Pár poznámek k lidské
blbosti
Vždycky mě namíchne,
když se kriticky píše o pitbulech
a k tomu se dá fotka amerického staforda. Pitbul
a staford jsou dvě odlišné linie, pitbul byl kdysi vyloučen ze všech chovatelských
oficiálních kruhů, protože nebyl, stejně jako dingo uznán za plně domestikované
plemeno. Jeho šlechtění ustalo na nule. Pitbul je spíš menší, má červené oči,
někdy trochu žluté, je záludnější, víc se krčí. Amerického staforda poznáte
podle toho, že má obrovské osvalení a nápadně velké lícní kosti. My sami
chováme amerického staforda Jacka a známe i pitbuly a pitbulky a kamarádíme s
nimi a vždycky, když se stane nějaký konflikt, tak to začneme posuzovat přímo
od lesa, dalo by se říct, že přímo od Hercynského lesa, který tady na tomto
území kdysi byl. Tento les lidi káceli a káceli a do toho pořád zasahovala
katolická církev se svými historkami o divokých vlcích, kteří prý loví lidi.
Vlci člověka neloví, jedině když mají opravdu velký hlad, asi takový, že
kdybyste ho taky měli, tak se k nim přidáte. Nicméně občas se stane, že pes
napadne člověka, dokonce svého pána. Podle amerických zákonů, pes, který
napadne člověka, ale není prokázáno, že by se dříve účastnil zápasů v aréně, je
dán do útulku, kde si ho vybere specialista, který psům rozumí. Tady, v české
louži, za prvné nejsou novináři často schopni rozlišit od sebe dvě rasy, za
druhé se ani nikdo z těch, kdo případ kritizují neobtěžuje poučit se, co je to
staford a co pitbul. Pitbul má nízký práh reaktivní citlivosti, reaguje na
každý podnět, bohužel to může být i malé dítě nebo nevhodně se chovající
páníček (například, když je opilý), potom se stane, že pitbul zaútočí, je to
díky tomu, že má vrozený pud bojovat o své místo ve společenské hierarchii,
podobně jako pes dingo. Štěchtitelská genetika do něho moc nezasáhla. Stafordi,
což je mezinárodně uznávané plemeno s potvrzenými rodokmeny, jsou psi, u nichž
se hlídají agresivní tendenci, ale my s Ravenem jsme toho názoru, že když psovi
dáte lásku, ale i přesná pravidla soužití, tak vás nikdy nezradí. Nedělejme
strašáka z pitbulů a ze stafordů. Největší skus v tlamě má rotvajler, hned za
ním je německý ovčák, potom jsou pitbulové a stafordi. Je mi moc líto stafordů
i pitbulů, protože jsou nesmírně oddaní, jsou to přesně ti psi, kteří chodí po
smrti páníčka po zbytek svého života na jeho hrob. Byla bych ráda, kdybyste se
více starali o pověst „zlých psů“, abyste nepodléhali tendencím, dosazovat na
místo nezvladatelného psa katolického vlka, který se musí vyhubit a
zlikvidovat. Vlků je díky tomu v Evropě snad už jen pět, přitom vlk patří do
přírody víc než člověk, pokud někdo někomu škodí, jsme to my, lidé, kteří
poškodili vlky, ne naopak. Když jsme si pořizovali Jacka, věděli jsme do čeho
jdeme, navštěvovali jsme nějakou dobu chovnou stanici, seznámili jsme se s jeho
otcem i matkou a byli jsme u toho, když se Jack narodil. Staford i pitbul musí
přesně vědět, kdo je v rodině alfa samec nebo alfa samice a potom to bude
respektovat. Tihle psi mají tragické osudy, když je například v Americe
prokázáno, že staford nebo pitbul byli na psích zápasech, jsou automaticky
utracení a to platí i v Kalifornii. Tihle psi nesou na sobě kříž prokletí vlka.
Lidi, kteří byli na psích zápasech, utracení nejsou a to jsme nemluvili o
bulmastifech, kteří byli speciálně trénovaní pro boj, například s býky. Myslím,
že každá chovná stanice by měla vědět, komu psa prodává. My sami máme s Jackem
dobré zkušenosti. Kromě toho, že se naučil latinsky umí také perfektně pózovat,
holt jsme měli štěstí, ne nadarmo byl jeho děda interšampión...
Ariana
konec