Neučesané myšlenky

Stalo se u vás něco tajemného? Napište nám a podělte se s ostatními!

Dobrý den Ariano a Ravene,

chcete příspěvek na tajemno? Tak tady jich pár mám:

U nás doma se dějí někdy nevysvětlitelné věci. Jednou jsem hledala novou pojistnou smlouvu na domácnost. Stará ležela na stole a já tu novou ne a ne najít. Prohledala jsem celý dům od půdy až po sklep - prostě nic. Druhý den se situace opakovala - nic. Před usnutím jsem prosila vyšší moc o pomoc. Ráno jdu do kuchyně, na stole stále leží stará smlouva a na kuchyňské lince nová. Celá rodina se dušovala, že ji tam nedala. Nikdo o ní nic nevěděl. Prostě se tam objevila.

To, že se doma ztrácejí věci, které mají své místo a po určitém čase se tam zase objeví, už nikoho ani nepřekvapuje. Není to často, ale stává se to.

Také často slyšíme různé zvuky - kroky po dřevěných schodech, otevírání dveří z předsíně (šoupou se o koberec), ale nikdo tam není. Počítač je v úsporném režimu a najednou se sám od sebe "probudí", taktéž tiskárna.

Na to vše jsme si tak nějak zvykli. Horší bylo, když dcera - tehdy asi desetiletá vyvolávala s kamarádkou duchy a ráno se probudila se škrábancem na tváři - měla přes celou tvář krvavou obrácenou jedničku. Myslela jsem si, že se v noci o něco škrábla, ale když přišla ze školy, tak mi říkala, že ta její kamarádka to má také.

U starší dcery, v té době 14 let, spala stejně stará kamarádka, která od té doby k nám odmítá chodit. Holky seděly na posteli a probíraly život, když kámoška zařvala a vylítla a celá se klepala. Prý ji něco chytilo za palec u nohy a prudce s ním škublo. Aneta jí utěšovala, že se jí něco zdálo, ale věděla své.

Je to cca rok, když jsem chodila spát, tak jsem cítila, že nejsem v ložnici sama. Někdo-něco tam byl a čekal na mě, dokonce jsem cítila i v kterých místech je. Bylo to hodně nepříjemné. Intenzita se postupně zvyšovala, až to začalo uléhat vedle mě, jakoby se to ke mně přimykalo, ale to jste mi vysvětlili, že to bylo kvůli špatné komunikaci mezi mnou a partnerem. Také je fakt, že od té doby, co mám v ložnici růženec je klid.

Ještě k našemu domu. Stavěli jsme ho sami. Je 9 let starý. Je na pozemku dřívějších polností. Tak mě nenapadá, proč ty nevysvětlitelné děje. Když jsme se stěhovali, byly mladší dceři 4 roky. Nechtěla tam. Brečela, že se tam bojí. Do svého pokoje sama nevkročila několik let. Ještě mě napadlo, jestli to nějak nevyvolávají dcery nevědomky sami.

Vzpomněla jsem si ještě na něco, stalo se letos v létě. Dcera Aneta(16) se probudila a měla na levé čelisti modřinu jako hrom. Neví od čeho, nic si vědomě neudělala, ale pěkně jí to bolelo. Tak jsme usoudili, že se musela o něco v noci praštit. Jenže druhý den ráno se probudila Tereza (13) a měla modřinu na pravé čelisti - od čeho - netuší. To už jsem začala panikařit.

Příběh to sice není, ale třeba Vám to k užitku bude.

Musím to zaklepat, teď je pár měsíců klid.

A ten přeji i Vám a Jackovi.

konec