela dobře. Logika se
tolik nevzpírá, jako když studujete svědectví lidí, kteří byli unesení
mimozemšťany.
konec