Archiv dotazů, odpovědí
a zajímavých textů…
--------------------------------
Přátelé aminokyselin
Když tak někdy uvažuji
nad životem, osudem a smrtí, přemýšlím často nad jedním člověkem, jehož jméno
je Bruce Lee. Stručně – Bruce Lee se narodil v roce 1940 jako 4. dítě do
rodiny Lee Hoi Chuen a Grace Ho v San Francisku. Rodina se potom
odstěhovala do Hong Kongu, což tehdy byla ještě britská kolonie. Bruce Lee se
věnoval bojovým sportům a tanci, potom využil své americké národnosti a vrátil
se do San Franciska. Začal vyučoval bojové umění, což se nelíbilo čínské
menšině. Spory s čínskými velmistry vyústily v oficiální zápas, který
měl rozhodnout, kdo má pravdu. V případě, že Bruce Lee prohraje, přestane
vyučovat nečínské studenty. Lee během jedné minuty zpráskal svého vyzývatele
jako koně, ale nebyl s výsledkem duelu spokojený, protože mu to podle
vlastního názoru trvalo moc dlouho. Poté vytvořil svůj vlastní styl boje Jeet
Kune Do. Při exhibicích předváděl rychlé kliky na jedné ruce, přičemž se o zem
opíral pouze palcem a ukazováčkem. Ukazoval též úder ze vzdálenosti jednoho
palce (one inch punch), kterým srazil k zemi stojícího chlapa. Dalo by se
předpokládat, že s takovými schopnostmi se musí Bruce Lee snadno dostat
jak do televize, tak na filmová plátna Hollywoodu. Jenomže, jak často, až do
omrzení opakuji (a opět to doporučuji jako heslo na trička) „být nejlepší
nestačí“. Nejdříve si Bruce Leeho všiml kadeřník Jay Sebring, který v té
době kadeřil filmové hvězdy a sjednal Leemu schůzku s filmovým producentem
Williamem Dozierem. Dozier zařídil, aby Bruce Lee dostal roli Kata (s velkým K)
v televizním seriálu The Green Hornet (neplést s Katem, asistentem
inspektora Clouseaua v Růžovém panterovi)…
1. února 1965 se narodil
syn Bruce Leeho Brandon Lee, kterého jste možná viděli v kultovním filmu
Vrána, při jehož natáčení byl nešťastnou náhodou zastřelen (rovněž zajímavý
osud a zajímavá synchronicita).
V době, kdy se natáčel The Green Hornet
ještě nebyla asijská bojová umění tolik známá, ani rozšířená jako dnes, ale už
tenkrát je obestíralo zvláštní tajemství. Bruce Lee se díky bojovým scénám,
které často sám navrhoval, stal pro mnohé diváky hvězdou, i když byl stále ve
vedlejší roli. Po 26. díle seriál skončil a Bruce Lee se pustil (podobně jako
jiné začínající filmové hvězdy, ano správně, například Stalone…) do psaní
vlastního scénáře. Napadlo ho, že by bylo zajímavé natočit televizní seriál o
mnichovi, který se vyzná v kung-fu a potuluje se americkým západem. Škoda,
přeškoda, že k tomu nedošlo, mohl to být jeden z nejzajímavějších
televizních seriálů, který Amerika vyprodukovala nebo lépe řečeno, konečně to
mohl být zajímavý seriál, který kdy Amerika vyprodukovala, ale televizní a
filmoví producenti sice použili Leeův námět na Legendu Kung-fu pokračuje, ale
hlavní roli svěřili Davidu Carradinemu s odůvodněním, že američtí diváci
nejsou zvědaví na herce s čínským ksichtem. Ano, David Carradine je ten
herec, kterého známe jako hlavního padoucha z filmu Kill Bill od Qunetina
Tarantina. Není to tak dávno, co ho našli oběšeného ve skříni, jak už jsem o
tom psal, představte si, že se prohrabujete v šatníku, tady visí Armani a
Versace, hned vedle visí Carradine…
Samozřejmě, že
rozhodnutí amerických televizních producentů by zvedlo mandle i mrtvýmu, což Bruce
Lee ještě nebyl. Rozhodl se zkusit filmovou kariéru v Hong Kongu. Tam měl
zpočátku rovněž potíže, jeden režisér si stěžoval, že není v bojových
scénách tak hbitý, jak by měl být, ale sláva ze seriálové postavy Kata stačila
k tomu, že Bruce zůstal a producent vyměnil režiséra. V Hong Kongu
natočil Bruce Lee film Fist of Fury, z něhož se stal světový trhák. Potom
napsal Bruce Lee scénář k filmu The Way of the Dragon, na kterém se, až
překvapivě najednou chtěli podílet hollywoodští Warner Brothers. Byl to tehdy
první americko-hongkongský film. Týden před uvedením do kin Bruce Lee náhle
zemřel. Svým způsobem vyhrál svůj boji proti americké xenofobii, stal se
slavným a tiše odešel.
Dovolím si lehce
zacitovat:
On July 20th 1973, Lee was due to have lunch with former James
Bond actor George Lazenby, with whom he intended to make a film. However, Lee
never turned up for the lunch, and when Lazenby and Lee's agent went to his
hotel room, they found him dead. He was interred in Seattle's Lake View
Cemetery. Although there have been a several rumors in concerning the cause of
death, the official cause of death was recorded as the result an allergic
reaction to an analgesic he took.
Although he made only a handful of films and television appearances in
his adulthood, Bruce Lee has become an iconic figure in movies
as a personification of a small man who became the epitome of physical
perfection and invincibility in personal combat. His fame also sparked the first
major surge of interest in Chinese martial arts in the West.
A zpátky do
řepákovštiny:
Oficiální příčina smrti
byl mozkový edém. Lee byl v Hong Kongu, měl naplánované pracovní schůzky a
po večeři si stěžoval, že ho bolí hlava. Herečka Ting Pei, s níž měl hrát,
mu dala prášek proti bolesti hlavy, Lee si šel na pokoj odpočinout a za chvíli
ho našli tuhého. Byl mrtvý dříve, než ho sanitka dovezla do nemocnice. Existují
i mystické verze jeho úmrtí, například pomsta čínské mafie za to, že
prozrazoval tajné umění kung-fu západním ňoumům. Pokud si vzpomenete na
vzteklého mistra kung-fu Paj-Meje z Tarantinova Kill Billa, jistě vám
v paměti uvízl i tajemný úder pěti prstů a puklého srdce, nejstrašlivější
to úder v dějinách bojových umění. Je to takzvaný „dotek smrti“, dim-mak,
který funguje podobně jako „one inch punch“, ale následky se mohou projevit až
po týdnech. Nebo i měsících… i s tímto hrůzyplným úderem byla smrt Brucee
Leeho spojována… no skutečnost byla asi daleko prozaičtější, i když o ní zatím
nikdo nemluvil. Což nyní změním. Bruce Lee byl člověk, který byl posedlý
výkonem, silou a rychlostí. Trénoval v době, kdy se v bolestech
rodila kulturistika, vedle níž se začaly objevovat školy bojových umění,
martial arts. Každý chtěl být mistrem na zabíjení jedním úderem. Začínala se
objevovat první fitka a vyzáblí obchodníci a bledí manažeři, kteří se sami i
nadále drželi svých klasických bifteků při business obědech, přemýšleli
jaké potravinové a výživové hrůzy by se daly hodit na trh. Z toho vznikly
proteinové nápoje a doplňky zdravé výživy od vitamínů až po antioxidanty. Do
potravinových dopňků (prý pro správnou výživu… právě umírám smíchem…) se často
dostávaly látky, které na krátkou dobu sice způsobily zvýšení fyzického výkonu
(anabolické steroidy), ale při delším užívání vedly ke kolapsu oběhového
systému a k osteoporóze. Zdravě dnes žije skoro každý, což potvrzují i
statistiky - nejčastěji se umírá na selhání oběhového systému (mladý, nadějný
fotbalový útočník se chystá dát gól a přitom umře) a většina lidí už po
třicítce má osteoporózu. Bruce Lee každý den tvrdě trénoval a přitom se ládoval
litry proteinů a výživových doplňků. Dokonce tento způsob výživy propagoval. Dá
se tudíž předpokládat, že narušil svůj oběhový systém a stavbu kostí, což ho
nakonec stálo život. Podobně se to podařilo také Arnoldu Schwarzeneggerovi –
ten naštěstí zavčasu přestal trénovat a stařecky seschnul, což ho asi paradoxně
zachránilo před potupnou smrtí. U stále ještě jakž takž trénujícího Sylvestra
Staloneho se dá předpokládat, že se nějaký ten kolaps ještě dostaví. Vzpomeňme
i na prezidenta Spojených Států Jacka Kennedyho, kterého ještě těsně před smrtí
každý vnímal jako zdravého, mladého, bezmála sportovně založeného muže. Přitom
fungoval pouze díky práškům, sedativům, různým povzbuzovadlům a možná i drogám.
Kdyby v listopadu 1963 přežil návštěvu Dallasu, tak by asi stejně do
konce roku 1964 odstoupil ze zdravotních důvodů nebo by nepřežil první
dovolenou. Při své osudové, poslední jízdě byl sešněrovaný v korzetu, aby
vůbec mohl zpříma sedět, proto se po první ráně nesesunul dopředu (mohl si tak
zachránit život) a teprve druhá, popřípadě třetí rána ho zabila.
Z osudového
hlediska je to všechno zvláštní. Bruce Lee byl první, průlomový, stala se
z něho legenda, ikona, v našich myslích se usadil jako hrdina,
bojovník, mistr a filmový herec. Přitom těch filmů moc nenatočil a to, co
natočil, jsou z hlediska filmového umění sračky, výstižnější slovo
neexistuje. Myslím si, že jeho jedinečnou životní příležitostí se mohl stát
onen nešťastný televizní seriál Kung-fu, legenda pokračuje, ale jak již jsem
řekl, i když budete v něčem hodně dobří, neřkuli přímo nejlepší, nečekejte
od osudu žádnou shovívavost. Když si do rulety vsadí filantropický nositel
Nobelovy ceny a poslední šmejd z ulice nebo masový vrah, na jehož rukou
lpí krev miliónů lidí, budou jejich šance na výhru (pokud nebude ruleta
cinknutá) naprosto stejné. Tak nějak jsem si vzpomněl i na svého dědu, který
kdysi dávno, zamlada, aby pobavil svou nastávající (později moji babičku) vylezl
na střechu a na komíně udělal pomalu, tahem, stojku na jedné ruce. Studio
Warner Brothers na to tenkrát bohužel nijak nereagovalo, ale moje budoucí
babička omdlela, asi nadšením… a kdoví – možná právě díky té stojce na komínu
tady dnes sedím a dumám nad výživovými doplňky a osudem Bruce Leeho.
---------------------------------------
konec